Libye svrhla i zabila Muammara Kaddáfího
Arabské jaro vypuklo v Tunisku a rychle se rozšířilo do Egypta a Libye - právě posledně jmenovaná byla asi nejzvláštnější diktaturou světa. Plukovník Muammar Kaddáfí se zmocnil vlády pučem v roce 1969. Zakázal politické strany, zrušil kina i divadla.
V pětimilionové Libyi nastolil zvláštní verzi arabského socialismu a zemi dal pitoreskní název: přejmenoval ji na Velkou libyjskou arabskou socialistickou lidovou džamahíriji.
Vymyslel vlastní ideologii třetí cesty a shrnul ji v legendární Zelené knize.
Krutě potlačoval jakékoli známky skutečného nebo domnělého odporu. Až se lidé vzbouřili.
Prakticky od počátku u toho byl náš zvláštní zpravodaj Martin Dorazín.
První protesty proti režimu vypukly 15. února na východě Libye. V dvousettisícovém al-Bejdá si původně chtěli příbuzní obětí připomenout jejich památku pochodem ulicemi města.
„Těch asi 1200 lidí ve vězení,“ upřesňuje profesor Adam Almismárí.
Náměstím plným rozradostněných Libyjců mě provází libyjský lékař, profesor Adam Almismárí, který mi tlumočí, co se tady odehrálo před několika dny.
Kaddáfího vojáci i nájemní zabijáci skrytí na střechách začali do lidí střílet.
„Jeho kamarád, civilista, byl v té demonstraci a Kaddáfího vojáci ho zabili. Zabili i jeho strejdu, jeho souseda,“ překládá profesor Almismárí.
„Říká, že kdyby někdo spáchal na Kaddáfím vraždu, bylo by mu to jedno,“ tlumočí Almismárí názor svého krajana.
Benghází a letecký zásah
Revoluce se rychlostí arabského koně šíří i do největšího východolibyjského města Benghází. Po pěti dnech pouličních bojů a stovkách mrtvých získávají povstalci kontrolu.
Celý západ ale zůstává v Kaddáfího rukách.
Rodí se povstalecká armáda, nemá ale zkušenosti ani zbraně, kterými by se mohla bránit proti tankům, bombám a raketám.
„Čekáme na rozhodnutí OSN. Potřebujeme podporu a ochranu. Čím déle to budou odkládat, tím víc lidí Kaddáfí zabije,“ popisuje situaci jeden z povstalců.
19. března Rada bezpečnosti OSN vyhlašuje bezletovou zónu nad Libyí s právem vojensky zasáhnout na ochranu civilistů.
Rusko, které také hlasovalo pro, toho bude později hlasitě litovat a ze vzdoru zablokuje opatření proti syrskému režimu.
Jen několik hodin po schválení libyjského rezoluce zahajují francouzské, britské a americké bombardéry válečnou operaci v Syrtském zálivu.
Na prahu Benghází - doslova za minutu 12 - zastaví masivní Kaddáfího protiútok. V milionovém městě by se mrtví počítali na desetitisíce.
Tripolis drží
Začíná úmorná pětiměsíční válka, linie fronty se ustaluje v polovině obrovského libyjského státu kolem pobřežních ropných terminálů Brega a Rás Lanůf.
V západolibyjském městě Misuráta, izolovaném od osvobozených území, vypuká boj o každou ulici a dům.
„Asi 300 metrů od nás zabila raketa obyvatele jednoho domku. Tady jsou zas celá patra vypálená po požárech po granátech,“ projíždím Misurátou v autě pana Achmeda.
Po třech měsících úporných bitev se Kaddáfího jednotky a žoldnéři z Misuráty stahují. Plukovník je ale stále při síle, opevnil se v Tripolisu a hrozí nemilosrdnou odvetou.
Kaddáfí zabit
Začátkem léta se konsolidují protikaddáfiovské síly na západě země a dobývají většinu měst. Později mezi nimi a východem vznikne rivalita.
V srpnu se povstalci za vydatné asistence NATO dostávají až k Tripolisu. Pád hlavního města je překvapivě rychlý a relativně bezbolestný.
Část Kaddáfího rodiny prchá do Alžírska, sám plukovník a jeho synové utíkají podzemními chodbami z města.
20. října armáda Národní přechodné rady po osmi měsících dobývá Kaddáfího rodnou Syrtu. Svrženého libyjského vůdce dopadnou v kanalizačním potrubí a v nastalém zmatku ho jeden z povstalců zastřelí.
O den později vyhlašuje předseda přechodné rady Mustafa Abduldžalíl definitivní osvobození Libye a ukončení války.
Lidé oslavují s nadějí, že je to opravdový konec brutálního experimentu na Sahaře. Vracejí se k islámskému právu a tradičním hodnotám.
Čas ukáže, jestli je to dobře.
