Nové střípky k FF UK: Konečně víme, proč policisté hledali střelce v Pařížské. Jiné otázky zůstávají

Praha 19. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tato epizoda se věnuje případu střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Na konci června jsme vydali epizodu Vinohradské 12, ve které jsme docela detailně popsali časovou osu událostí, které předcházely střelbě na Filozofické fakultě. Tři hodiny před ní. Dostalo se nám totiž do rukou usnesení o odložení případu, které zodpovědělo celou řadu otázek, které jsme od prosince měli. Řada věcí mi ale pořád vrtá hlavou.

Jasně, víme, že se střelec o minutu minul s policisty u dveří Filozofické fakulty. Víme, že hodinu a půl čekal patrně na záchodech ve 4. patře, než začal zabíjet. Mě ale nejvíc zajímá jeho mobilní telefon. Podle usnesení o odložení případu ho má už od 7 od rána 21. prosince 2024 vypnutý. Ve 14 ho zapne a zjišťuje, jestli vybuchlo nástražné výbušné zařízení, které nechal doma v suterénu. Jestli už na místo přijeli hasiči… Tohle všechno střelec googlí. Ve 14:04, 14:17 a 14:31 zaznamená datový přenos operátor, ale všechno tohle policisté 21. prosince nevědí. Dozví se to až o několik dní později. Střelce hledají nejdřív na náměstí Jana Palacha, pak v Celetné. Teprve kolem půl třetí se dozvídají orientační lokalizaci jeho mobilu, která ale ukazuje na oblast kolem Pařížské ulice. Tam pak pošlou většinu sil.

Odpovědí je málo, tak se rozhodnu, že se k nim pokusím dostat. V sobotu 22. června dopoledne sedám k počítači a sepisuju celkem čtyři žádosti na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, takzvané „stošestky“.

Jednu posílám datovou schránkou na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).

Druhá žádost o informace míří na policejní prezidium. Píšu si o závěrečnou zprávu pracovní skupiny pod vedením Tomáše Kubíka, náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování.

I třetí „stošestku“ posílám na policejní prezidium. Zajímá mě závěrečná zpráva úřadu vnitřní kontroly. Je to první ucelený materiál sepsaný z pohledu policie. Vznikl už 8. ledna.

A čtvrtý dotaz na informace – od něj si slibuju nejvíc – posílám datovkou na pražskou policii. Její šéf Petr Matějček na bezpečnostním výboru v Poslanecké sněmovně procházel do detailu kroky policie, minutu po minutě.

Pražských policistů se ptám, kdy žádali o data operátora, na co se přesně ptali, kdy dostali odpověď a jak zněla. Taky mě zajímá, jestli došlo k opakovaným žádostem, prostě jestli se policie pokoušela vystopovat střelce opakovaně.

Ze zákona je 15 dní na odpověď. Teď budu čekat.

Záhada vzdálenější stanice

4. července mi od pražských policistů a z policejního prezidia přišla vyrozumění o prodloužení lhůty pro poskytnutí informací. Prý kvůli tomu, že vyřízení „vyžaduje konzultace mezi více složkami“. Budu tedy čekat o 10 dní déle, dohromady skoro měsíc.

Mezitím pořád myslím na vzdálenost, která dělí Filozofickou fakultu a severní část Pařížské ulice, kde stojí hotel InterContinental, na jehož střeše je základnová stanice, ke které se mobil střelce ve 14:04 připojil. Ve 14:17 ho zaznamenala stanice úplně jiná, na střeše Filozofické fakulty. A v půl třetí, což je patrně právě informace, kterou dostali policisté, je opět připojený ke střeše InterContinentalu na Pařížské ulici.

Od Filozofické fakulty k hotelu je to vzdušnou čarou 400 metrů. Proč se mobil přepojoval mezi tak vzdálenou stanicí a tou, kterou měl pár desítek metrů od sebe? Ptal jsem se na to svých zdrojů.

