Invaze na Tchaj-wan? Čína se na ni necítí, cvičení je jen demonstrace síly, věří analytička

Praha/Tchaj-pej 13. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

U Tchaj-wanu probíhá největší cvičení čínské armády za skoro 30 let. Co si pod tím můžeme představit? Lodě, letadla, manévry?
V Tchajwanské úžině se pohybují lodě Čínské lidově osvobozenecké armády a zároveň se tam také pohybují letadla. Jedná se o velké cvičení, protože zahrnuje přibližně 90 lodí a 50 letadel.

V jaké vzdálenosti od ostrova se cvičení odehrává? A jak moc Tchaj-wan ohrožuje?
Neohrožuje přímo Tchaj-wan. Tentokrát se děje relativně daleko od ostrova, takže všechna tato plavidla a letadla se nachází na západ od střední dělící čáry, která od 50. let představuje faktickou hranici mezi oběma státy, tedy mezi Čínskou lidovou republikou a mezi Tchaj-wanem.

Ta letadla a lodě se ale pohybují na poměrně velkém území, což je tentokrát něco nového, protože při minulých cvičeních se armáda pohybovala poměrně blízko Tchaj-wanu. Nyní jsou ale roztažené až do Jihočínského a Východočínského moře, takže se blíží třeba až k Japonsku.

Ten rádius jsou stovky kilometrů?
Ano.

Není to tak, že by letadla létala nad hranicemi ostrova nebo že by ty lodě byly vzdálené jenom desítky kilometrů?
Ne, bavíme se o tom, že lodě i letadla vstupují do identifikační zóny Tchaj-wanu. 

To je zóna, která je kolem celého ostrova.
Ano, přesně tak, kolem celého ostrova. Je to termín, který se používá u všech států a vymezuje zónu, v rámci které daný stát zaznamenává pohyb letadel.

Proč se Čína rozhodla demonstrovat svoji sílu a zahájit cvičení, která jsou jedna z největších za poslední dobu? Sám Tchaj-wan tvrdí, že jsou největší za skoro 30 let? Proč k tomu dochází právě teď?
Nutno říct, že si Čína hledá vždycky výmluvu nebo záminku, proč nějaká cvičení uspořádat. A záminku jí k tomu dává jakýkoli pohyb vysokých tchajwanských činitelů, případně jakákoli jejich akce. Tchajwanský prezident Laj Čching-te momentálně ukončil zahraniční návštěvu.

Byl na americkém území.
Ano, zastavil se na Havaji. Havaj je území ve Spojených státech, které je spojené s Čínskou republikou, s Čínou. A v zásadě i s Tchaj-wanem, protože je tam tradičně vysoká přítomnost čínsky mluvících lidí, včetně Číňanů a včetně Tchajwanců. Takže k tomu území mají poměrně velký vztah.

To znamená, že pan prezident je na Havaji, my posíláme 90 lodí do prostoru kolem Tchaj-wanu. Takhle se to zhruba v Pekingu rozhodovalo?
Takhle je to řečené asi hodně napřímo, ale v zásadě ano. Hledá se vždycky nějaká záminka, proč to udělat.

Sbírají Číňané v rámci toho cvičení také nějaké bezpečnostní informace? Z letadel mají samozřejmě možnost vidět to, co se na území ostrova děje. Zaznamenávají třeba i nějaké fotografie, které pak vyhodnocují, nebo je to prostě jenom demonstrace síly a svalů ve stylu „My jsme tady, my jsme velcí“?
Řekla bych, že se budou snažit dělat všechno, co můžou. O tom, že budou sbírat takovéto informace podle mě nikdo nepochybuje. Nicméně bych to neřadila jako prioritu. Podle mě to, co je na tom nejdůležitější, je ta demonstrace síly. To, že s každým cvičením, nebo s naprostou většinou těch cvičení, postupují pořád víc vpřed nebo udělají něco, co neudělali předtím a nějakým způsobem tu hranici posunou. To mi na tom přijde nejdůležitější. Ale samozřejmě ke sběru dat dochází taky. Tchaj-wan je poměrně komplikovaný prostor, jsou tam velice výrazné mořské proudy, je tam velice prudké klesání pobřeží a hluboké dno. A zároveň je tam nestabilní počasí. Takže si dokážu představit, že bude určitě docházet ke sběru informací o mořských proudech, o mořském dnu a podobně.

