Itálii vzrušil podivný skandál. Vatikán měl být zapletený do 34 let starého únosu patnáctileté dívky
Vatikán čelí podle italského deníku La Repubblica novému skandálu, prominentní katolický magazín Crux Now naopak píše o bouři ve sklenici vody. Údajné dokumenty Svatého stolce, které unikly do listu La Repubblica tento týden, prý osvětlují osud jisté Emanuely Orlandiové, dcery vatikánského bankéře. Tu neznámí pachatelé unesli v roce 1983 ve věku pouhých patnácti let. Od té chvíle už ji nikdo neviděl.
Teď vyplavalo na povrch senzační odhalení - dívku prý nechala zajmout a dopravit do Londýna italská mafie s pomocí některých spolupracovníků z Vatikánu. Výhrůžkami si pak chtěli vynutit buďto osvobození Aliho Ağcy, atentátníka na papeže Jana Pavla II., anebo zaplacení blíže neupřesněných dlužných částek.
Tajný pohřeb?
Odtajněný dokument prý dokazuje, že na únosu se přímo podílel Vatikán, který na péči o unesenou v Londýně vynaložil půl miliardy tehdejších lir, v dnešní měně zhruba čtvrt milionu eur. Skandál se točí kolem listiny, která podrobně popisuje výdaje od roku 1983 do roku 1997. Datován je rokem 1998, což bratr dívky považuje za důkaz, že nejspíš zemřela a Vatikán ji nechal tajně pohřbít.
Pětistránkový dokument uveřejnil podle La Repubbliky novinář Emiliani Fittipaldi. Dívka prý žila zavřená ve Scalabriniově dívčím internátu na Clapham Road v jižní části Londýna. Mezi těmi, kdo podle seznamu konvent navštěvovali, bylo i jakési Komando 1. Novinář Fittipaldi má ihned jasno: je to jakási vatikánská tajná služba.
Další platby mířily do nemocnice v Paddingtonu a jednomu gynekologovi, zmíněná je i návštěva lékaře čtyř papežů Renata Buzzonettiho. Dokument je adresovaný dvěma arcibiskupům. Nijak ale neosvětluje, jestli byla dívka držená v Londýně násilím a proč by tam byla vůbec zavlečena. Údajný autor listiny, kardinál Lorenzo Antonetti, je už po smrti. Není tedy divu, že vatikánský mluvčí označil dokument za „totální a směšný výmysl“. Včera Svatý stolec vydal oficiální prohlášení, ve kterém dokument označil za podvrh a ostře kritizoval jitření ran Orlandiovy rodiny.
Fittipaldi, který figuroval už v kauze úniku dokumentů Vatileaks 2, naopak pravost dokumentu hájí tvrzením, že pokud by nebyl autentický, jen stěží by si Vatikán vyrobil padělek, který ohrožuje jeho pověst. Materiál byl prý součástí obsáhlé sbírky materiálů, odcizené v roce 2014 a později nalezené. Advokátka Orlandiovy rodiny zdůrazňuje, že pokud je dokument pravý, je to vážné, a pokud jde o podvrh, není jasné, co dělal tolik let ve vatikánském trezoru.
Listiny bez známek pravosti
Prominentní vatikanolog John Allen je ale daleko skeptičtější. V magazínu Crux Now si všímá, že záznam o financích je napsaný starým psacím strojem na obyčejný papír bez hlavičky Vatikánu, není podepsaný a nenese tudíž žádné známky pravosti. Fittipaldi tvrdí, že mu list předal „někdo z Vatikánu“ v kavárně v centru Říma a vytáhl ho ze složky, která nesla znak Svatého stolce.
Za korupci nebo členství v mafii exkomunikace. Vatikán zvažuje radikální krok v boji se zločinem
Číst článek
„Novinář tak staví své čtenáře před rozhodnutí – buďto je text pravý, a pak nelze ani domyslet, co se za zdmi papežských paláců ukrývá, anebo jde o podvrh, což podle Fittipaldiho odhaluje nelítostný mocenský boj špiček pontifikátu papeže Františka. Ať tak či onak, smyslem dokumentu je destabilizace,“ píše Crux Now.
Proti novinářské etice
Hlavní problém odhalení ale podle magazínu souvisí s novinářskou etikou – lze vůbec publikovat materiál, jehož pravost není možné za žádných okolností ověřit? Vždyť i jméno jednoho z údajných adresátů dokumentu, arcibiskupa Jeana-Louise Taurana, je v dokumentu napsané s chybou. Že by ve Vatikánu neznali své vlastní lidi?
Fittipaldimu jde ke cti snad jen přiznání, že od začátku neví, co si o dokumentu myslet. Kauza ale podle magazínu Crux Now poodhalila kardinální problém novinářů píšících o Vatikánu. Jeden po druhém podléhají už celé dekády pokušení narazit na stopu nějakého nevyřešeného a utajeného skandálu. „A když ho pak nenalézají, je možné, že vezmou za vděk falzu, které autor mohl vyrobit jen pro prosté potěšení z další mediální vřavy,“ končí úvahu John Allen.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
