Posílit práva poškozeného v trestním řízení? Kde je msta, vzniká další zlo, varuje Vlk z Unie obhájců
Soud po 13 letech podmínečně propustil dva ze čtyř žhářů z Vítkova. Měla by se posílit práva obětí při rozhodování o trestu? „Ano měla,“ míní advokátka Klára Kalibová, zakladatelka neziskové organizace In Iustitua. „Až změníme filozofii přístupu k tomu, co chceme od trestu, můžeme kvalifikovaně říci ano, nebo ne. Ze zkušeností ale vím, že tam, kde je msta, vzniká jenom další zlo,“ říká advokát Václav Vlk z Unie obhájců.
Kalibová připomíná, že v současné době se poškození ve vztahu k trestu mohou vyjádřit pouze v tzv. prohlášení o dopadu a ve vztahu k podmíněnému propuštění je to jenom určitá část poškozených, kteří na to mohou mít teoreticky vliv. Že by po posílení práv obětí měla spravedlnost charakter pomsty, nesouhlasí.
Odborná veřejnost a média v posledních dnech debatují o společenském kontextu propuštění dvou ze čtyř žhářů z Vítkova. Debatují advokáti Klára Kalibová a Václav Vlk
„Je potřeba nahlížet skutečnosti, že jde o vztah mezi dvěma lidmi. Jeden se rozhodl v tomto případě úmyslně druhému ublížit. Na úrovni toho druhého vznikla škoda, nejen materiální, ale i důstojnostní, psychická, za určitých podmínek i doživotní. A v tomto případě stát musí umírněně přistupovat k právům obou dvou stran,“ míní.
„Trestní řád říká, že poškození stejně jako pachatelé jsou stranou trestního řízení. Nicméně práva poškozených jsou velmi limitovaná,“ upozorňuje zakladatelka a ředitelka neziskové organizace In Iustitua, která pomáhá obětem předsudečného násilí.
Trendem trestní justice v 21. století je podle ní narovnávat vztah tak, aby nedocházelo k sekundární viktimizaci, tedy druhotné újmě poškozených.
25:23
Prasečák z romského koncentráku v Letech zmizel, ale k sebereflexi u Čechů nedošlo, říká komentátor Šídlo
Číst článek
„Jinými slovy – poškození nemůžou být rukojmím starého výkladu trestního práva, který naopak mstu vlastně nahrazoval tím, že nedával poškozeným příliš možností vyjádřit se k tomu, jestli chtějí odpustit, nebo ne,“ dodává Kalibová.
Vlk připouští, že si stát příliš osobuje právo v trestní moci rozhodovat o všem.
„Směřuje to k tomu, že trestní právo je prostředek posledního řešení. Pojďme tedy nejdřív napravit vztahy, které vznikly, pojďme odškodnit oběti, urovnat to a pak teprve hledejme trestněprávní sankci. Tak, aby pachatelů bylo co nejméně, aby se nevraceli do vězení a aby byla násilná trestná činnost i ostatní na úrovni běžné přirozené trestnosti. Česko je jedním ze států s nejvyšším počtem vězněných na počet obyvatel a k ničemu to nevede. Je to jenom vytváření vězeňské populace,“ konstatuje.
Rozšíření okruhu poškozených
Kalibová nemá obavu, že by změna zákonů, které by posílily práva obětí při rozhodování o trestu, vedla k vyššímu počtu odsouzených a k menšímu počtu předčasně propuštěných.
„Návrh, který momentálně hodlá prodiskutovat i vládní zmocněnkyně pro lidská práva s ministrem spravedlnosti, směřuje k tomu, aby se poškození mohli vyjadřovat k tomu, jakým způsobem jim bylo ublíženo, jak se s tou situací vyrovnali, jestli je pachatelé po dobu výkonu trestu nějakým způsobem odškodňovali, zda se pachatel snaží o narovnání vztahu, a aby okruh poškozených byl rozšířen,“ popisuje.
S posílením role poškozeného v trestním řízení Vlk jednoznačně souhlasí. Včetně kvalifikované právní pomoci.
Případ žhářů z Vítkova: Berme větší ohledy na oběti, vybízí politiky novinářka
Číst článek
„Ale to si musíme odpovědět na základní otázky trestního práva, jakou sankci chceme udělovat. Ve skandinávských státech, které mají velmi nízké tresty odnětí svobody, mnohem nižší než u nás – za srovnatelnou trestnou činnost je u nás 10 let tam jsou to tři roky – je malý počet pachatelů, kteří se vracejí. A dochází tam k odškodňování,“ nabízí srovnání.
Podle Vlka je v Česku i dnes umožněno vstupování obětí do samotného trestního řízení. Přiznává, že je to prozatím omezené a častokrát neúčinné.
Kalibová připomíná, že poškozený se například nemůže odvolat do výše trestu, může se odvolat pouze do rozhodnutí o náhradě škody. Zdůrazňuje, že u podmíněného propuštění, což je i situace žhářů z Vítkova, má přístup jen velmi úzký okruh poškozených.
„Přesto se domnívám, že by soud měl vždycky brát principiálně a primárně v potaz dopad propuštění pachatele na postavení poškozeného. Ten u rozsudku počítá s tím, že pachatel vykoná ten trest v kompletním rozsahu a najednou se ukazuje, že to vlastně není pravda. Bylo by zajímavé statisticky prozkoumat podmíněná propuštění a zamyslet se nad tím, kolik lidí vlastně reálně vykonalo plný trest,“ nastiňuje advokátka.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Karolína Koubová.
