Lesy se dají na velký požár připravit. Oheň může Českému Švýcarsku paradoxně pomoct, popisuje expert

Dobrý den, díky za váš čas.
Dobrý den.

Velké sucho po celé republice, velká vedra. Do toho velký požár v Českém Švýcarsku. Když jste se díval na videa z Hřenska a okolí Pravčické brány nebo viděl na internetu obrázky toho požáru, jak velká zkáza České Švýcarsko podle vás postihla?
Co se týče toho rozsahu lesního požáru, tak se zdá, že by to mohl být zatím jeden z největších požárů, který jsme vlastně vůbec v novodobé historii České republiky zažili. A ta plocha požáru je opravdu velká. Co se týče té plochy která hoří, tak vlastně hoří kalamitní plocha, která byla ponechána samovolnému vývoji. Což nějakým způsobem podporuje i to hoření.

To znamená zbytky po kůrovcové kalamitě?
Přesně tak. V dané ploše, která teďka hoří, tak proběhla v minulých letech kůrovcová kalamita a správa národního parku se rozhodla ponechat ten prostor samovolnému vývoji. To znamená, že se tam dřevo netěží. Vyloženě ty suché stromy tam stojí a pod tím zničeným porostem vzniká nový les.

Když jste říkal, že to může být jeden z největších požárů, nebo patrně jeden z největších požárů, možná ten úplně největší, který jsme tu v novodobé historii České republiky zažili, tak předpokládám, že není úplně běžné, že se na místo jede podívat i ministryně životního prostředí...
Určitě. Myslím si, že je to vůbec jedna z našich prvních zkušeností s požárem takové plochy. A samozřejmě tím rozsahem, tím, že je to vysoce turisticky navštěvovaná oblast, která má ekologický význam. Samozřejmě to zajímá spoustu lidí a u toho hašení je nějakým způsobem evidentní, že bude trvat delší dobu. Je to prostě strašně moc specifický lesní požár, se kterým v Česku nemáme příliš zkušeností.

Objevuje se spousta slabých míst, spoustu věcí, které třeba v tom hašení lesních požárů musíme zlepšit. A ta mimořádnost té situace, ať už to území, ať už složitost toho zásahu, nutí špičky státu k tomu, aby se tam nějakým způsobem koncentrovaly a tu situaci řešily.

Je to velmi složitý terén, na to jste asi narážel, a ten zásah samozřejmě současně komplikuje. Dá se už v tuto chvíli říct, jak moc tak velký požár zničí ekosystém dané lokality? Jak jsou na tom zvířata, jak jsou na tom rostliny?
Když si to vezmeme z čistě obecného hlediska, tak v tom území proběhla kůrovcová kalamita. To znamená, že ten porost už není nějakým způsobem živý. Pod původním porostem vznikal nový porost, který samozřejmě shoří. Na druhou stranu vlastně dochází k vyhoření spousty materiálu, který tam zůstal. Takže tento požár paradoxně může dané lokalitě pomoct. To znamená, že se ta plocha vyčistí a druhá generace lesa bude vznikat nebo růst snadněji než v případě toho, že by na té kalamitní ploše ten materiál zůstal na povrchu půdy.

To znamená, že půdě to může paradoxně prospět…
Půdě to může prospět. Samozřejmě, když se bavíme třeba o zvířatech, tak tam spousta živočichů, drobných živočichů zahyne. Větším živočichům jako jsou savci – to šíření samozřejmě není tak rychlé – tak si myslím, že většině těchto živočichů se podařilo uprchnout. Samozřejmě pokud hasič vidí, že se tam trápí nějaká srna nebo nějaká vysoká zvěř, tak jí z toho požářiště pomůže. Myslím si ale, že toto není případ zrovna tohoto požáru.

