Pro Jihokorejce ve věkové kategorii mezi deseti a 39 lety je nejčastější příčinou smrti sebevražda. Oproti jiným státům spadajícím pod Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) slučující ekonomicky rozvinuté země má Jižní Korea víc než dvakrát tolik sebevražd, než jaký je průměr organizace, uvádí stanice BBC.

Vliv má kombinace různých faktorů, často se však jako příčina cituje přepracování a tlak na výkon. Jen z přepracování ročně v 51milionové Jižní Koreji zemře 500 lidí. Vysoký počet sebevražd, které se počítají zvlášť, jsou podle deníku The Guardian mnohdy přímo spojeny s prací a pracovním prostředím.

„Vychází to z důrazu na úspěšnost ve statistikách. Každá škola sleduje, kolik jejích absolventů získá po škole zaměstnání, následně jsou podle toho školy hodnocené. Tlak je tam tedy seshora, od úřadů na školy a od škol na jedince,“ popisuje režisérka a mluví o tom jako o systémovém problému. „Důraz je místo na jedince kladen na produktivitu a na čísla,“ uvádí.

Přesto s tím dlouho nikdo nic nedělal – starší generace to nezažily, nic podobného nefungovalo ani pro Jung a její vrstevníky, kteří navštěvovali střední školu před dvaceti lety. Systém se začal rozvíjet až před pár lety a povědomí o něm zvedl právě až film July Jung, který vyšel v roce 2022.

„Navzdory tomu, že se to dělo, tak nikdo nevěděl, kolik toho musí středoškoláci vydržet,“ upozorňuje Jung. Její film proto vzbudil rozhořčení ve společnosti, která vede ve statistikách s nejnižší porodností na světě, a začala žádat změnu – Korejci doufali ve schválení zákona regulujícího práci stážistů a uzákonění pokut pro zaměstnavatele, kteří by ho porušili.

„Zákon dlouho nemohl projít parlamentem, po uvedení filmu byl nakonec schválen,“ říká Jung o legální změně, ke které došlo necelý rok po zveřejnění jejího filmu.

Hyperkonkurenční korejská společnost

Rychle ale přiznává, že to nebyl její hlavní cíl. „Přemýšlela jsem hlavně nad samotu, kterou musela dívka prožívat, když si myslela, že jí nikdo nepomůže,“ říká o středoškolačce, jejíž osud film inspiroval.

Tyto pocity jsou podle Yeon-soo Kim, ředitelky charitativní organizace LifeLine Seoseoul, která poskytuje 24hodinovou linku pomoci pro služby prevence sebevražd, v zemi široce rozšířené. „Jihokorejci jsou zvyklí se v této hyperkonkurenční společnosti prosadit a Korea není zrovna místem, kde je snadné vyjádřit své pocity,“ cituje ji BBC. „Musíme lidem neustále připomínat, že existují různé způsoby, jak uspět, a skutečně to uznat,“ domnívá se.

Změna s mladou generací

Přestože parlament schválil zákon bránící středoškolské stážisty, vláda se zároveň snažila prosadit prodloužení pracovního týdne ze 40 hodin, plus 12 hodin na povolených přesčasech, na 69 hodin. Úpravu podporoval i prezident Jun Sok-jol, který uvedl, že by se nebránil ani 120hodinovému pracovnímu týdnu.

Úpravě se postavily odbory i opozice, proto nakonec vláda návrh stáhla. Hlasitě se mu postavili také mladí lidé. MZ generace, jak se v Koreji přezdívá generaci Z a mileniálům, naopak požaduje snížení docházky na 42 hodin za týden.

„Uvědomili si, že i když tvrdě pracují ve své současné práci, tak benefity a profity firmy k nim ne vždy dosáhnou,“ uvádí Kim Ji-hyun z asociace usilující o lepší pracovní podmínky mladých. „Mohli vidět rodinného člena, příbuzného nebo přátele, kteří onemocněli z přepracování. Je přirozené, že se proti tomu snaží chránit,“ vysvětluje.

Jana Václavíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít