Zmrazené platy ve veřejné sféře by měly od podzimu vzrůst o desetinu, míní šéf Unie zaměstnavatelů
Jakou odpověď má vláda na požadované zvýšení platů ve veřejné sféře? Jsou odboráři s vládním stanoviskem spokojeni, nebo budou uvažovat o protestních akcích? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů.
Průměrná mzda v Česku v prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostla meziročně o 7,2 % na 37 929 korun. Proč by se platy ve veřejné sféře měly zvyšovat?
Je potřeba ještě říct, že platy ve veřejné sféře jsou rozdělené do nějakých pěti skupin. A zatímco ten celkový průměrný plat ve veřejné sféře je někde okolo 44 000 korun, tak to jsou všichni zaměstnanci například ve školství, ve zdravotnictví, v sociálních službách.
Systém odměňování předpokládá, že starší lidé odvádějí kvalitnější práci. Měli bychom ho liberalizovat, myslí si Jiří Horecký
Pak je tam ta první skupina, první příloha, kde jsou ty úplně nejnižší platové základy. Nutno dodat, že víc než polovina je pod úrovní minimální nebo zaručené mzdy, takže se to stejně musí dorovnávat. To je technický personál v sociálních službách, nepedagogičtí zaměstnanci ve školách, technický personál ve zdravotnictví, zaměstnanci v kultuře, kteří dlouhodobě patří k té nejhůře odměňované skupině.
Jsou tam ale například i úředníci na úřadech práce nebo na městech a obcích, kdy průměrný plat například Úřadu práce včetně generálního ředitelství je zhruba 30 tisíc korun, bez generálního ředitelství nějakých asi 28 tisíc korun, a pokud byste chtěl nastoupit jako referent bez praxe, to znamená po škole, tak vám tam nabídnou 19 tisíc korun hrubého.
A když se teď právě na ty referenty vypisují výběrová řízení – ono se to týká i městských úřadů, zejména na menších městech a obcích, ne v těch krajských – tak se na trhu práce nenajde nikdo, kdo by za těchto podmínek chtěl tu práci dělat a raději odchází do soukromého sektoru. Zhruba pět procent těch pracovních míst na městech a obcích je neobsazených právě proto, že za stávajících podmínek není možné sehnat kvalitní personál, kvalitní zaměstnance. Souvisí to také s dlouhodobou velmi nízkou úrovní nezaměstnanosti v České republice.
Když se vrátím ještě k té průměrné mzdě, tak po započtení inflace měsíční výdělek ve srovnání se stejným obdobím loňského roku průměrně klesl o 3,6 %. O kolik by se asi tak z pohledu Unie zaměstnavatelských svazů měly zvýšit platy?
To je ta klíčová otázka. Odpovím jednak, že z našeho pohledu by se měly zvýšit až od prvního září, protože udělat to rozhodnutí – včetně alespoň nějakého elementárního připomínkového řízení a odborné diskuse – rychle během dvou týdnů s tím, že to bude od prvního července, není šťastné.
Promiňte, navíc by to měla projednat tripartita, která, pokud vím, se má sejít až někdy koncem června.
Přesně tak. Minimálně bychom tedy nechtěli, aby to připomínkové řízení mělo 24 hodin, protože o dopadech je potřeba opravdu diskutovat.
Takže z hlediska času 1. září, z hlediska těch dopadů: nesouhlasíme s tím, aby to byla ta plná požadovaná částka, to znamená 15 %. Jednak proto, že ta patnáctiprocentní inflace, kulminující, řekněme, je teď v květnu a v červnu a dle prognózy České národní banky má klesat. Začátkem roku už má být jednociferná a pak se má někdy do roka a půl vrátit k tomu inflačnímu cíli dvou tří procent. Takže to je jedna věc.
Druhá věc je, že je potřeba také vnímat, že pokud by se vykompenzoval inflační tlak jenom ve veřejném sektoru, tak pak tady máme ještě soukromý sektor a ono to s tím opravdu souvisí.
‚Chceme stejnou odměnu.‘ Pracovníci nestátních sociálních služeb vyrazili do boje za rovné podmínky
Číst článek
Proto tedy bychom souhlasili s tím, aby se navýšilo v té první skupině, kde byly platy zmrazeny, v tom okruhu těch zaměstnanců, které jsem jmenoval, o nějakých osm až deset procent, protože tam je to opravdu potřeba. Nehledě na to, že tam je to v řadě případů opravdu dorovnáváno tou minimální a zaručenou mzdou, takže ty dopady ani nebudou takové.
A u těch ostatních pracovníků, aby to navýšení bylo někde okolo čtyř pěti procent, s tím, že se nejedná o mimořádné navýšení, že by pak od prvního ledna 2023 následoval stejný krok, ale že se jedná už o částečně navýšení, které pak bude zohledněno v rámci diskuse o zvýšení základních platových tarifů od 1. ledna.
My jsme to minulosti už několikrát zažili, že byla dohoda, že se zvednou dosavadní platové tarify k 1. lednu a vláda rozhodla, že se to udělá už od 1. listopadu, jednou od 1. října. Sice jsme proti tomu protestovali, protože na to nebyly zdroje a byl to problém, ale je to jakoby takový předskokan toho navýšení, které nastane od 1. ledna. To zaznělo i na dnešním jednání.
V červenci se má tuším začít vyjednávat o tom, jak to bude vypadat s platy od prvního ledna. Takže se nezačne na tom zeleném stole, ale už se bude počítat s tím, že průběžně se mají platy zvyšovat už do konce roku.
Přesně tak. A bude se počítat s tím, že se už zvýší méně, protože došlo k tomuto navýšení. To je klíčová informace, protože pak budeme také diskutovat nejenom o státním rozpočtu, ale právě i o tom, jak by měla růst ještě ta minimální mzda, včetně těch zaručených mezd.
Jak je možné, že se některé platové třídy nacházejí pod úrovní minimální mzdy? A jakým způsobem by do budoucna měla být minimální mzda nastavena? Poslechněte si celý rozhovor s Jiřím Horeckým vedený Vladimírem Krocem.