Říkal jste, že to šíření není tak rychlé, slyšel-li jsem správně. Co vůbec rozhoduje o tom šíření? O té rychlosti?
Je to celkem složitá, nebo není to složitá otázka. Ale není to asi úplně na deset vteřin. Když si představíme plamen jako takový, tak plamen při hoření, nám ve směru hoření produkuje nějaké teplo. To teplo nám předehřívá prostor ve směru šíření. To znamená, že ohřívá ten materiál, který bude za nějakou dobu hořet až do okamžiku, kdy se vypaří voda a ten materiál je vlastně připravený hořet.

To, jakým způsobem se v prostoru šíří teplo, abych to nějak rychle uvedl na míru: známe sálání, konvekce a kondukce. Sálání je takové to teplo, když sedíte u táboráku, tak to vám vlastně sálá do obličeje, to teplo, které pociťujete na kůži. Když se bavíme o konvekci, tak to jsou kouře, to jsou plyny, prvky, které stoupají z toho plamene. A kondukce je převod tepla v pevných materiálech. Nejlépe se to vysvětluje na čajové lžičce. Když ponoříte čajovou lžičku do horkého čaje, tak je za chvíli taková lžička celá horká. Tím, jak kovy vlastně dobře vedou teplo.

Na druhou stranu dřevo vede teplo špatně. To znamená, když upravujete například ohniště v táboráku, tak jste schopen žhavý kus dříví vzít za jeden konec, přitom druhý konec hoří. Takže to jsou základní principy přenosu tepla. A pak samozřejmě v tom prostoru, který hoří, tak šíření ovlivňují tři základní prvky: to je palivo, to znamená, co nám v tom lese hoří, jakou má to palivo velikost, jakou má strukturu a jakou má vlhkost. Druhá věc je topografie terénu, to znamená nějaké terénní, ať už jsou to svahy, úbočí, terénní nerovnosti. A třetí věc je samozřejmě meteorologická situace, kde se vlastně nejčastěji bavíme o směru a rychlosti větru, vlhkosti vzduchu a teplotě vzduchu.

Tak teď mě napadá spousta otázek. To znamená, že v případě Českého Švýcarska ta meteorologická situace byla pro ten požár asi podpůrná. To znamená velké sucho.
Přesně tak. Když to vztáhnu teďka konkrétně na to České Švýcarsko. Vezmeme si první bod - palivo. Vlivem kůrovcové kalamity došlo k proschnutí stromů, některé stromy se vyvrátily, některé se rozlámaly. Na tom povrchu půdy leží spoustu hořlavého materiálu. Když polští kolegové dělali na jejich území nějakou studii, tak na tady těch plochách je až desetinásobně více hořlavého materiálu než v klasickém lese.

To znamená množství paliva obrovské, takže vysoké množství hořlavého materiálu. Do toho samozřejmě hraje svoji roli sucho. To znamená, že došlo k vysušení materiálu, vlhkost toho materiálu je nízká. Dále, když si vezmeme topografii terénu - spoustu různých roklin, ve kterých se ten materiál právě soustředí. Je tam kopcovitý terén. To znamená, že zase dochází k rychlejšímu ohřívání prostoru a k rychlejšímu šíření. A nějaká třetí charakteristika je tedy meteorologická situace. Slyšeli jsme ze zpráv, že se v Hřensku zvedl vítr, který zase napomáhá k šíření.

Takže všechny tyto tři základní teorie šíření požáru v tom prostoru to hoření tady v tom případě neustále podporují. A samozřejmě problém lesního požáru je i v tom, že ty podmínky se neustále mění. V okamžiku, kdy se vám otočí vítr, tak se ten požár může šířit úplně jinou stranou. Lesní požár je proto tak specifický, tak náročný pro hašení a nejde jednoznačně říci, jak se bude šířit, jakou rychlostí.

