Vědci z Brna tři roky testovali elitní vojáky. Zkoumali, jak je lépe připravit na extrémní zátěž
Ani když jsou na pokraji vyčerpání, nesmí udělat chybu. Ta by totiž mohla doslova stát někoho život. Bojovníci 601. skupiny speciálních sil české armády musí být schopní podat špičkový výkon kdykoliv a kdekoliv. Jak ale člověka na tak extrémní vypětí co nejlépe připravit? To se snažili zjistit vědci z Masarykovy univerzity v Brně, kteří elitní vojáky poslední tři roky testovali.
„Jsme předurčení k tomu zabezpečit pláž nebo místo, kde se plánuje vylodění. Samozřejmě všichni jsme i výsadkáři, takže skáčeme, všichni jsme taky řidiči všeho možného, co se pohybuje na silnicích i mimo ně,“ popisuje službu u speciálních sil velitel její potápěčské jednotky. Výcvik nového bojovníka podle něj trvá dlouho, klidně i pět let.
Většina zájemců o službu u 601. skupiny speciálních sil neuspěje. To, co musí zvládnout její bojovníci, totiž nemá v české armádě obdoby. Kromě náročného přijímacího řízení je to třeba ještě roční přeškolovací výcvik.
Jenže ani jim se nevyhýbají problémy s náborem, které trápí zbytek ozbrojených sil. Navíc je teď průměrný věk vojáka speciálních sil skoro 40 let.
„Zaprvé stárneme a zadruhé jsme zjistili, že je velký počet operátorů, kteří řeší chronické problémy, nejčastěji jsou to kolena, ramena, záda. A chtěli jsme být nějakým způsobem schopní na to reagovat,“ vysvětlil Radiožurnálu vrchní praporčík speciálních sil Jan Ouřecký, proč se bojovníci z Prostějova rozhodli řešit, jak zefektivnit trénink, předcházet zranění a více podpořit zájemce o službu.
V roce 2021 proto ministerstvo obrany vyhlásilo otevřenou soutěž na výzkum „komplexní optimalizace služby příslušníků 601. skupiny speciálních sil“. Tu vyhráli akademici z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kteří mají zkušenosti s podobnými výzkumy u vrcholových sportovců.
„U vrcholového sportovce to znamená přípravu ke konkrétnímu datu, a dokonce ke konkrétní hodině toho vrcholového výkonu. U operátorů speciálních sil jsou sice plánované mise, na které se připravují dlouhodobě, ale někdy i neplánované mise. A i u těch neplánovaných misí jsou nuceni podat vysoký fyzický i kognitivní výkon,“ vysvětluje rozdíly v přístupu k tréninku vedoucí výzkumu docent Zdenko Reguli.
Řehka: Nový kyberzákon posílí odolnost civilní infrastruktury. Částečně na ní závisí i armáda
Číst článek
Jeho tým asi 20 akademiků nejdřív zjišťoval, jaké mají bojovníci návyky, jak se stravují, jak trénují a odpočívají. Přímo v terénu třeba měřili, kolik vydají vojáci energie. Vypočítali, že na běžném cvičení spálí za jeden den až pět tisíc kalorií - tedy dvakrát více než průměrný dospělý.
Jenže v poměru k tomu si s sebou balí málo jídla, říká docent Michal Kumstát, který měl na starosti část výzkumu týkající se výživy.
„Ten jejich energetický příjem, který vzešel z toho, co si s sebou na terénní cvičení připravovali, nedosahoval ani poloviny jejich výdeje. To nebylo nic překvapujícího, to jsou běžné zvyklosti, které můžeme v armádě pozorovat. Na druhou stranu to ovlivňuje výkon a efektivitu takového terénního cvičení,“ popisuje Kumstát.
Tříletý projekt, na který ministerstvo obrany vyčlenilo necelých 24 milionů korun, je teď skoro u konce. Na základě získaných dat vědci vojákům navrhnou, co by mohli zlepšit, a některé změny už speciální síly zavedly.
Zájemci o službu třeba na webu najedou plán, jak se na přijímací testy co nejlépe připravit. Další novinky by podle vrchního praporčíka Jana Ouřeckého měly následovat. Třeba aplikace do telefonu, díky které by velitel mohl sledovat pokrok svých lidí.
