Rozhodnutí Ústavního soudu žádný z kritiků věcně nezpochybnil, říká bývalý ústavní soudce Balík
Zástupci parlamentních stran začínají diskutovat o změně volebního zákona, ke které je zavázal Ústavní soud. Ten podle premiéra Andreje Babiše (ANO) ztratil všechny zábrany a snaží se ovlivnit politickou situaci v zemi. „Zatím se nenašel nikdo, kdo by řekl, že to odůvodnění není přesvědčivé, a snesl by relevantní protiargument. Za celou dobu z jejich úst nezazněly žádné argumenty k věci,“ upozorňuje bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík.
Balík tím v Interview Plus na Českém rozhlasu Plus reaguje mimo jiné na slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO), podle které mohli mít soudci za své rozhodnutí něco přislíbeno.
Premiér Babiš navíc kritizoval délku rozhodování Ústavního soudu. „Šokující je, že stížnost ležela tři roky na Ústavním soudu a nikdo se jí nevěnoval,“ prohlásil v bezprostřední reakci s tím, že rozhodnutí přichází pozdě a již po vyhlášení voleb.
Balík připouští, že načasování rozhodnutí není šťastné, premiérovu kritiku ale současně nepovažuje za relevantní, protože ústavní soudci jsou prý vytíženi i dalšími složitými případy.
Poukazuje na to, že věc předkládá do pléna soudce zpravodaj a záleží na něm a na jeho dalším vytížení, kdy k tomu dojde.
„Dodejme, že argumentovat lze dvěma způsoby. Řeknu si, že protože mám na věc názor, tak budu prosazovat určitý výrok a papír snese všechno, pokud jde o odůvodnění. To by byla politika, ale myslím, že přístup soudce Jana Filipa je akademicko-vědecký,“ hodnotí děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni.
Soudce zpravodaj Filip prý dokázal napsat kratší dizertační práci, což zvláště v dnešní době uzavřených knihoven není jednoduché, vyzdvihuje Balík.
Sám s rozhodnutím soudu souzní, a to jak se samotným výrokem, tak i s odůvodněním. Dosavadní D'Hondtova metoda prý vedla k nerovnosti nejen mezi kandidujícími subjekty, ale i voliči v jednotlivých krajích.
Soud zrušil také uzavírací klauzuli pro koalice, podle Balíka by ale měla v nějaké podobě i nadále existovat. „Ústavní soud je vlastně negativní zákonodárce – může zrušit, ale nemůže zákon novelizovat nebo upravit. Zákonodárce bude zaplňovat vzniklou mezeru v zákoně,“ vysvětluje.
