Zemřela bývalá televizní redaktorka a disidentka Otta Bednářová, bylo jí 96 let
V 96 letech zemřela bývalá televizní redaktorka a disidentka Otta Bednářová. Radiožurnálu to potvrdil její syn Jan Bednář. Otta Bednářová jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Zároveň v 70. letech spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Za protirežimní postoje strávila víc než rok ve vězení. Po pádu komunismu pracovala ve Výboru dobré vůle Olgy Havlové. V roce 1997 ji Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
Absolventka reálného gymnázia v Praze pracovala od roku 1947 zhruba rok jako úřednice v ČKD ve Vysočanech a pak krátce v roce 1948 jako úřednice na okresním sekretariátu KSČ Praha 8. Vyzkoušela si i profesi dělnice v Tesle Hloubětín. Pak 13 let působila v rozhlase a v 60. letech už v televizi.
Publicistický pořad Zvědavé kamery ale musela v 70. letech opustit kvůli svým názorům na okupaci. Za normalizace se angažovala jako signatářka Charty 77 a pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, takzvané VONS. V 90. letech byla u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové.
‚Člověk měl pocit, že je nesmrtelná‘. Lidé se naposled rozloučili s Danou Němcovou
Číst článek
Otta se ve svých rozhlasových pořadech zaměřovala na sociální, zemědělskou a ženskou problematiku. Výrazně se podílela na vzniku kritických pořadů. V době, kdy byl rozhlas v zajetí propagandy komunistické ideologie, se snažila poukazovat na nedostatky režimu. V 60. letech za cyklus reportáží Právo na zdraví získala ocenění Rozhlasové žatvy.
V 60. letech mediální scéna zaznamenávala liberalizaci a novináři prosazovali svůj postoj, názor a myšlenky. Pro Ottu Bednářovou byl velkou výzvou rok 1963, kdy opustila rozhlas a přešla do Československé televize jako redaktorka a scenáristka prestižního publicistického pořadu Zvědavá kamera, kde působili např. Ota Nutz, Vladimír Branislav nebo Milan Tomsa.
Autoři Zvědavé kamery si během 60. let vybírali společenské a etické problémy. Pořad Otty Bednářové s názvem Volba povolání byl jedním z kontroverzních. Pro Ottu klíčový byl pořad Svědectví pro výstrahu (1968, režie Milana Tomsy). Proces s tzv. Velkou trockistickou radou, kde mezi sedmi obžalovanými byli i ředitelé velkých podniků, obvinění ze spiknutí za účelem rozvrácení socialistického hospodářství.
Po srpnové revoluci 1968 se Otta Bednářová odmítla distancovat od své tvorby a zejména od svých postojů. V roce 1970 byla redakce Zvědavé kamery zrušena a redaktoři byli z Československé televize, včetně Otty Bednářové, vyhozeni. Profesionální novinářka téměř na vrcholu své kariéry se ocitla na dlažbě. Otta se nevzdala.
Disent
Otta Bednářová byla mezi prvními, kdo podepsali Chartu 77, a stála i při zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který byl ustaven 27. 4. 1978 v duchu poslání Charty 77. Za svou disidentskou činnost byla Otta Bednářová s ostatními členy VONS (Petr Uhl, Václav Benda, Jiří Dientsbier, Václav Havel, Dana Němcová) v roce 1980 odsouzena a počátkem ledna převezena z Ruzyně do vězeňské nemocnice na Pankráci.
Přestože si stěžovala na otoky nohou a bolestivé zduření lymfatických žláz, byla po vyšetření 25. ledna 1980 transportována eskortou do opavské ženské věznice. Na tuhle jejich společnou cestu v dokumentu vzpomíná Anna Šabatová.
Stejně jako na období, kdy ji po návratu Otta pomáhala s dětmi, protože manžel Šabatové Uhl byl stále ve vězení. V roce 1982 synové Otty emigrují do Británie. Ona ale nezůstává sama. Péče o druhé a zájem o veřejný život ji posilovaly a dávaly sílu.
Sametová revoluce přichází v době, kdy je Otce 62 let. Celá společnost se připravuje na demokracii. Postupně se mění společenská, politická, ekonomická i mediální mapa a Otta obnovuje spolupráci s Českým rozhlasem i Českou televizí, ale jen na krátkou dobu.
Svou pozornost spíše zaměřila na humanitární činnost a zapojí se do Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Na prvním vzpomínkovém setkání Charty 77 v roce 1991 v Paláci kultury vyzývá konfidenty StB, aby místo opustily.