A v tomto případě souvisí překročení hranice s tím, kolik je do něj zapojeno strojů a vojáků?
Hranice byla překročena v mnoha ohledech. Jednak se jedná o to, kolik strojů je do té akce zapojeno a zároveň se jedná o to, a to mi přijde na tomto cvičení důležité, že tentokrát nebylo oznámeno předem, protože se cvičení vždycky předtím oznamovala, tzn. Čínská lidová republika dala na vědomí, že v dané oblasti bude cvičení a byl čas se na to připravit. Třeba po návštěvě Nancy Pelosi na Tchaj-wanu dokonce jednalo o cvičení ostrými střelami. A právě to Čínská lidová republika oznamovala, aby byly jak tchajwanské, tak mezinárodní lodě opatrné a nepřišly jim pod palbu.

Nikde jsem nenašla žádnou zmínku o tom, že by aktuální cvičení probíhalo za použití ostrých střel, ale je určitě větší co se týče množství strojů a zároveň je větší, co se týče zabrané plochy. Dost nové je tentokrát to, že jsou stroje rozprostřené až k Japonsku. Tím demonstruje Čínská lidová republika sílu i na Dálném východě.

Jak se tedy časy od doby návštěvy bývalé předsedkyně Sněmovny reprezentantů z Demokratické strany Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu změnily? Jak jsem zaznamenal třeba v New York Times, a píšou o tom mnohá zahraniční média, Čína teď nedemonstruje jenom sílu vůči Tchaj-wanu, ale chce možná odradit množstvím zapojených vojáků a strojů a rozmístěním, tak jak o tom vy mluvíte, Filipínce, Japonce a vlastně obecně americké spojence v té oblasti od toho, aby případně přišli Tchajwancům na pomoc.
Je to určitě tak. Zároveň bych ale dodala, že často to má přesně opačný efekt, protože všechny ty země, o kterých se tady bavíme, tak nemají historicky dlouhodobě dobré vztahy s Čínou. 

Před pár dny nebo týdny měli v té oblasti Filipínci, Japonci a Američané společné cvičení.
Přesně tak. A mám za to, že by bylo velmi těžké se na tom cvičení dohodnout, kdyby zmíněné státy velmi silně nevnímaly právě ten tlak stran Čínské lidové republiky.

Hrozí teď nějaká eskalace?
Nemyslím si, že bude hrozit eskalace. Toto cvičení mi přijde navzdory své velikosti stále méně důležité, než cvičení, které bylo po návštěvě Nancy Pelosi. Je to z toho důvodu, že tentokrát je toto cvičení sice veliké, ale zároveň neodřízlo Tchaj-wan. To cvičení, které bylo před dvěma lety, bylo mnohem nebezpečnější v tom, že fakticky obklíčilo celý Tchaj-wan a používalo ostré střely. A v tu chvíli došlo k faktické blokádě ostrova. To je z pohledu mezinárodního práva akt války.

Na druhou stranu se možná pomalu dostaneme do období, zvlášť po inauguraci nového amerického prezidenta, to znamená po 20. lednu roku příštího, kdy bych se rád na tu otázku zeptal znovu. Přístup Donalda Trumpa oproti přístupu Joea Bidena k Tchaj-wanu může být odlišný a Čína tam může vysledovat příležitost, uličku, jak zase posunout ty své kroky vůči Tchaj-wanu dál, nebo ne?
Je to možné, ale hlavně si myslím, že je celá ta otázka s příchodem Trumpa problematická proto, jak je nepředvídatelná. My vlastně nevíme, co Trump udělá.

On sám je nepředvídatelný.
Už na začátku, respektive při své první prezidentské kampani, dřív než byl zvolen prezidentem poprvé, tak se nechal slyšet, že by možná nebylo špatné zvážit, co by se stalo, kdybychom Tchaj-wan obětovali Číně. A co bychom od Číny získali. Potom si ale zavolal s paní prezidentkou Cchaj Jing-wen a zároveň Tchaj-wan podporoval.

