Zachránil mě plechový prstýnek od snoubence, říká žena, která přežila 4 koncentrační tábory
Svět si v pátek připomíná památku více než šesti milionů židovských obětí holokaustu. Právě 27. ledna roku 1945 Rudá armáda osvobodila nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Místo se stalo symbolem nacistického plánu takzvaného konečného řešení židovské otázky. Přečtěte si příběh jedné z českých vězeňkyň Zdenky Fantlové.
Má za sebou hrůzy holokaustu, které podle svých slov přečkala jen díky své víře, že se po válce setká se svým snoubencem. Energii by dámě v úctyhodném věku mohl leckdo závidět. Jmenuje se Zdenka Fantlová, žije v Londýně a při svých návštěvách v Česku vypráví svůj životní příběh studentům, aby pochopili, co to holokaust byl.
Zdenka Fantlová pochází z Rokycan. Nejprve ji nacisté od ledna 1942 věznili v Terezíně. „V květnu jsme se dozvěděli, že zavraždili Heydricha, ale pro nás to už nemělo vůbec žádný význam. Už jsme byli stejně zavření,“ říká Fantlová. Spolu s ní se do Terezína dostal i její snoubenec.
Osvětim pátrá po vzpomínkách dozorců. Chce pochopit, proč přijali nacistickou ideologii
Číst článek
Záhadou pro lidi v táboře byly pravidelné transporty a to, kam směrovaly. „Můj snoubenec byl v červnu 1942 v trestním transportu a než ráno v dobytčáku odjel, tak se nějak dostal do ženského lágru a našel mě. Dal mi na prst plechový prstýnek - kousek plíšku - a řekl 'to je náš snubní prsten, ten tě bude chránit a když to přežijeme, po válce tě najdu‘. A byl pryč.“
V Osvětimi hrála o život, když při esesácké kontrole při vstupu do tábora plechový prstýnek propašovala pod jazykem. „Ten prstýnek pro mě znamenal absolutně všechno. A to je to, co vás drží, ta vnitřní síla. Pro mě ten prstýnek znamenal lásku a naději. To mě drželo až do konce války,“ říká žena, která prošla čtyřmi koncentračními tábory a 400kilometrovým pochodem smrti.
„V Bergen-Belsenu mě našel mezi mrtvolami anglický voják, sebral mě a propašoval mě ve vojenské ambulanci z lágru ven. Měla jsem na sobě jenom obyčejný leintuch a prstýnek na provázku. To byl celý můj majetek,“ říká Fantlová. Prstýnek zachránila a má ho dodnes.
Holokaust se na další pokolení přenáší i geneticky, míní vědci. První výsledky jim dávají za pravdu
Číst článek
Svého Arna se nedočkala a z celé rodiny přežila válku jediná. Nakonec ji a její spoluvězně zachránili Švédi. „Sedm tisíc bývalých vězňů pozvali do Švédska a tam nás dali do špitálu. Naučila jsme se řeč, pak jsem tam pracovala a dostala se na české velvyslanectví,“ říká.
Ze Švédska odjela do Austrálie a nakonec se usadila v Londýně. Shodou okolností bydlí v domě Porchester Gate, kde za války sídlila československá vojenská zpravodajská služba a její šéf, plukovník Moravec naplánoval atentát na Reinharda Heydricha, mimo jiné jednoho z hlavních organizátorů holokaustu.
