Vypadá to jako polínko na nožkách. Tohle je z větve korkového dubu. Má namalované oči a pusu, nos je ze špalíčku a nad obličejem to má červenou čepičku.

„Je to v podstatě kus polena, kus dřeva, které se vybralo v lese. Má typickou katalánskou sedláckou čepičku. Dává se do rodin 13. prosince a děti mu dávají do 24. každý večer najíst. Dostane nějaké ovoce, dostane to, co děti jedly k večeři, aby polínko nebylo hladové. Je to v podstatě obdoba našeho Mikuláše, protože to polínko dětem přináší malé dárky. Jsou to čokolády nebo nějaká malá pozornost,“ popsala Radiožurnálu Zuzana Čapková, která už 28 let žije v Barceloně.

Přes zadek polínka se musí přehodit deka, pod kterou polínko zatlačí a vydá ze sebe dárky, vysvětluje, jak taková nadílka Cagatía vypadá, českokatalánská rodina Zdeňka, Aurory a šestileté Abril.

Abril musí jít za dveře a počkat na signál, ze kterého je jasné, že polínko už nadělilo. A není to zvonění zvonečku.

Dítko si s sebou musí přinést klacek, tyčku nebo třeba násadu od smetáku a poklepat, no možná spíš potlouct Cagatía po zádech a zazpívat k tomu písničku. A Cagatío Abril odměnil.

Maminka Aurora vzpomíná, že dřív Cagatío naděloval hlavně marcipán a sladkosti. Dnes ale nosí i hračky. To aby je děti nedostaly až na konci prázdnin na Tři krále, ale mohly si je užít už od začátku Vánoc.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít