Janek Kroupa: Informace o Hamáčkově šíleném plánu máme od vícero účastníků schůzky. I je ten úmysl vyděsil

Na Seznam Zprávy jste přinesli zásadní informace, které se týkají tzv. vrbětické kauzy. Vyplývá z nich, že vicepremiér Jan Hamáček mohl chtít urovnat věci s Moskvou spojené s touto kauzou. Co všechno jste zjistili?
Zjistili jsme, že Jan Hamáček si 7. dubna – ještě jako ministr vnitra, nikoli jako ministr zahraničí, kterým se stal později poté, co odvolal pana Petříčka z postu ministra zahraničí – předvolal Vítězslava Pivoňku, velvyslance České republiky v Ruské federaci. Udělal to po telefonu, bez zjevného mandátu k tomu, aby to dělal. Ministři si nemůžou přes své resorty zvát velvyslance, to je prostě nesmysl, takhle se to nedělá. Poté, ve chvíli, kdy už věděl, že vrbětická kauza bude, 14. dubna oznámil, že poletí do Ruska.

Pak oznámil, že by chtěl summit Biden–Putin v Praze.

Patnáctého odpoledne se sešel s šéfy dvou tajných služeb – vojenského zpravodajství a zahraniční rozvědky. Nepozval na tu schůzku Bezpečnostní informační službu, přestože právě ona vrbětickou kauzu dělá nejdéle ze všech. K tomu tam byl policejní prezident, byl tam Vítězslav Pivoňka a později večer v půl desáté se připojil i Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce. Účastníkům této schůzky představil svůj plán, ve kterém ho zprvu podporoval i pan Pivoňka: že pojede do Ruska a nabídne obchod spočívající v tom, že česká strana zmenší dopady vrbětické kauzy nebo je eliminuje a dostane za to milion dávek Sputniku a summit Biden–Putin v Praze. Klíčové je, že zbytek osazenstva, respektive šéfové zpravodajských služeb a policie, Jana Hamáčka poté, co jim tento plán představil – a oni se zděsili – začali přesvědčovat o tom, že to opravdu udělat nemůže. Nemůže to udělat v této kauze, nemůže to udělat jako ministr a nemůže to udělat teď. V průběhu času ministra Hamáčka přesvědčili, že jde skutečně o nápad zcela šílený, a na konci měli dojem, že pan Hamáček od svého plánu upustil. Přesto druhý den ještě pan Hamáček tu schůzku držel a skončil až ve chvíli, kdy mu ji zatrhl pan premiér Babiš.

Pokusme se to vzít od začátku. Tu schůzku tedy navrhoval vicepremiér a ministr vnitra – a v tu chvíli už pověřený ministr zahraničí – Jan Hamáček. Je to tak, že právě on s tím nápadem přišel?'
Ano. Tu schůzku svolal pan Hamáček.

Pozval na ni ty čtyři lidi, o kterých jsi mluvil, kolik účastníků přesně na té schůzce bylo?
Mluvíme o šéfovi Vojenské zpravodajské služby Janu Berounovi, policejním prezidentu Janu Švejdarovi, šéfovi Úřadu pro zahraniční styky a informace Marku Šimandlovi a velvyslanci v Moskvě Vítězslavu Pivoňkovi.

A ti všichni věděli o tom, co vicepremiér Hamáček bude navrhovat, nebo tam přišli s tím, že jde o schůzku, u které přesně netuší obsah?
Nevím, jestli o tom v té první fázi věděli. Vítězslav Pivoňka podle všeho ano, protože byl zřejmě spoluautorem toho nápadu. Zbytek osazenstva, k němuž se později připojil i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, podle všeho dopředu o plánu Jana Hamáčka nevěděli.

