Kristián a Adam. Dva policisté, kteří budou mít 21. prosinec nejspíš už do konce života spojený s tragédií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Oba loni zasahovali na místě, kde student zabil čtrnáct lidí a pak i sebe. Adam uvnitř řídil pomoc pro zraněné, Kristián se snažil zneškodnit střílejícího muže.

Praha 6:00 17. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Okamžiky, které se mu vybaví před očima i rok po událostech. Policista Kristián vybíhá schody v hotelu. Otevírá okno a zbraní míří na studenta. Než stihne zareagovat, střelec namíří zbraň proti sobě a mačká spoušť.

„Odhodil dlouhou zbraň s optikou! Zabil se.“

„Určitě?“

„Jo.“

„Co?“

„Zabil se!“

Kristián ještě chvíli čeká, než dostane potvrzení, že je střelec skutečně mrtvý. A pak odbíhá pomáhat postřeleným lidem.

„Je to pro mě nepříjemný zážitek, který budu v sobě držet do konce života,“ popisuje nyní Kristián. 

Naprosté ticho

„Běžel jsem k autu společně s kolegou, kde jsme vzali zdravotnický batoh a běželi jsme k té budově. Tam bylo potřeba ohromné množství zdravotnického materiálu. Tak jsme vběhli do té třídy, kde to opravdu nebyl příjemný pohled,“ vzpomíná nyní, rok po střelbě.

Schvaloval masakr na filozofické fakultě a chtěl ‚vystřílet‘ kolegy. Dostal 250 hodin veřejných prací

Číst článek

V době, kdy byl Kristián v hotelu, policista Adam řídil pomoc ve zmiňované třídě. Na zemi leželi zranění lidé.

„Vy jako velitel máte tu povinnost udělat triáž, komu můžeme pomoct, a komu ne. Takže musíte obejít všechny. Jak říkají kolegové, že z nich adrenalin vystřelil a nepamatují si nic, já si pamatuju každý obličej, kdo kde ležel. Emočně mě to hodně zasáhlo,“ říká policista Adam.

Ve třídě raněných byl mezi prvními. I po roce si vybaví naprosté ticho, které tam bylo.

„To překvapilo nás všechny. Cvičíme to tak, že lidi řvou. Ale oni ve skutečnosti neřvou. Smiřují se s tím osudem, že buď jim někdo pomůže, nebo ne.“

Oběma těžké chvíle pomohli překonat kolegové a rodina. Adamovi i psycholog.

„Já nemám problém s tím, že se to stalo. Já mám problém s tím, že jsem šel k policii pomáhat. A tam jsem nemohl pomoct všem, kterým jsem chtěl,“ říká.

Komise ke střelbě na filozofické fakultě dokončila závěrečnou zprávu. Sněmovna ji projedná v lednu

Číst článek

Poslání

Oba u policie dál zůstali. Kristián odchod od sboru ani nezvažoval.

„U mě ta varianta nebyla, protože já jsem si to povolání vybral z přesvědčení, že těm lidem budu pomáhat. Je to poslání,“ vysvětluje.

Po roce od tragédie se Kristián snaží zážitky z 21. prosince 2023 spíš vytěsnit. Adam popisuje, že nejdůležitější je pro něho se ze zásahu vrátit živý a zdravý domů.

„Takže dávat si pozor na spoustu věcí. Zažili jsme i další věci, podobná oznámení, kdy člověku vyběhne tepovka a říká si: ‚A jé, už je to tady zase.‘ A ono to není příjemný. Ale člověk se s tím musí srovnat.“

Adam i Kristián mají na výročí tragédie volno. Těší se, že budou se svými blízkými.

Marie Veselá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít