Od invaze vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy uplyne 42 let
Před dvaačtyřiceti lety bylo Československo přepadeno pěti vojsky zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. V noci z 20. na 21. srpna 1968 proběhla mohutná vojenská invaze, která měla zabránit demokratickým změnám v tehdejším Československu. Zatímco o mrtvých z řad Čechoslováků mají badatelé informace, o obětech na straně sovětské, polské, maďarské a bulharské armády se dosud mnoho nevědělo.
Během srpnových a následných událostí zahynulo mnohem víc vojáků „spřátelených armád“, než se tušilo – celkem jich bylo 116. Čechů a Slováků bylo podle odhadů 127. Ve své publikaci to uvádí historik Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu.
„Tyto údaje nebyly nikdy před rokem 1989 publikovány a historici se k nim dostali až po tomto období. Informace o polských obětech z řad invazních vojáků, popřípadě maďarských, ty k dispozici postupem času byly, nicméně co se týká sovětských vojáků, oficiální informace zatím stále nejsou,“ říká Daniel Povolný.
Jmenný seznam sovětských vojáků, který ve své knize publikoval, je sestaven ze dvou seznamů, které našel na ruských internetových stránkách.
O invazi vojsk do Československa v roce 1968 v pořadu Svět o třetí na Rádiu Česko.mp3
„Následně jsem se je pokusil verifikovat z dalších zdrojů české povahy,“ dodal Daniel Povolný.
Vojáci okupačních vojsk u nás přišli o život většinou při dopravních nehodách nebo protože neuměli zacházet se zbraní.
„Podle statistiky k 20. září 1968 z 98 sovětských vojáků, kteří v té době zemřeli, celých padesát připadá na nejrůznější dopravní nehody a 24 na špatné nakládání se zbraní. Pět vojáků spáchalo sebevraždu,“ potvrdil historik.
Výjimkou je případ Bulhara Nikolaje Nikolova, který je jediným okupantem, kterého při invazi zastřelil Čech. Došlo k tomu 9.září 1968, kdy hlídal na Ruzyni. Rozhodl se, že dezertuje a během svého útěku se dostal do kontaktu s několika československými občany, kterým tvrdil, že má nějaké zvláštní poslání a pokud mu někdo v tom poslání bude bránit, použije zbraň.
„Lidé si ze začátku mysleli, že mu pomůžou, ovšem poměrně rychle jim došlo, že jsou sami v ohrožení život. Kdyby je zastavila nějaká hlídka sovětských vojáků nebo Veřejné bezpečnosti, voják by se mohl bránit, a proto jeden z nich při jedné zastávce, kdy přibrali dalšího kamaráda, si vzal svoji nelegálně drženou zbraň a když voják usnul, omráčili ho kladivem a vyhodili z nákladního vozu, kterým jeli. Protože si ten člověk myslel, že se voják zvedá a sahá po zbrani, třemi výstřely ho zastřelil, načež ho odtáhli do lesa, kde byl druhý den nalezen jedním houbařem,“ vypráví Daniel Povolný.
Sebeupálení Ryszarda Siwiece
S okupací se v sousedním Polsku nemohl smířit muž jménem Ryszard Siwiec. Otec pěti dětí zvolil absolutní protestní gesto: upálil se na stadionu ve Varšavě, kde zrovna sto tisíc diváků a komunistické vedení země slavilo dožínky. Režim tehdy jeho tragickou oběť ututlal.
Poměry v obou zemích se ovšem změnily a dnes po poledni byl před budovou Ústavu pro studium totalitních režimů na pražském Žižkově odhalen obelisk věnovaný památce Ryszarda Siwiece, který nesnášel křivdy, které se dějí jiným a bojoval proti omezování svobody.