Vysvětlení není jednoduché, ale v zásadě dává smysl. Základnové stanice fungují pro mobilní signál jako magnet. A jen na pražském Starém městě jich je pár desítek. Aspoň podle interaktivní mapy z GSM webu. Na některých místech je jich hned několik. Víc operátorů, víc stanic. Je jich tolik, že člověk může být v rádiusu klidně dvou, tří stanic zároveň. Ke které se zrovna chytí, není otázka náhody. Těch proměnných je ale strašně moc. Záleží hlavně na síle signálu.

Zjednodušeně řečeno – mobil se chytá k nejsilnějšímu magnetu, který ale nutně nemusí být ten nejbližší. Je to, jako byste v noci v lese posvítili baterkou do tmy. Světlo se zarazí o první strom. Když uhnete o metr vedle, zarazí se až o ten další. Město je jako les. Signál naráží do zdí a do střech. Hledá nejsnazší a nejvolnější cestu k první základnové stanici. Rozhodující je i to, kolik je ke které stanici zrovna přihlášených mobilů.

Základnovým stanicím se říká BTS – Base Tranceiver Station. Je to na první pohled úzký panel připevněný někde na střeše. Ze 4. patra Filozofické fakulty by měl být na BTS nesoucí označení Elišky Krásnohorské 44, která je podle GSM webu ale na střeše přilehlého InterContinentalu, poměrně dobrý výhled. V cestě signálu nestojí ani zeleň židovského hřbitova.

Dívám se na 3D mapu Starého města na webu Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy. Vypadá to, že střechy jsou výš než v případě Filozofické fakulty. Všechna místa si později raději osobně projdu. A sedí to. Pokud je přímý výhled, signál nemusel překonávat tolik překážek. Navíc střelec byl 21. prosince v křídle Filozofické fakulty směrem k hotelu InterContinental, což vysvětluje, proč mobil tuhle BTS opakovaně upřednostnil před jinými, včetně té na střeše budovy fakulty, vzdálené vzdušnou čarou pár desítek metrů, ale přes několik zdí.

Otázkou nicméně zůstává, proč se policisté dozvěděli o poloze střelce až v půl třetí odpoledne. Půl hodiny poté, co si zapnul mobil. O tom policisté neměli v reálném čase ani tušení, nicméně proč se právě v půl třetí pokusili lokalizační data získat?

Operátor sám pohyb mobilních telefonů nesleduje, odkázaný je na žádosti od policie. Měl jsem za to, že o to policie musí žádat státního zástupce, že musí získat oficiální příkaz. Jeden ze zdrojů mi to ale vyvrátil – policie při podobných mimořádných situacích žádá operátora napřímo, třeba datovou schránkou. Souhlas se řeší při probíhajícím trestním řízení. To ale začalo až den po střelbě. Měl jsem za to, že kolečko na státním zastupitelství by žádost o lokalizaci výrazně protáhlo. Pokud ale podle zákona o policii můžou policisté chtít po operátorovi data okamžitě, proč se tak stalo zrovna kolem 14:30? Nebo o ně bez úspěchu žádali už dřív? Otázek mám pořád spoustu.

Policisté prozvonili střelcův mobil

Dne 8. července mi přichází zpráva od GIBS. K lokalizaci dat ani ťuk, ale od téhle „stošestky“ jsem ani moc neočekával. Zaslaný materiál má tři stránky. Policejní prezidium snad bude sdílnější.

15. červenec, pondělí. Do datovky mi přichází první dokument od policejního prezidia. Má padesát stran. V rychlosti jím listuju. V podstatě se jedná o takovou dlouhou časovou osu událostí z 21. prosince. 

Všechno začalo ve 12:19 oznámením na tísňovou linku. Střelec napsal, že se chce zabít a přestal zvedat mobil a nereagoval ani na zprávy. Informaci dostává Integrované operační středisko Krajského ředitelství policie Středočeského kraje. A všechno se rozjíždí. Jasně, teď rychle k tomu mobilu… Listuju materiálem dál.

14:00. Mám to.

14. hodina je totiž zásadní. Na tuhle dobu měl být nastavený časovač na nástražném výbušném zařízení u střelce doma. Čtyři minuty na to, když byl na záchodech ve 4. patře filozofické fakulty, si zapnul mobil, jak dnes už víme z usnesení o odložení případu. Chtěl zkontrolovat, zda k výbuchu skutečně došlo. Mezi 14:17 a 14:31 zadal do Googlu celkem 108 dotazů. Zadával hesla jako „aktuální výjezdy hasičů Středočeský kraj“, „hasiči výjezdy *** dnes“, „*** výbuch“ a podobně.

Připomínám, že jsme v čase, kdy měla střelci začínat přednáška v jiné budově Filozofické fakulty, v Celetné ulici. To je ta horká stopa, tak jak o ní mluvil 20. června na bezpečnostním výboru v Poslanecké sněmovně pražský policejní šéf Petr Matějček. Do Celetné se policisté stáhli právě i z budovy Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha.

Co se o 14. hodině tedy píše v materiálech Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia?

V tomhle čase proběhl telefonický hovor mezi operačním důstojníkem pražské policie a vedoucím prvního oddělení odboru obecné kriminality. Baví se v něm o zprávě, kterou dostali od Středočechů, že hledaný je držitelem pistole Glock. Čtyři minuty na to, shodou okolností ve stejnou chvíli, kdy mobil střelce poprvé registruje základnová stanice, hlásí policie na otevřeném pražském kanálu Luna tohle: „Luna 1000, Luna 1000, pro všechny hlídky zvýšená opatrnost v případě toho ***, je to opravdu nebezpečný, velmi nebezpečný pachatel, podezřelý a je velká obava, že může použít kdykoli a kdekoli zbraň.”

Zhruba v ten samý moment se vydává člověk z kriminálky do budovy Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha. Zajímají ho přesnější informace o pohybu střelcovy studentské karty, jestli se nepřihlásil do systému univerzity a tak dále. Kolem půl třetí mu kolegové volají, že se objevil první údaj o monitoringu telefonního čísla střelce. Proto kriminalista odchází z Filozofické fakulty směr Pařížská ulice. Je možná posledním policistou, který se nachází v budově na náměstí Jana Palacha, dokud za dalších 20 až 25 minut nezačne ve 4. patře střelba.

Zásadní informaci ale nacházím o pár řádků níž. Text se vrací k času 14:15. V ten moment se totiž hlídka ozývá pražskému integrovanému operačnímu středisku s informací, že nástražný výbušný systém v suterénu u střelce doma „není akceschopný“. Na základě téhle zprávy se vedoucí směny národního operačního centra policie rozhodne prozvonit mobil střelce. Zařízení je aktivní.

To je úplně nová informace. Ve 14:22, o sedm minut později proto integrované operační středisko středočeských policistů žádá o lokalizaci střelcova telefonu. Následuje citace ze závěrečné zprávy Úřadu vnitřní kontroly policejního prezidia:

Přesun do Pařížské

Dobře. Takže tady máme jasno.

Policisté volali střelci, mobil zvonil, takže zjistili, že je zapnutý. Sedm minut na to požádali o lokalizaci operátora. Za dalších devět minut ji vložili do systému. A za další čtyři minuty ji rozesílají jednotkám. Informace zní: mobil hledaného je lokalizován kolem Starého města, Pařížské, Dušní a okolí.

Proč v okolí Pařížské, je celkem jasné. Mobil střelce – a to víme už z usnesení o odložení případu – se nejpozději ve 14:31 přihlásil na BTS na hotelu InterContinental, který stojí přímo v ulici Pařížská, respektive na jejím konci u nábřeží, u Vltavy. V materiálech, které mi zaslalo Policejní prezidium, je mapka Starého města s vyznačenou oblastí, kde se mohl střelec, respektive jeho telefon pohybovat. To je výseč, se kterou policisté operovali. Táhne se od Právnické fakulty u Vltavy naproti InterContinentalu směrem na jih přes Starý židovský hřbitov, pak na východ přes Pařížskou skoro až k ulici Dušní. Pak na sever kolem Španělské synagogy. Od ní, takovou schodovou diagonálou zpátky k InterContinentalu.