Jak potom tedy na tu možnost reagovali?
Ty reakce zmapované máme. Šéfové tajných služeb a policejní prezident se zděsili a snažili se panu Hamáčkovi vysvětlit, že ministr zahraničí, vnitra a místopředseda vlády nemůže provádět podobný obchod s Ruskou federací. Pan Hamáček jim představil plán, že se sejde s panem Vjačeslavem Volodinem, šéfem Státní dumy, s kterým měl domluvenou schůzku. Mimochodem komentátor Alexandr Mitrofanov na ruském serveru skutečně našel Volodinovo vyjádření, který potvrdil, že Hamáček do Ruska opravdu měl jet. Podle Volodinových slov tu schůzku posléze zrušil kvůli tlaku Američanů. Tolik stanovisko šéfa Státní dumy Volodina. Takže Hamáček jim představil tento plán, řekl jim, že se chce sejít s panem Volodinem a že chce přednést tento obchodní návrh. Všichni šéfové zpravodajských služeb do něj hučeli, že se jedná o opravdu bláznivý nápad. Podle našich zdrojů Jana Hamáčka přesvědčil až moment, kdy se zeptal Vítězslava Pivoňky, jestli si myslí, že ho ruská strana při podobném obchodním návrhu nahraje. A Vítězslav Pivoňka mu přitakal s tím, že podle něj Rusové skutečně z podobných schůzek nahrávky pořizují. Jan Hamáček se měl vyděsit, že by se pak podobný materiál mohl stát vyděračským materiálem – a nechtěl, aby Rusové měli něco takového v ruce. To byl údajně jeden z klíčových momentů, kdy Jana Hamáček začal od své cesty couvat.

Vicepremiér Jan Hamáček informace, které zaznívají ve vašem článku, odmítá s tím, že jde o lži. A je u toho velice rezolutní. Dovedeš si vysvětlit, čím je ta rezolutnost dána? Může mít Jan Hamáček v ruce nějaké důkazy, které by vyvrátily to, co se podle vašich zdrojů na té schůzce mělo udát?
Ne. Ta rezolutnost je z mého pohledu zjevná a je daná tím, že kdyby byl rezolutní méně, tak na druhé straně stojí basa. Protože v případě vlastizrady je trestný i úmysl, nota bene příprava. V tomto případě se skutečně jedná minimálně o přípravu, protože ta jednání byla relativně daleko. Jan Hamáček nemá jinou možnost. Jsme si jisti, že informace, které jsme zveřejnili, jsou pravdivé. Máme slovo od zdrojů, se kterými jsme mluvili, že v případě, že proběhne nějaké formální vyšetřování, ať už sněmovní nebo policejní, tak ti lidé budou říkat pravdu o tom, co se na té schůzce odehrálo.

Otevřeně, na svá jména?
Jistě. Dnes se samozřejmě chrání, ale před vyšetřovacími orgány k tomu nebudou mít – a ani nemohou mít důvod. My jsme samozřejmě se všemi těmi lidmi komunikovali – s větší částí z nich nad rámec toho formálního vyjádření, které jsme měli. Víme přesně, co se tam odehrálo.

V tom textu citujete všechny účastníky té schůzky s tím, že formálně nechtějí obsah schůzky komentovat. Ale zároveň uvádíte, že ty informace máte od účastníků schůzky, takže prostě jde o někoho, kdo na té schůzce přímo byl a je to přímé svědectví?
Ano.

A nebylo by u takto citlivého tématu důvěryhodnější – i třeba z hlediska toho zdroje – rovnou vyjít ven na veřejnost s takto zásadní informací přímo jmenně potvrzenou?
Vzhledem tomu, že ti lidé jsou státní úředníci, každý jeden z nich, tak samozřejmě jejich loajalita bojuje mezi loajalitou vůči vedení státu a vůči jejich úřadu. Pochopitelně důvodem, proč my jsme se to dozvěděli, bylo, že ti lidé byli samozřejmě rozčarováni z toho, co se tam odehrávalo, a považovali tu situaci za naprosto šílenou. Proto nám slíbili, že v případě formálního vyšetřování budou na své jméno mluvit. V tuto chvíli ale chtěli, abychom jejich identitu skryli kvůli případnému tlaku Jana Hamáčka. Já dokonce vím, že poté, co Jan Hamáček zjistil, že na tom materiálu pracujeme, tak ještě ten den uspořádal další poradu na ministerstvu vnitra. Tam si pozval opět tyto účastníky a snažil se zjistit, co přesně všechno víme a jakým způsobem bude čelit podezření, o kterém věděl, že přijde.