Jak zásadním faktorem je ale právě vítr, jak dokáže urychlit to hoření?
Zase to stáhnu na ten přenos tepla. Představte si plamen, do kterého fouká vítr, a tím dochází k ohybu toho plamene. Ten plamen se ohýbá nad terén, to znamená, že teplo, které z toho plamene sálá, ta tepelná energie, ten prostor předehřívá rychleji. To znamená, že dochází k rychlému vypařování vody v prostoru. My to nazýváme prostor přípravy hoření a díky tomu ohybu plamenů a rychlejšímu přenosu toho tepla dochází právě k rychlejšímu šíření požáru. Takže vlastně vítr v tom hraje zásadní roli. Samozřejmě nějaké poryvy větru ještě provzdušňují požářiště a dodávají další kyslík do požáru, což zase urychluje to hoření.

Jaký je nejlepší způsob hašení požáru v takových oblastech? Jsou to vrtulníky s vodními vaky nebo to jsou hasiči na místě?
Když to vztáhnu obecně, tak každý lesní požár musí zahasit lidi v terénu. Letecká technika je pouze podpůrný prostředek, který je schopen zpomalit šíření, zastavit plamenné hoření. Ale vždycky do toho prostoru musíme dostat hasiče, kteří pak vyhledávají ohniska požáru a žhavá místa, která pak vlastně dohasí. To znamená, že je samozřejmě optimální maximální nasazení co největšího množství letecké techniky.

Čím více letadel do toho prostoru dostanu, tím více vody do toho prostoru shodím. Ale samozřejmě ten člověk, ten hasič se pak do toho prostoru musí dostat a práci dokončit. Lesní požár nejde hasit jenom leteckou technikou a z druhého horizontu pozorovat, jak to letadlo to dobře zahasily.

Na vyšetření příčin požáru nebo stanovení ohniska, kde začalo hořet, na to je ještě brzy? To se zjišťuje teprve po dohašení?
Určitě. Po dohašení přichází na místo vyšetřovatelé příčiny požáru, kteří díky svým zkušenostem dokážou dohledat místo, kde na základě ohořelých částí najdou třeba nějakou část nedopalku cigarety, část zapalovače. Případně přichází na místo psi, kteří jsou schopni detekovat množství látek, ať už jsou to nějaké těkavé látky, benzin a tak dále. Pracuje se samozřejmě i se psy, ale prvotně se musí najít to ohnisko šíření a případně hledat nějaký předmět, který to hoření způsobil. Ať už je to ohniště, ať už je to nedopalek, ať už je to zapalovač a tak dále.

Lesy hoří napříč Evropou. Chorvatsko, Portugalsko a jiné státy. Jak to může změnit podobu evropské krajiny?
Je třeba uvést, že lesy v jižní Evropě nehoří poslední tři roky. Lesy v jižní Evropě hoří dlouhodobě. Samozřejmě zájem médií vyvolal, myslím si, požár v Portugalsku před pár lety. Najednou se zdá, že v roce 2015 začaly hořet všechny lesy v Evropě, ale státy jižní Evropy hoří pravidelně, hoří desítky let, v podstatě kontinuálně.

Samozřejmě si asi budeme s přibývající teplotou muset zvyknout na to, že budeme častěji vídat spáleniště. Nemyslím si ale, že by se evropská krajina do nějaké razantní míry změnila. Les zregeneruje. Samozřejmě tam ten původní materiál nebude, ale za pár let ty porosty zregenerují a budou se jevit jako lesní porost, i když tam třeba nebude porost dospělý. Takže, nemyslím si, že se razantně změní charakter evropské krajiny. Jen si budeme muset už i ve střední Evropě zvyknout na častější lesní požáry, na pravidla a nařízení, která z té náchylnosti budou plynout. A budeme se muset naučit žít s tím, že to riziko vzniku požáru tady je a bude.

Jak dlouho vůbec taková regenerace krajiny, toho lesního porostu trvá?
Představte si vyhořelou plochu, spoustu místa pro nový život. V případě nějakého okolního porostu dochází k napadání semen, která zanesou ptáci. Takže dochází relativně rychle k zarůstání nějakou vegetací. Co se týče hlavně traviny, byliny se začínají objevovat první, dejme tomu křoviny, pionýrské dřeviny jako břízy. Pokud se ale budeme bavit o dorůstání lesa do té podoby, ve které shořel, že to byl třeba dospělý stoletý porost, tak taková regenerace do původního stavu samozřejmě může trvat v případě přirozené obnovy desítky let. V případě lesa, který je ponechán samovolnému vývoji, i stovky let času.