Je tedy otázka, jak to bude vypadat nyní. Zároveň si myslím, že je velmi důležité sledovat, jaké lidi si navolí do své administrativy, protože někteří z těch lidí, kteří přicházejí v úvahu, jsou velmi schopní, mají s tím zkušenosti, znají procesy, jak to v Bílém domě funguje a zároveň si o Číně nedělají iluze.

Otázkou ovšem zase zůstává ta nepředvídatelnost. Jednak to, jestli pan prezident Trump nebude spekulovat o tom, co by získal, kdyby Tchaj-wan mohl nějakým způsobem mohl někde… prostě ta transakčnost politiky. Případně i to, jestli se mu náhodou ti lidé, kteří jsou schopní, neznelíbí a on je nevyhodí. Takže si tady moc netroufám předvídat.

Nicméně jsem se setkala s názory, které říkají, že Spojené státy se nyní budou méně angažovat v Evropě, například na Ukrajině. A to je pro nás určitě nepříjemné, protože si myslím, že my tu podporu potřebujeme.

A to stejné se může týkat i podpory Tchaj-wanu, ne?
Ale na druhou stranu, pokud se Spojené státy nebudou angažovat v Evropě, tak dostanou více prostoru pro angažmá…

Může to mít opačný efekt.
Přesně tak.

Pojďme se zastavit u té americké otázky. Donald Trump se k tomu, zda by Tchaj-wan bránil americkými silami, vyjadřoval v rozhovoru pro NBC před pár dny a řekl, že se k tomu vlastně vyjádřit úplně nechce. Vyzdvihl své dobré vztahy s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a současně zdůraznil, že doufá, že Si Ťin-pching žádnou invazi na Tchaj-wan nepodnikne. Nežije se teď kvůli tomu, že se neví, co přijde, na Tchaj-wanu v mimořádné nejistotě?
Úplně bych to nepřeceňovala. Dlouhodobá pozice Spojených států už od 70. let je strategická nejednoznačnost. Spojené státy říkají, že otázka bezpečnosti Tchaj-wanu pro ně představuje velmi zásadní otázku, mají to konec konců ve federálních zákonech, ale velice obezřetně, velice málo se explicitně vyjadřují, jestli by skutečně přišli nebo nepřišli Tchaj-wanu vojensky na pomoc. V tom spočívá ta nejednoznačnost. Takže si myslím, že v tomto směru vlastně Trump nevybočuje zase tak výrazně. Předchozí prezidenti byli také velice liknaví v tom, aby řekli, jestli skutečně přijdou nebo nepřijdou na pomoc. Tím by ztratili to nejednoznačnost.

Joe Biden ale, pokud se nemýlím, utužoval partnerství třeba s Japonci právě kvůli riziku boje o Tchaj-wan a riziku ze strany Číny. Tam byla i dohoda o změnách ve velitelství amerických vojenských jednotek umístěných v Japonsku. Připomeňme, že Američané mají na japonském území jednu z nejpočetnějších součástí své armády v zahraničí.
Zmínila bych třeba Okinawu třeba. To je velice důležité území, protože vzhledem k historii je ostrov Okinawa, který je Tchaj-wanu přibližně nejblíž, velmi náchylný čínskému vlivu. A Čínská lidová republika si vlastně svým způsobem na něj taky dělá určitý zálusk, což se Japoncům nelíbí. Proto si myslím, že se Japonsko čím dál tím víc nějakým způsobem nenápadně, ale postupně, angažuje v celé té otázce Tchaj-wanu.

Hlavně nenarušit obchod

Letos byl zvolen nový prezident Tchaj-wanu. Za tu dobu, co je ve funkci, tak už je toto pokud se nemýlím třetí cvičení čínské armády v okolí Tchaj-wanu. A k tomu přichází zpráva americké televize CBS založená na nejmenovaných zdrojích, že by si Donald Trump, který se stane po inauguraci 20. ledna prezidentem Spojených států, na tu inauguraci pozval čínského prezidenta. Co si o tom má myslet tchajwanský prezident?
Myslím si, že bude nervózní. Určitě nebude rád. Na druhou stranu, nyní byl na Havaji, takže si myslím, že i třeba to, že byl schopen navštívit Havaj, je důležitý krok ze strany Spojených států.

Ještě bych také zvažovala to, jakým způsobem se Trump vyjadřuje. On se vyjadřuje primárně ke svému publiku, tedy ke Spojeným státům. Možná je to něco, co třeba ve Spojených státech rezonuje jinak než na Tchaj-wanu, nicméně ano, já ty obavy sdílím a chápu, že je to nepříjemné právě tou nepředvídatelností. A samozřejmě Tchajwanci to nějakým způsobem vnímají a přemýšlí, co jim prezidentské období prezidenta Donalda Trumpa přinese.

A nebojí se třeba o to, že by mohli přijít o vyzbrojování ze strany Spojených států? Protože to je ukotvené v zákoně. V říjnu prošel návrh na vyzbrojení Tchaj-wanu za dvě miliardy dolarů, v listopadu za dalších čtyři sta milionů. To je ohromné množství peněz. To nemůže přestat?
Silně o tom pochybuji právě z toho důvodu, kolik peněz v tom byznysu je. Myslím si, že pan prezident Trump má poměrně silné napojení na různé zbrojařské koncerny. A je to obrovský byznys.

Když pan prezident Trump říkal, že Tchaj-wan by měl více přispívat na vlastní obranu, tak nějak zapomněl dodat, že Tchaj-wan už tak činí. Spojené státy nedělají charitu, ale ty zbraně draze Tchaj-wanu prodávají. A já velmi silně pochybuji o tom, že by s něčím takovým přestali. Už jenom proto, že je to lukrativní byznys. To je jedna věc.

Ale druhá věc je, a to bych nepodceňovala, celé to bezpečnostní riziko. Tchaj-wan je brána do Tichomoří. Už od druhé světové války Spojené státy drží tu doktrínu First Island Chain, která říká, že kolem Číny je série ostrovů. Táhnou se vlastně od Sachalinu, Japonsko, potom samozřejmě Tchaj-wan a dále Filipíny. A tyhle ostrovy brání postupu Číny dál do Tichomoří. Spojené státy mají veliký zájem na tom, aby ty ostrovy držely, protože ve chvíli, kdy by došlo k prolomení, samozřejmě ten nejslabší článek je Tchaj-wan, tak by to přineslo obrovské problémy. A přineslo by to problémy i nám. Stále připomínám, že Tchawanská úžina je jedna z nejvytíženějších námořních tras. Propluje tudy polovina světového karga. Takže si myslím, že nikdo, včetně Čínské lidové republiky, nemá v současné době zájem na tom, aby tam byl nějaký konflikt.

Včetně Čínské lidové republiky?
Myslím, že ano. Oni samozřejmě chtějí získat Tchaj-wan…

…ale právě Čína považuje Tchaj-wan za svoji provincii, ne? Za svou součást.
To ano. byla by ráda, kdyby ho nějakým způsobem dokázala získat, ale nemyslím si, že by tak chtěla činit ozbrojeným konfliktem. Nemyslím si, že se na to stále cítí. Necítí se určitě na to, aby do toho šla nějakou plnočelnou invazí. Tím méně po tom, co jsme viděli, jak dopadá ruská invaze na Ukrajinu. Poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu a my jsme viděli, že se Ukrajina brání a jaká byla silná reakce mezinárodního společenství. Čína velmi dobře ví, že reakce na Tchaj-wan by byla větší. S veškerou úctou k Ukrajině si také myslím, že pokud by byla válka tam, tak i my tady v Evropě, i my tady ve střední Evropě, bychom to pocítili výrazněji. A Čínská lidová republika by to taky pocítila.

Celá logika toho argumentu je, že Čína chce získat Tchaj-wan, ale nechce tak činit vojenskou cestou. Respektive pokud by do toho šla vojenskou cestou, nebylo by to pro ni ziskové. Mohl by tam být dlouhý vleklý konflikt.

