Koaliční rozkol. Shrnujeme, co si v Senátu myslí o genderu a Istanbulské úmluvě

Praha 30. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Senátem o dva hlasy neprošla ratifikace Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách. Horní komora na ni nakonec nepřistoupila. Koho hlasy chyběly?
Chyběly hlasy těch, kdo nehlasovali, protože když se podíváme na výsledky, tak převažovaly hlasy pro ratifikaci. 34 senátorů bylo pro, 28 proti. Zbývajících devět jsou ti, co se zdrželi a jejichž hlasy mohly rozhodnout.

Budeme se bavit hlavně o koaličních senátorech. Pětikoalice má v Senátu drtivou většinu a debata navíc probíhala mezi jejími členy. Větší část opozičního klubu ANO a SOCDEM byla proti úmluvě.* Šéf senátorského klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra v rozhovoru pro týdeník Respekt řekl, že necítil, že by ratifikace Istanbulské úmluvy byla pro vládu priorita, takže necítil ani žádný tlak na to, aby Senát k ratifikaci přistoupil, že na nich jako na senátorech nikdo takříkajíc neklečel. Jak tato slova číst ve světle toho, jak zklamaní byli někteří vládní představitelé z výsledku hlasování?
Někteří své zklamání prezentovali veřejně, mohli jsme si toho všimnout zvlášť na sociální síti X. Například ministr vnitra Vít Rakušan z hnutí STAN napsal, že ho to neskutečně mrzí. Těžko soudit, co se dělo za oponou, nicméně za ratifikaci lobbovali nejvyšší ústavní činitelé včetně prezidenta Petra Pavla, který v den hlasování napsal, že jsme tuto úmluvu měli ratifikovat už dávno, že jsme jedním z posledních států Evropy, který se k ní dosud nezavázal a že není žádný skutečný důvod, proč to dál odkládat. Pro úmluvu lobbovaly různé neziskové organizace, taky vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Nechci se pouštět do spekulací, ale buď úmluva není pro vládu takovou prioritou, aby si zajistila hlasy v Senátu, nebo je odpor jednotlivých senátorů k dokumentu silnější. Hlasování předcházela skutečně dlouhá debata, senátoři o úmluvě mluvili snad šest nebo sedm hodin. Mluvilo jich třicet, někteří se vraceli k řečnickému pultíku i dvakrát, třikrát. Slyšeli jsme zástupce obou táborů a bylo to třaskavé téma, což ilustruje i to, že na stanovisku se nemohli shodnout ani kolegové z jednoho klubu, kteří by měli mít stejný nebo minimálně podobný názor na věc. Dám příklad: nejsilnější klub v Senátu je klub ODS a TOP 09, kde se většinou táhne za jeden provaz. Senátoři se dopředu na klubu domluví, jak budou hlasovat k jednotlivým tématům, ale tentokrát to tak vůbec nefungovalo.

Třeba paní senátorka Hana Kordová Marvanová úmluvu hájila, na plénu vyvracela argumenty jiných senátorů, které podle ní v úmluvě nejsou, například že dokument ohrožuje tradiční rodinu. Oproti tomu její kolega z klubu, senátor Zdeněk Hraba, nazval Istanbulskou úmluvu otráveným jablkem, které má jenom pěknou slupku.

Výsledek hlasování potvrzuje moji tezi, protože klub byl skutečně názorově rozdělený. 11 senátorů ODS a TOP 09 hlasovalo pro, 15 proti a sedm se zdrželo.

Kritika po hlasování přišla i od ministrů Ivana Bartoše z Pirátů, který mluvil o středověku, potom od ministra Martina Dvořáka ze STAN a tak dále. Zmiňovala jsi rozpolcenost na příkladu senátního klubu ODS a TOP 09. Myslím, že zvlášť zajímavé je sledovat debatu uvnitř ODS, kdy šéf Senátu Miloš Vystrčil lobboval za ratifikaci, měl v Senátu emotivní prohlášení, a naopak premiér Petr Fiala se potom nechal slyšet, že se mělo dát víc času na debatu, nespěchat tolik. 

Myslím, že mluvil o tom, že koaliční partneři ho nevyslyšeli, že se o tom mělo víc mluvit před tím, než se k ratifikaci přistoupilo, že to bylo tak, jak to chápu z jeho slov, uspěchané.
Trošku mi přišlo, že pana předsedu Vystrčila jaksi rozohnily argumenty některých senátorů, které podle něj nebyly pravdivé. V průběhu debaty na plénu jsem se ho ptala, jak hodnotí diskusi, a už tehdy zmiňoval, že v úmluvě například není ani slovo o rozvratu tradiční rodiny a podobně. 

Takové  argumenty nazval jako vývody, které podle něho nejsou korektní, a možná i proto potom přišlo jeho emotivní vystoupení na plénu. Ale naprostá většina senátorů podle předsedy Vystrčila mluvila k věci a byla korektní. Pan premiér ratifikaci úplně neodsoudil. Sice řekl, že na schvalování nechce spěchat, ale to je proto, nebo já jsem to aspoň tak pochopila, že chtěl ještě vést diskusi a až potom přistoupit ke schvalování. Pak by se možná ukázalo, že by se Istanbulskou úmluvu dalo v uvozovkách protlačit Senátem. Zmíním ještě jednoho vysoce postaveného aktéra v ODS, který má do této problematiky taky co mluvit, a to je ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který celou dobu seděl v Senátu, poslouchal debatu, protože ministerstvo spravedlnosti je předkladatel Istanbulské úmluvy.

Byl také první, který k tomuto bodu mluvil v Senátu.
Přesně tak. Novináři se pár dní potom ministra Blažka ptali, co si o tom myslí, a on řekl, že Istanbulská úmluva je podle něj moc upovídaná, a proto neprošla Senátem. Pan ministr Blažek říkal, že kdyby v dokumentu bylo jenom pár praktických bodů, například co mají státy udělat pro oběti, pro prevenci a tak dále, tak by debata v Senátu trvala pět minut a úmluva by horní komorou hladce prošla.

Různé názory

Podíváme se na debatu v Senátu ještě podrobněji, ale na začátek několik faktů. Bavíme se o dokumentu, jehož celý název zní Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Česko je jednou ze šesti zemí EU, které ho neratifikovaly. Agentura ČTK napsala: „Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií.“ Kdo v Senátu nejhlasitěji vystoupil proti ratifikaci Istanbulské úmluvy?
Těžko vypíchnout toho nejhlasitějšího, ale mně se vybaví jméno nezávislé senátorky Daniely Kovářové, která se dokonce považuje za bojovníka proti úmluvě. Jde podle ní o politický dokument, který údajně nemá reálnou šanci násilí zabránit.

Paní senátorka ve své dlouhé řeči mimo jiné upozornila, že má obavy, že by dokument donutil stát, aby trestal projevy sympatií mezi muži a ženami, které jsou teď přijatelné. Zajímavou poznámku měla novinářka Apolena Rychlíková, která upozornila na to, že když se v Česku v roce 2010 domlouvalo, co bude zněním Istanbulské úmluvy nebo jaká bude její finální podoba, tak ministryní spravedlnosti byla právě Daniela Kovářová. Podle paní Rychlíkové tehdy nikdo nevystupoval proti dokumentu tak razantně jako dnes. Paní senátorka Kovářová ale rozhodně není jediná, kdo měl k úmluvě výtky. Hodinové vystoupení proti ratifikaci jsme slyšeli taky od Jiřího Oberfalzera, místopředsedy Senátu z ODS. Úmluva podle něj v žádné ze zemí, kde už ji ratifikovali, nepomohla snížit počty případů násilí. Zmiňoval taky termín tradiční rodina. Podle něj je smyslem úmluvy jaksi vymýtit to, jak tradiční rodina funguje.

Zaznamenal jsem i plamenná slova Jitky Chalánkové, senátorky z ODS, nezávislá senátorka Jana Zwyrtek Hamplová taky brojila proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Jak jsi zmiňovala, že si Jiří Oberfalzer myslí, že by Istanbulská úmluva měla „vymýtit evropskou tradici tradičního fungování rodin“, tak to naráží na to, že Istanbulská úmluva bojuje proti genderově podmíněnému násilí, a spoustě senátorů se nelíbí slovo gender, například Michaelu Canovovi ze STAN pro Liberecký kraj.

Ano, Michael Canov byl dalším odpůrcem úmluvy. Já jsem si ji vytiskla a přečetla. Není to moc dlouhý dokument, má asi 30 stránek a jeho text obecně odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění. Jeden článek se věnuje i nuceným sňatkům, jsou tu závazky, které se týkají osvěty, třeba článek 13, kde se píše: „strany se zavazují podporovat a pravidelně organizovat osvětové kampaně.“ Je tady školení odborníků, to se týká policistů, soudců a tak dále, píše se tu, jak by měly vypadat služby odborné pomoci pro oběti domácího nebo sexuálního násilí. Ale celá Istanbulská úmluva začíná takovým úvodem, kde se objevuje slovo gender, a třeba v článku 6 se přímo píše: „strany se zaváží, že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko.“ Možná i toto mohlo některé senátory popudit. Je ale důležité dodat k odpůrcům úmluvy, a oni se tím taky dost často hájili na plénu Senátu, že nepodporují domácí násilí nebo násilí na ženách, jsou samozřejmě proti němu. Vyjadřovali se spíš tak, že jim vadil jazyk dokumentu, některá slova a termíny, které jsou v úmluvě použité.

Na druhou stranu slovo gender se v českém prostředí neobjevuje poprvé s Istanbulskou úmluvou, takže je zajímavé tyto debaty z tohoto úhlu pohledu sledovat. Jiří Růžička z TOP 09 zmiňoval, že byl nejprve skeptický, ale úmluvu a její překlady několikrát pročítal, a že nějakou cestou došel k tomu, proč dokument podpořit. 

Máš pocit, že senátoři skutečně dokument, ke kterému se vyjadřovali, detailně četli, nebo se nechali trošku zmást vlnou toho, že kvůli slovu gender budou hlasovat proti? 
Doufám, že senátoři čtou každý podklad, o kterém hlasují. Nicméně myslím, že v tomto případě se mohlo stát, že v té úmluvě si zkrátka každý našel to, co tam vidět chtěl.

Protože ti, kteří obhajovali ratifikaci, vyčítali jejím odpůrcům, že zaznívají argumenty úplně mimo, které se netýkají toho, proti čemu bojuje úmluva.
Je to tak. Zmiňoval to i pan předseda horní komory Vystrčil, zmiňovala to paní senátorka Kordová Marvanová i další obhájci.

Také Adéla Šípová a Václav Láska z klubu SEN 21 a Piráti. Čím obhájci argumentovali a jak se snažili přesvědčit své kolegy v Senátu, aby úmluvu ratifikovali?
Hodně zaznívalo, že úmluva je jakýsi symbol. Paní senátorka Šípová o ní říkala, že je to určitý vzkaz, že jako Česko netolerujeme násilí za zavřenými dveřmi. Úmluva by podle paní Šípové taky posílila práva tradičních rodin, a jak řekla, i netradičních rodin. Na začátku debaty řekla, že ji nesmírně mrzí, kolik nepravd, polopravd a dokonce lží kolem úmluvy koluje. Jednou z nich je podle ní třeba to, že úmluva zvýhodňuje ženy. To se na plénu taky hodně často řešilo, že úmluva poštvává muže proti ženám. Podle paní Šípové to tak není, dokument brání i seniory, děti a další oběti domácího násilí. Mluvila i o pojmu gender.

Řekla, že to není nic nového. Navíc se bavíme o tom, že jde o genderově podmíněné násilí. Máme ze statistik dokázáno, že se děje zejména ženám, a taky nic nebrání tomu, abychom v Česku přijali podobná opatření, která by chránila i muže.
Kromě paní Šípové vystupovali i další senátoři na podporu Istanbulské úmluvy, mimo jiné pan senátor Jiří Drahoš z klubu Starostové a nezávislí, který taky úmluvu hájil. Řekl mimo jiné, že Česko podobných dokumentů už podepsalo více, třeba úmluvu na podporu osob se zdravotním postižením a žádná z těchto smluv podle něj neměla vliv na kvalitu a úroveň rodinných tradic v Česku. Pan senátor Drahoš také říkal, že bychom neměli řešit až následky násilí, ale naopak mu předcházet a zaměřit se na prevenci.

Do debaty přispěla Miluše Horská za klub KDU-ČSL a nezávislí, která citovala evangelického faráře Helebranta, podle kterého sexuální násilí a zneužívání bohu nepatří, což je opakovaně doloženo v biblických textech. Podle Helebranta, jak ho citovala Horská, není v úmluvě nic, co by křesťanům bránilo úmluvu přijmout. A tak se ptám, proč se KDU vyslovila většinově proti?
Říkáš správně většinově proti, protože celý klub nebyl proti. Našli se i senátoři, kteří hlasovali pro nebo se zdrželi. To je případ pana Lumíra Kantora z KDU-ČSL, který hlasoval pro ratifikaci Istanbulské úmluvy a na plénu řekl, že pro něho je násilí jednoduše násilí, a to se nepodporuje. Pan senátor Bohuslav Procházka z téhož klubu se zdržel hlasování. Ale je pravda, že většinově klub odmítl Istanbulskou úmluvu včetně pana senátora Jiřího Čunka, který namítal, že úmluva podle něj vyosuje z křesťanského základu evropské civilizace. Připomenu, že před časem úmluvu odmítlo sedm křesťanských církví. Dohledala jsem jejich společné prohlášení, tuším z roku 2018, kde říkaly, že úmluva není potřebná ani přínosná. Jeden z argumentů byl, že přece státy EU už staví na ochraně lidských práv a jejich dodržování, takže není potřeba přijímat jaksi nadbytečnou Istanbulskou úmluvu.

Další pokus

Už jsme řekli, že Istanbulská úmluva je podepsaná od roku 2016, neratifikovaná v roce 2024 Senátem, ale ještě ji neprojednávala Poslanecká sněmovna. Bude Sněmovna vůbec úmluvu řešit, když ji Senát neratifikoval? A proč byl první Senát, a ne Sněmovna?
Zřejmě ji asi řešit nebude, protože aby ratifikace byla dokončena, tak je potřeba souhlas obou komor parlamentu. V případě úmluv je jedno, jestli začne Senát, nebo Sněmovna. Začal tedy Senát, rozhodl, jak rozhodl, a tím pádem se dokument do Sněmovny nejspíš ani nedostane. Myslím, že je to škoda, protože bych osobně ráda viděla, jak by se s tím poslanci vypořádali, jak by jednotlivé kluby hlasovaly. Myslím, že by si to rádi poslechli i jejich voliči.

Právně tento mezinárodní dokument platí, nebo ne? 
Právně je to tak napůl cesty.

Co to znamená?
Česká vláda dokument v roce 2016 schválila, ještě loni v červnu současná vláda souhlasila s ratifikačním procesem, ale samotná ratifikace, tedy poslední krok schvalování mezinárodní úmluvy, v této chvíli chybí. Premiér Petr Fiala říkal, že to nebude mít žádný praktický dopad. Český právní řád podle něj některé věci, které jsou v úmluvě, už teď obsahuje, takže oběti jsou chráněné. Nicméně nejsou tam všechny věci, které úmluva popisuje.

Jestli jsou oběti chráněny, je diskutabilní i s ohledem na to, čeho jsme v poslední době svědky, o čem média často v souvislosti se sexuálním násilím referují. Nicméně vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková už vyzvala k tomu, aby Česko k opětovné ratifikaci přistoupilo co nejdříve. Kdy by se k tomu v Senátu opět mohl věnovat prostor? 
To je dobrá otázka, ale nevím, kdy se může znovu přistoupit k samotné ratifikaci.

Mohlo by to být ještě v tomto volebním období?
Vzhledem k tomu, že premiér Petr Fiala vyzýval k jakémusi nespěchání a širší debatě, navíc tato úmluva ležela před hlasováním v Senátu několik měsíců, a vzhledem k tomu, jaký signál teď vyslali senátoři, tak si myslím, že to tak brzo nebude. Sama paní Šimáčková Laurenčíková uznala, že to nejspíš bude úkol až pro další vládu a obměněný parlament.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: audiozáznam jednání Senátu z 24. ledna 2024 - senat.cz, archiv Marie Veselé, Blesk.cz, Česká televize

* V původní verzi jsme mylně uvedli, že celý opoziční klub byl proti úmluvě. Za chybu se omlouváme.