A potvrdil vám to tedy více než jeden zdroj?
Lenko, oba víme, že na základě jednoho zdroje není možné podobnou věc publikovat.

Jan Hamáček mluvil ještě těsně před tím, než jste ten článek vydali, s DVTV, kde vlastně už dopředu odmítal, že by se dopustil jakékoli vlastizrady. Existuje z té schůzky písemný zápis nebo nějaký dokument, který by ještě potvrzoval ta slova, která tedy v tuto chvíli máte?
Já bych měl jen dva body. První – před tím DVTV jsme na pana Hamáčka s kolegyní Kristinou Cirokovou čekali. On nám utekl z rozhovoru, ochranka nás odstrčila. Pak jsme na něj čekali ještě po skončení toho rozhovoru, kolem deváté hodiny večer, a Jan Hamáček utekl zadním vchodem jenom proto, aby se nám vyhnul. A ještě to doplnil takovou šarádou, že vepředu vypustil část svých bodyguardů, aby to vypadalo, že půjde hlavním vchodem, načež pak prchnul zadním. Tolik k odvaze ministra vnitra obhájit své stanovisko. Protože šanci obhájit se jsme mu samozřejmě chtěli dát také. On ji nepřijal a prchnul. V té druhé věci – ano, jsem přesvědčen, že existuje písemný záznam.

Ten zatím nemáte k dispozici?
Nebudu odpovídat.

Už jsi na úvod zmiňoval ta data. Připomeňme ještě tu časovou linii. Ta schůzka se konala ve čtvrtek 15. dubna, tedy dva dny před tím, než premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček vystoupili na sobotní tiskové konferenci s prohlášením k Vrběticím. Kdo všechno v ten čtvrtek věděl o tom, že za těmi dvěma výbuchy ve Vrběticích a dvěma mrtvými stojí ruská zpravodajská služba GRU? Byl to tedy ministr vnitra a všichni ti, kteří se té schůzky účastnili?
Jan Hamáček se o Vrběticích dozvěděl poprvé šestého, oficiální informaci dostali sedmého ráno. Schůzka, kde řešili cestu do Ruska, byla až patnáctého, tedy o týden později. V tu chvíli o, pozadí vrbětické kauzy věděli všichni účastníci té schůzky. Obrana Jana Hamáčka, který se snaží vytvořit dojem, že by přece nepřipravoval vlastizradu za přítomnosti a spoluúčasti šéfů zpravodajské služby, tak to se samozřejmě nestalo, protože tu cestu připravoval on, zbytek osazenstva ho přesvědčoval, ať to nedělá. To bylo předmětem té schůzky.

A věděl o té schůzce premiér a předseda ANO, Andrej Babiš?
To nevím.

Je možné, že by o těch plánech ministra vnitra premiér vůbec nevěděl? Víme totiž, že potom se ho premiér i veřejně snažil přesvědčit – nebo veřejně říkal – že vicepremiér Hamáček do Moskvy rozhodně nepojede. Víme něco o tom, jestli premiér věděl, nebo nevěděl o skutečných plánech Jana Hamáčka, o nichž jste informovali?
Ptal jsem se svých zdrojů, zda to pan premiér věděl, nebo nevěděl, a moje zdroje jsou přesvědčeny o tom, že to premiér Babiš věděl a nesouhlasil s tím. To byl důvod, proč Jana Hamáčka zprvu mírným způsobem upozorňoval, že ta cesta není vhodná. Andrej Babiš tak činil od začátku a poté, když zřejmě neviděl jiné východisko, tak tu cestu zatrhl.