To, že by ty dopady byly na nás větší než v případě války na Ukrajině je možná pro spoustu posluchačů a posluchaček pozoruhodné, protože Tchaj-wan je od nás mnohonásobně dál, než Ukrajina.
Jasně, je to 8 tisíc kilometrů, ale je dobré si uvědomit jednak to, co jsem říkala o námořních trasách. Propluje tudy polovina světového karga. Zároveň ty trasy nefungují tak, že by lodě pluly z bodu A do bodu B a potom se zase vracely. Většinou se jedná o poměrně komplexní trasy a jeden takový kontejner obepluje svět přibližně za dva roky, protože putuje do různých dalších přístavů.

Česko má taky s Tchaj-wanem velkou obchodní výměnu, že?
Určitě. Ve chvíli, kdyby došlo narušení těchto tras, tak by to bylo značně problematické. Vzpomeňme si, co se stalo ve chvíli, kdy byl ucpaný Suezský průplav. Mělo to pro nás následky, zároveň Tchaj-wan vyrábí nejpokročilejší čipy na světě. Vyrábí čipy, které se nikde jinde nevyrábí. Jsou zásadní pro světový průmysl ve chvíli, kdy my je nebudeme mít, nebudeme schopni vyrábět. Zejména naši ekonomiku by to mělo zajímat.

Politický ping-pong

Řekněte, když se vrátíme zpátky k tomu cvičení, je teď na Tchaj-wanu nějaký poplach, nejvyšší stupeň ohrožení? Nebo lidé normálně chodí do práce, do kaváren?
Je tam normální život. Já jsem se z Tchaj-wanu v pondělí vrátila. A už před tím pondělkem, než jsem se vrátila, tak bylo jasné, že to cvičení někdy přijde. Nebylo jasné kdy, protože už se vědělo, nebo bylo ohlášeno, že to cvičení bude neohlášené. A lidi žijí normální životy. Já chápu, že z té naší vzdálenosti, z toho našeho úhlu, to vypadá tak, že je to obrovská zpráva. Ale Tchajwanci už jsou na to nějakým způsobem zvyklí. Jenom bych dodala, že před půl rokem, když bylo vojenské cvičení při příležitosti prezidentské inaugurace, tak jsem proplouvala Tchajwanskou úžinou na lodi. Byla jsem 10 kilometrů od čínských hranic, slyšela jsem střelbu, nebyla ostrými náboji. A v zásadě jsem byla v centru dění. A také to nebylo něco, co by bylo děsivé tím způsobem, že by mě to osobně ohrožovalo na bezpečnosti. Ani tchajwanské úřady nevydávaly žádné varování před tím, abych třeba absolvovala tuhle plavbu.

Jak dlouho to cvičení může trvat? I z vašich zkušeností, byla jste na místě dění, když bylo to předposlední.
Nižší jednotky dnů.

Nižší jednotky dnů. A pak? Pak ty lodě odplují a letadla odletí zpátky?
Pak ty lodě odplují a přijdou další vojenská cvičení, ale ty nebudou čínské. Teď bude tchajwanské vojenské cvičení, což je zase psychologická odpověď té tchajwanské strany, která říká: „My vám dáváme na vědomí, že víme, že tady něco děláte.“

To je taková nekonečná karetní výměna.
Trošku ano. Chápu, že je ta situace opravdu velmi nepříjemná a nechci to podcenit. Ale opakuji, ten svůj argument. V současné době si nemyslím, že je pro Čínskou lidovou republiku výhodné zaútočit. Čínská lidová republika, co se týče ekonomiky, stagnuje. A ve chvíli, kdy by došlo k nějaké válce, nebo k ozbrojenému střetu, tak by na tom ta ekonomika nebyla líp. Ve chvíli, kdy nebude čínská ekonomika fungovat, nebude tam sociální stabilita. Když nebude sociální stabilita, strana nemusí přežít a strana chce přežít.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity youtubové kanály CNA, Firstpost, NBC News, CBS News, CNN-News18, TaiwanPlus News a Associated Press.