Když jste říkal, že si budeme muset zvyknout na to, že ty požáry a větší požáry budou i na našem území častější, tak jste říkal, že jedním z těch faktorů, které rozhodují o tom, jak rychle se požár šíří, jak rychle vznikne a jestli vůbec vznikne, je to palivo. Jsou nějaké oblasti České republiky náchylnější právě na požáry, co se týče toho paliva, které v něm roste, to znamená, jestli to jsou listnaté, jehličnaté stromy a podobně?
Samozřejmě bych to asi rozdělil na dvě části. Obecně považujeme jehličnaté lesy za náchylnější nebo hořlavější, to znamená náchylnější na vznik lesního požáru. A je to způsobeno nějakým obsahem látek, hořlavých látek v jehlicích daných stromů. Obecně za nejhořlavější dřevinu v našich podmínkách považujeme borovici, která má obsah těch hořlavých látek nejvyšší a je pěstovaná často na stanovištích, která jsou písčitá. To znamená, že dochází k rychlejšímu prosychání povrchu té lesní půdy.

Obecně považujeme za náchylnější a hořlavější ty jehličnaté porosty. Pokud se nicméně bavíme o Česku nebo obecně o lesních požárech, tak nám může hořet jakýkoliv les, ať je to listnatý, ať je to jehličnatý, ať je to smíšený, ať je to mladý nebo starý. Tam je ta hlavní příčina a ten důvod člověk. To znamená, čím více lidí se v tom prostoru lesa pohybuje, tím je vyšší náchylnost na vznik lesního požáru. To znamená, obecně lze říci, že v okolí větších měst, v okolí turistických akcí a dalších místech, která jsou lidmi hojně navštěvována, tak ta náchylnost lesa na vznik lesního požáru je vyšší, což vlastně koresponduje i s tím Hřenskem nebo s Českým Švýcarskem.

A mimochodem, dá se na ty požáry nějakým způsobem připravit? Proti povodním máme ve městech například stěny, tak možná to je teď hloupý příměr, ale dají se sestavit i nějaké protipožární zábrany ve volné přírodě?
Existují na to techniky. Protipožární pásy mají nějaká specifika, třeba se hojně používají v Polsku, které tímto způsobem rozděluje stejnověké porosty právě po rozsáhlých lesních požárech. Má to nějaká svoje specifika, svoji šířku, svůj způsob udržování, takže taková technika existuje. Otázkou je, jak moc je aplikovatelná na naše území.

My je v Česku zatím nemáme?
Moc je nepoužíváme. Samozřejmě existují nějaké požární průseky. Často se využívají různé přirozené překážky, jako jsou cesty, jako jsou vodoteče. Ale reálně vám tento průsek spíše zastaví jenom ten pozemní požár. Ten, který se šíří na povrchu půdy. Pokud se budeme bavit o korunovém požáru, tak ani protipožární pás vám třeba není schopen zastavit korunový požár. To by ten pás musel mít šířku třeba 70 metrů. A představte si, že nařídíme hospodářským lesům, vysekejte si nebo vytěžte sedmdesátimetrový pruh lesa proti šíření požáru. Takže ono to zatím v podstatě použitelné moc není. V případě těch kalamitních ploch bychom o tom měli přemýšlet. Všechny lesy České republiky by měly o té situaci přemýšlet, snažit se připravit na lesní požár, zajistit dostupnost, dobrou dostupnost toho lesa, sjízdnost pro klasickou techniku, mít vhodné vodní zdroje pro hašení lesních požárů, například vytipovaná místa, kde tankovat hasební letouny hasební vodou. Takže se na to nějakým způsobem připravit.

Mockrát díky, že jsme o tom mohli tady spolu mluvit.
Já taky děkuji.