Zemřela redaktorka Československého rozhlasu Věra Šťovíčková
Po dlouhé nemoci zemřela publicistka a překladatelka Věra Šťovíčková - Heroldová. 3. listopadu by oslavila 85 let. Nejvýraznější etapu své kariéry prožila v Československém rozhlase. V 60. letech byla členkou legendární zahraniční redakce. Jejími kolegy byli třeba Jiří Dienstbier nebo Karel Kyncl. Po srpnové okupaci v roce 1968 musela rozhlas opustit.
Začátky Věry Šťovíčkové v rozhlase neměly s novinařinou nic společného. Na konci 40. let chodila do budovy na pražských Vinohradech uklízet knihovnu. Tehdejší studentka gymnázia zaujala zkušené redaktory, kteří ji začali dávat lekce novinařiny.
Ve věku nedožitých 85 let zemřela Věra Šťovíčková - Heroldová. V 60. letech byla významnou redaktorkou Československého rozhlasu
„Já jsem dostala za úkol psát jedno až dvouvětá oznámení o tom, co dnes večer bude Československý rozhlas vysílat. Sestávalo se to z toho, že jsem běhala po rozhlase, od autora jsem získala informaci, vtělila ji do jedné až dvou vět a dala ji do tisku,“ vyprávěla Věra Šťovíčková o svých začátcích v rozhlase.
„To jsem dělala dobře rok, než se na mě konečně osud usmál a já jsem směla nastoupit ve zpravodajství,“ dodala.
V rozhlase pracovala jako zahraniční redaktorka. S přestávkami působila deset let v Africe. Několikrát jí dokonce šlo o život.
„Demonstrace v Jemenu, to byl myslím můj nejdramatičtější okamžik, kdy jsem šla v první řadě s demonstranty a proti nám náhle vyrazila policie a spustila střelbu. Muž, se kterým jsem dělala cestou interview, padl a já jsem padla vedle něj, ovšem dobrovolně. Když střelba přestala, chtěla jsem mu říct, ať vstaneme, ale on už nevstal,“ popsala Šťovíčková.
Rozhlasový odboj
Spolu s některými kolegy se také účastnila rozhlasového odboje za srpnové okupace v roce 1968. Kvůli tomu musela o dva roky později odejít z rozhlasu.
„Já jsem řekla: ‚Milí posluchači, pod okny rozhlasu se střílí, až uslyšíte československou hymnu, my budeme muset končit.‘ Jen jsem to dořekla, tak se rozletěly dveře a pod vedením jednoho zrádného technika do studia vpochodoval houfec ruských vojáků,“ vzpomínala Šťovíčková na den, kdy se vojska Varšavské smlouvy dostala do budovy rozhlasu.
„Napřed mi zakázali vysílat, pak mi sdělili, že mám zakázaný přístup do rozhlasu,“ popsala redaktorka události, které následovaly.
Pak se hlavně věnovala překladatelství z angličtiny a francouzštiny. Po roce 1990 se vrátila k rozhlasové publicistice jako externí spolupracovnice Československého a Českého rozhlasu.