Zmiňoval jsi tu schůzku s šéfem Státní dumy ruské Vjačeslavem Volodinem, kterou měl mít Jan Hamáček naplánovanou a kterou spoluzařizoval bývalý předseda slovenské Národní rady Andrej Danko, který měl s Janem Hamáčkem do Ruska odjet. Jaká byla role Andreje Danka v tom celém příběhu?
Andrej Danko pomáhal zařizovat program a schůzka s Vjačeslavem Volodinem neměla být jediná, mimochodem Jan Hamáček do této chvíle tvrdil pouze, že se měli potkat s ministerstvem průmyslu a obchodu v Rusku, Vjačeslava Volodina nepřiznával. Faktem je, že na přípravě té cesty se podíleli i zaměstnanci ruské ambasády. Čili tam není omezené množství zdrojů, těch zdrojů, které věděly o tom, že se chtěl potkat s panem Volodinem, je celá řada. Máme to samozřejmě potvrzené z více stran. Ostatně potvrdil to v podstatě i pan Volodin. Takže to, že se to připravovalo, je faktem. Je tu ještě jeden důležitý aspekt: velká část pozadí, které jsme teď zveřejnili, velmi přesně zapadá i do obrázku, který vytvořil Jan Hamáček. Právě on veřejně řekl, že do Ruska pojede. My jsme se posléze dozvěděli, že to bylo ve chvíli, kdy věděl, že za Vrběticemi stojí Ruská federace. Byl to Jan Hamáček, který řekl, že tam v Rusku bude jednat o Sputniku, přestože mu Andrej Babiš říkal, ať to nedělá. Zase – v tu chvíli věděl, že Rusové se podíleli na výbuchu a vraždě dvou lidí v Česku. A do třetice – byl to Jan Hamáček, který přišel s nápadem, a udělal to veřejně, že tady bude summit Putin–Biden, zase ve chvíli, kdy věděl, že Rusové tady vyhodili do povětří muniční sklady. Jak si mohl myslet, že to nebude vypadat divně, když se o pár dní později dozvíme, že tady Rusové skutečně provedli takhle šílený útok? My jsme k tomu dodali pozadí, které vysvětluje vicepremiérovo podivné jednání, které se zdálo podivné od samého počátku. A všem.

To je ta verze, kterou Jan Hamáček vysvětloval jako ten tzv. krycí manévr.
Ano, ale ten krycí manévr nepotvrdily žádné zpravodajské služby a nepotvrdil ho ani jeho šéf Andrej Babiš, který říkal, že o žádném krycím manévru neví. To už byla jen verze Jana Hamáčka, kdy v jakémsi zoufalství začal vysvětlovat, že tady ministr vnitra hraje krycí operaci, do které mimochodem použije bývalého předsedu Slovenské národní rady Danka, ministra průmyslu Ruské federace a šéfa Státní dumy. A ještě k tomu to údajně dělal proto, že chtěl přivézt velvyslance nenápadně domů.

Podívej se na data. Hamáček oznámil tu cestu 14. dubna, ale velvyslance, jak sám tvrdí, pozval už 7. dubna. No tak jaká je to hra? To přece nedává smysl. On nejdříve pozval velvyslance jako ministr vnitra a o týden později oznámil nějakou cestu. To znamená, že to celé nefunguje.

Takže během toho týdne mohl přijít s tímto nápadem, který ve chvíli, kdy sem zval pana Pivoňku, velvyslance v Rusku, ještě nemusel existovat?
Nemusel, ale mohl. Ale rozhodně to nemohl být žádný zastírací manévr. Protože ten zastírací manévr by přece musel vypadat tak: Hamáček nejdříve oznámí, že chce cestu do Ruska, a pak kvůli ní povolá velvyslance, aby se o tom dohodli. Ale tady je to přesně obráceně. Tady on nejdříve bez zjevného mandátu, protože Pivoňku měl povolávat ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ten to neudělal, mimochodem nám řekl, že o tom povolání nevěděl, že to Jan Hamáček udělal za jeho zády.

Připomenu, že Tomáš Petříček byl odvolán z funkce až 12. dubna, takže 7. dubna byl ještě stále ve funkci.
Ano, zároveň byl stále ve funkci. Jan Hamáček nejdříve jako ministr vnitra povolá pana Pivoňku a teprve o týden později ohlásí, že se chystá na nějakou cestu. No tak jaký zastírací manévr, aby sem přivedl velvyslance? To je přece s odpuštěním hloupost.

