Sexuální násilí v Indii: Když jsou muži příčinou problémů, musí být i součástí řešení, podotýká expert
Je začátek srpna a Indií otřásá případ znásilnění a vraždy lékařky v jedné z nemocnic v Kalkatě. V zemi se doteď protestuje, několik lékařů donedávna drželo hladovku. Podle Harishe Sadaniho z organizace Men Against Violence and Abuse (Muži proti násilí a zneužívání) je u sexuálního násilí častým problémem pomalá byrokracie a laxnost policie, jde-li o důkazy. „Je i nutné, aby se muži víc zapojili do veřejné debaty a osvěty,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Když se s mužskou částí veřejnosti bavíte o problematice sexuálního násilí, jak na vaše aktivity zpravidla reaguje?
Často obecně narážíme na muže, kteří se o téma moc nezajímají, je pro ně vzdálené. Pořádáme tedy různé akce a interaktivní workshopy určené široké veřejnosti. Zaměřujeme se hlavně na komunikaci s mladými muži přibližně ve věku od osmnácti do pětadvaceti let, ať už studujícími na univerzitách nebo pracujícími ve firmách či na veřejných místech.
Důležitý je také mentoring, snaha o formování myšlení. Jde nám o to s dotyčnými pracovat dlouhodobě, alespoň rok dva. Ve velké míře do naší činnosti zahrnujeme i vzdělávání skrze experimentální, pouliční divadlo.
Cílem u nás je změnit vnímání problematiky především ze strany mužů, kteří mají privilegia a moc. V otázce genderově podmíněného násilí a diskriminace žen by měli být součástí debaty a hlavně řešení, obecně totiž platí, že do veřejné osvěty moc zapojení nejsou.
Jak moc si všímáte, že se vám jejich přístup a názory daří postupně měnit?
Vidíme, že muži, se kterými jsme spolupracovali, se pak třeba myšlenky snaží předat dál, z mentorovaných se v zásadě stávají sami mentory. Dělají malé, postupné změny, které pak pozitivně ovlivňují jejich chování vůči ženám v okolí, ať už se jedná o matky, sestry nebo přítelkyně. Nazvali jsme to transformativní maskulinitou.
Indická policie obžalovala muže ze znásilnění a vraždy mladé lékařky. Hrozí mu trest smrti
Číst článek
Z širšího hlediska v podstatě zpochybňují to, čemu se říká struktura moci, násilí vnímají jako strukturální záležitost a rozšiřují si povědomí o problémech patriarchální společnosti a mužské dominance. Pomáháme jim si uvědomit, o jak moc velký problém jde, a že na něm musíme společně pracovat a systémově jej řešit.
Když jsme s akcemi začínali, muži je vnímali jen jako projekty, programy. Časem jim ale došlo, že jde o součást života, na níž musí sami participovat. Jako příslušníci daného pohlaví se těší určitým privilegiím, postupně jim ale dochází, že striktně patriarchální myšlenky neubližují jen ženám, ale dostávají pod tlak i je samotné, když jsou proti vůli nuceni plnit určité role, jež se od nich očekávají.
Ne všichni podobný tlak zvládají. Když pochopí, že jsou i jiné cesty, dokáží se pak postavit za rovnoprávnou společnost a uvědomit si, že toxická maskulinita škodí všem.
Vražda lékařky v Kalkatě
Výchozím bodem, proč spolu nyní mluvíme, je případ brutálního znásilnění a vraždy 31leté lékařky v jedné z kalkatských nemocnic na začátku srpna. Její tělo se zakrvácenýma očima, ústy a genitáliemi objevil kolega, pitva odhalila přes dvacet vnitřních a vnějších zranění. Příčinou smrti bylo uškrcení. Před několika dny úřady z vraždy obvinily jednoho z dobrovolníků, který v zařízení pracoval. V jaké fázi se nyní soudní řízení nachází?
Celý proces je zpomalený. Nejdříve se debatovalo, zdali vyšetřování povede místní policie nebo Ústřední úřad pro vyšetřování. Právě ten vypátral zmíněného viníka. On ale nemusí být jedinou zainteresovanou osobu, do případu může být zapleteno více lidí, protože jak je třeba možné, že se dostal do místnosti, kde lékařka odpočívala…?
Může v tom být interní politika, a i z toho důvodu vyšetřování postupuje pomalu. Den po vraždě propukly masové protesty, lidé vyhrožovali zaměstnancům v nemocnici. Celé to pochází z toho, že míra odsouzení je žalostně nízká, policie soudům dostatečně nepředkládá důkazní materiály.
Obviněný prošel řadou testů a je vysoce pravděpodobné, že čin spáchal. Na vynesení rozsudku však veřejnost ještě čeká, stále probíhají slyšení.
Jak na postup vyšetřovatelů a soudů, z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, nahlížíte?
Z pitevní zprávy, na jejímž základě se vyšetřování vede, zmizelo několik částí. Sám sebe se ptám, kam se asi poděly. Nedostatek transparentnosti a zpomalená byrokracie zde určitě hrají velkou roli, už jen pokud si vezmeme v potaz fakt, že ihned po prosáknutí informací na veřejnost nemocnice prohlásila, že šlo o sebevraždu.
Později stanovisko změnila, což nicméně jasně naznačuje, že se skutečnosti snažila zatajit. Policie tedy reagovala velmi pomalu a v nemocnici navíc chyběla některá zásadní bezpečnostní opatření, jako například dostatečné osvětlení.
Násilná vražda vyvolala masové protesty, lékaři drželi hladovku. Není to ale poprvé, kdy se demonstrace rozšířily po celé zemi. Stačí si připomenout kauzu hromadného znásilnění 23leté studentky v roce 2012, která vedla ke změně zákonů, dále o sedm let starší případ znásilnění a vraždy mladé veterinářky ve městě Hajdarábád, jejíž tělo pachatelé spálili. Letos na jaře se obětí hromadného násilí stala španělská turistka. Pořád jde ale jen o stručný výčet. Vypadá to, jako by se dané schéma stále opakovalo – dojde k otřesnému případu, veřejnost se následně vydá do ulic, politici vydají pár prohlášení, ale počet případů znásilnění se rozhodně nesnižuje a jen malou část z nich oběti nahlásí. Kde v daném „kolečku“ vidíte příčinu?
Počet nahlášených případů je oproti realitě skutečně velmi nízký. Ve zmíněném případu z roku 2012, vraždě veterinářky a v tom z letošního srpna shledávám dva společné rysy. Před dvanácti lety to bylo poprvé, kdy v ulicích protestovalo velké množství mladých lidí, včetně mužské části. I v případě činu v Kalkatě se do nich mnozí, včetně lékařů a zdravotních bratrů, zapojili.
Harish Sadani
Spoluzakladatel a výkonný ředitel indické organizace Men Against Violence and Abuse India (Muži proti násilí a zneužívání), založené v roce 1993. Věnuje se projektům zaměřeným na vzdělávání mladých mužů po celé Indii, působí také jako konzultant a školitel v oblasti prevence sexuálního obtěžování na pracovišti a dalších genderových záležitostí ve firmách a neziskových organizacích či na vysokých školách.
Nicméně jsem měl z demonstrujících mužů pocit, že moc nedokáží přemýšlet nad tím, co stojí za hlavní příčinou podobných událostí. Došlo mi, že je vhodná doba se zamyslet nad jejich postoji a smýšlením.
Kde se v pachatelích například bere taková míra násilí a agrese? Nerodí se s tím přeci automaticky. Málokdo o daném aspektu mluví, pokud ale chceme podobným událostem předejít, musí muži své postoje změnit.
Vidím zde tedy obrovské mezery. Je řada mužů, kteří jsou starostliví, citliví a mohou být i dobrými lidmi, zároveň ale pořád nejsou schopni neobviňovat a neházet vinu na oběti. To jsou lidé, kteří se musí změnit a zapojit se do zdravé debaty, do dialogu. Ta ale bohužel většinou neprobíhá mezi muži, nýbrž jen mezi ženami.
,Nikdo cizí, jen manžel’
Co podle vás zpravidla stojí za zmíněnou neautomatickou, ale přítomnou agresí?
Například mužská dominance, patriarchální nastavení společnosti. Takový ten přístup à la „mám moc, mám privilegia, a tím pádem si mohu dělat, co chci“. A také pocit beztrestnosti, tedy že když něco provedu, stejně mi nehrozí žádné následky ze strany policie. Tím se lidé stávají arogantnějšími.
Máme zde také fenomén normalizace násilí, tedy jeho denních forem, jako jsou misogynie, sexistické poznámky a přístup k ženám jako k sexuálním objektům nebo druhořadým osobám. Přispívá k tomu i sdílení různých urážlivých zpráv a vtipů na sociálních sítích, které říká, že je normální někoho urážet a posmívat se mu. I různé filmy, písně nebo média v mladých utvrzují názor, že násilí je dokonalou metodou, jak někomu udělit lekci a ukázat sílu.
V roce 2018 ženy nahlašovaly znásilnění každých patnáct minut, před dvěma lety podle dat Národního úřadu pro záznamy o trestní činnosti docházelo přibližně k devadesáti znásilněním denně. Jakou roli v neexistenci řešení problému hraje i nezájem politiků a úřadů, krytí trestných činů, korupce…
Chtějí udržet tradiční mužské vedení společnosti, neztrácet nad ní kontrolu. Neradi by přišli o svá privilegia. Mnohé organizace spolupracují například s policií a pořádají pro její členy školení, nicméně se omezují jen na povídání o zákonech a to, jak by je úřady měly implementovat. K policistům mluví jako k někomu, kdo má jednoduše uniformu, nikoli jako k mužům.
V Indii lidé již několik dní protestují po vraždě mladé lékařky, lékaři vyzývají ke stávce
Číst článek
Když s nimi pak začnete mluvit z osobnějšího hlediska a ptáte se, jak se chovají k ženám ve své rodině a okolí, často se jejich reakce změní. Když ví, že je důležité se k nim s respektem chovat doma, budou pak stejně přistupovat i k těm, které přijdou podat obvinění na policejní stanici.
Často se totiž stává, že když žena přijde domácí násilí ohlásit, policisté ji řeknou, že šlo přeci „jen“ o manžela, nikoli někoho cizího. Řada z nich si to takto znormalizovala a musí si uvědomit, že daný přístup je z etického i právního hlediska špatný.
Maximální trest za znásilnění je trest smrti, minimální je, jestli se nepletu, odnětí svobody na šest let. Zákony se tedy zpřísnily, ale jistota trestu chybí a míra odsouzení je velmi nízká, protože policie zaostává v dostatečném shromažďování důkazů, jak jsem zmiňoval.
Velká část případů sexuálního násilí se týká dětí. V případě nahlášení jde ale jen o špičku ledovce, rodiny se bojí stigmatu, kastovní diskriminace i nefunkčního soudního systému. Jak moc jsou v příslušných případech tresty efektivní?
Existuje zákon o ochraně dětí před sexuálními delikty. Naštěstí jej mnoho států uplatňuje a řada místních soudů trestá muže, kteří nezletilé zneužili. Problémem je, že mnozí se soustředí výhradně na trest, měli by ale hledat a řešit i příčiny, proč se daných činů muži dopouští. Vše se také odvíjí od výchovy. A pokud je někdo příčinou problému, měl by být i součástí jeho řešení.
Dalším překážkou, oproti velkým městům především ve venkovských oblastech, je zmiňované společenské stigma. Co k němu stále indickou společnost vede?
Jednou věcí je, že v řadách policie či různých úřadů stále ve velké míře převažují muži. Dalším aspektem je pojetí sexuality a sexuálního násilí obecně. Existuje zde spousta tabu a ve školních osnovách sexuální výchova chybí. Jde o citlivé téma. Mluví-li se o genderu, jde pak především o nerovné mocenské vztahy.
I když má řada mužů vysokoškolské vzdělání a zdají se být emancipovaní, stále chtějí mít nad ženami kontrolu a nelíbí se jim, když je v životních rozhodnutích neposlouchají. Spoustu let zde funguje řada osvětových projektů, zaměřují se ale spíše na ženy. Naše společnost však potřebuje i takové, které budou měnit smýšlení mužů a chlapců. Obecně tedy chybí propojení vnímání širšího problému v celku.
