Proč jste přijeli, ptali se obyvatelé Izjumu. Osvobodit vás od nacistů, odpovídali ruští vojáci
Východoukrajinský Izjum byl před válkou oblíbenou zastávkou všech, kteří tímto krajem projížděli. Vyvýšená poloha ale lákala také ruské okupanty, kteří si ve městě na jaře zřídili svou vojenskou základnu. Teď už je Izjum několik dnů zase pod ukrajinskou vlajkou, ale život se tam vrací jen pomalu.
Izjum, město opravdových emocí, tak zněl před válkou reklamní slogan tohoto kdysi krásného města. Doteď jsou tyto nápisy vidět, teď jsou to ale emoce jiného rázu.
Stojí tu pětipodlažní cihlový činžák, chybí mu ale prostřední část. Skrz něj je vidět daleko do kraje. Zůstaly otevřené, holé stěny bytů.
Lidé tu dříve žili spokojeně, nyní vidím do jejich skříní. Ve třetím podlaží mají uložené knížky, vedle byl dětský pokoj. Jestli lidé přežili, není jasné.
Podle Oleny, mluvčí charkovské policie, ještě úřady neví, kolik lidí v těchto domech zahynulo. Vše je příliš čerstvé. Z druhého domu se mělo zachránit na 47 lidí. Na oba domy dopadla letecká puma. Ta proletí všemi pěti patry, až do sklepa.
Vedlejší dům je ještě víc ohořelý, z obou stran. Na zemi jsou rozházené osobní předměty lidí, kteří tam žili. Leží tady dětské věci – hračky i učebnice.
Lidé přicházejí na hlavní náměstí v Izjumu, které lemují ohořelé ruiny budov – městského úřadu a radnice. Nad hlavami jim svítí slunce, už se příliš nebojí vyjít ven z domů. V hloučcích debatují.
Ostřelování poškodilo vedení v Záporožské jaderné elektrárně, reaktor běžel na nouzový pohon
Číst článek
Anatolij žije v Izjumu téměř celý život, byl tady i během ruské okupace města. „Při prvním náletu shodili dvě letecké pumy, zničili celou čtvrť. To bylo na úplném začátku války – v březnu. Pak začaly boje mezi Ukrajinci a Rusy. S manželkou jsme byli schovaní ve sklepě našeho rodinného domku. Pomohly nám zásoby jídla. Osobně jsem pro Ukrajinu, ale měli jsme tu kolaboranty, jako všude jinde,“ popisuje pro Radiožurnál.
Pokoušel se prý mluvit s ruskými vojáky. Ptal se jich, proč sem přijeli. Odpovídali podle něj všichni stejně: „Přijeli jsme vás osvobodit od nacistů“.
„Jací tady jsou nacisté? Jeden člověk si něco usmyslel, převrátil nám život naruby a doplatili na to obyčejní lidé. Mrzí mě, že vybombardovali restauraci, obchody, polikliniku a mnoho historických domů postavených ještě před říjnovou revolucí. Ale nejvíce je mi líto té spousty lidí, kteří zahynuli. Všechno se dá opravit nebo znovu postavit, ale lidi, lidi nikdo nevrátí,“ podotýká Anatolij.