Víme toho trochu víc o roli českého velvyslance v Rusku Vítězslava Pivoňky? Ptám se i v souvislosti s tím, co říkal Jan Hamáček v rozhovoru pro DVTV. On tam vlastně operuje panem Pivoňkou jako takovým, když to řeknu přeneseně, sparing partnerem v těch debatách. Mluví v množném čísle, říká „my jsme vymýšleli“ a zmiňuje tam právě pana Pivoňku jako spoluautora zmiňovaného údajného krycího manévru. Jaká ou roli v tom všem hrál pan Pivoňka?
Podle všeho byl spoluautorem toho nápadu cesty do Ruska. Ale zároveň si uvědomil dříve než pan ministr, že se jedná o nápad hloupý. A pak i on údajně přesvědčoval pana ministra, aby tam nejezdil, že to není dobrý nápad.

A víme, čí nápad to je?
Ne. Jan Hamáček s panem Pivoňkou se znají velmi dobře, čemuž ostatně napovídá i to, že vicepremiér prostě zavolá a pan Pivoňka se sebere a přijede, aniž ta žádost přišla od jeho nadřízeného. To je přece podivné. Může si ministr zemědělství povolat policejního prezidenta na kobereček? No nemůže, protože není jeho podřízený. Totéž přece platí o velvyslanci v Rusku. Ministr vnitra si ho nemá co volat na kobereček, protože prostě není jeho šéf, to je jednoduché. Takže mezi nimi je dlouholetý a zjevně přátelský vztah. To znamená jednu věc, obávám se, jestli se ten nápad nezrodil v obou hlavách.

A ví se v té souvislosti cokoliv o potenciální roli tehdy budoucího ministra zahraničí pana Kulhánka, který v tu chvíli byl náměstkem ministra vnitra, pravou rukou Jana Hamáčka?
Pro mě je v tuto chvíli jeho role trošku nejasná, protože Jan Hamáček tvrdil, že u některých z těch jednání byl. Ale nemám informaci o tom, že byl tady na tomto jednání. Ale těch jednání zjevně mohlo být víc.

Určitě se bude otevírat i otázka – a Poslanecká sněmovna už iniciuje, přinejmenším část poslanců – uzavřeného jednání, bude se určitě mluvit i o tom, kolik toho v tu chvíli mohli vědět nejvyšší čeští představitelé. Přece jen Jan Hamáček je vicepremiér a místopředseda vlády. Jistě padne otázka, jestli o jeho nápadu a kroku mohl vědět premiér a předseda ANO Andrej Babiš a zároveň také třeba prezident Miloš Zeman. Je v tomto ohledu cokoliv jasné v tom, jaká mohla být jejich role, co mohli vědět, nebo jestli to Jan Hamáček celé opravdu plánoval úplně sám?
Nejsem si jist. Naše zdroje říkají, že premiér Babiš o nápadu Jana Hamáčka věděl. Nepovažoval ho za rozumný. Proto mu tu cestu rozmlouval. Do jaké podrobnosti o té cestě věděl, nevím.

Co se teď u takto zásadní zprávy bude dít?
To nemám tušení. A upřímně řečeno jsem rád, že není na mně, abych to odhadoval. Já jsem investigativní novinář a mám to odhalit a zveřejnit. A to jsme udělali.

Informace zveřejněné serverem Seznam Zprávy spustily vlnu politických reakcí.

Část opozice vyzývá vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka k rezignaci.

Jan Hamáček ale informace odmítá s tím, že jde o lži. Tvrdí, že je své chování a okolnosti kolem případu Vrbětice schopen vysvětlit.

Premiér Andrej Babiš (ANO) se k celé věci během úterního dne nevyjádřil. Uzavřené jednání sněmovny, které se odehrálo ve speciálním režimu – poslanci například museli přijít bez telefonů nebo jiných zařízení, na které se dá pořídit záznam – skončilo zhruba po hodině a půl krachem.

Podle šéfa poslanců KDU-ČSL Jana Bartoška debata ztratila smysl poté, co přerostla ve vzájemné osočování. Nedostalo se během ní ani na klíčové aktéry – účastníky inkriminované schůzky na ministerstvu vnitra. Způsob diskuse kritizoval například nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

V debatě by poslanci měli zřejmě pokračovat během dnešního dne.