Budova Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha v této výseči není. Vyznačená plocha ji míjí o nějakých 80, možná 100 metrů. Jenže proč? Tahle mapka přitom rozhodla o tom, že se většina policistů stáhla právě do oblasti kolem Pařížské. Že budovu na náměstí Jana Palacha v půl třetí, nedlouho před střelbou, opustil i zmiňovaný kriminalista. Že velitel rozděluje hlídky z Celetné. Že se k pátrání připojují Pohotovostní motorizované jednotky. Že se zásahovka přesunula na Staromák.

Tam a v okolí Pařížské se v předvánoční době pohybovalo velké množství lidí. Navíc ve výseči se nachází několik židovských objektů, jak se píše ve vyhodnocení zásahu. Existoval prý předpoklad, že by se střelec mohl vyskytovat někde v tomto okolí.

Teď opět citát ze závěrečné zprávy Úřadu vnitřní kontroly: 

Dále se ještě v této části píše o tom, že postup policie nebyl „laxní ani nedbalý”. Hledat střelce v Praze prý bylo jako hledat „jehlu v kupce sena”. 

Komunikace policistů s operátorem

Pořád nerozumím několika věcem.

Zaprvé: proč se v lokalizační výseči na mapce pro pátrání neobjevuje náměstí Jana Palacha, když víme, že mobilní telefon střelce se v jejím rádiusu pohyboval, a co víc – k BTS na InterContinentalu se opakovaně připojil?

Vysvětlení získávám od svých zdrojů. Data předávaná policii totiž počítají s výsečí pouze pro uliční úroveň. Vzpomínáte na baterku? Světlo z ní stěží dosvítí daleko, když má před sebou tolik zdí. Střelec byl ale ve 4. patře budovy, vysoko nad zemí. BTS může mít rádius klidně stovky metrů. Jenže její dosah se v zástavbě rapidně snižuje. Pokud měli policisté tuto mapku osudný den po půl třetí k dispozici, je otázka, zda v tu chvíli někdo tušil, že ukazuje jen možnou oblast výskytu hledaného na ulici, ne ve vyšších podlažích budov v širším okolí.

Zadruhé: už z usnesení o odložení případu víme, že ve 14:17 se mobil střelce připojil k BTS na střeše Filozofické fakulty. Možná se jeho majitel někam pohnul, možná jen byla uvolněná kapacita. To se už celkem určitě nedozvíme. Důležité ale je, že s touto informací 21. prosince zřejmě nikdo neoperoval. Pokud by o ní totiž policie věděla, nemohla by patrně zúžit pátrání pouze na oblast kolem Pařížské.

Odpověď na otázku zda a jak se policisté doptávali operátora na konkrétní informace o pohybu střelce, jsem se ale bohužel nedočetl ani v materiálech Úřadu vnitřní kontroly policejního prezidia, ani ve „stošestce“, kterou jsem posílal na pražskou policii. O té jsem ještě nemluvil. Hodně jsem si od toho dokumentu sliboval. 17. července mi ale přišla zamítavá odpověď.

Pražští policisté mi informace týkající se lokalizačních údajů odmítli předat s odkazem na ještě probíhající trestní řízení.

V podrobnějším zdůvodnění vedení napsalo, že nejsilnějším argumentem pro neposkytnutí informace je, že se týká komunikace policie s operátorem a policie je přesvědčená, že by zveřejnění těchto údajů mohlo ohrozit její práci a pomoct pachatelům.

Od pražských policistů jsem se tedy detaily nedozvěděl. Znovu ale připomínám, že operátor odpovídá na konkrétní dotaz policie. Je proto pravděpodobné, že ten se týkal pouze aktuální polohy střelce. Jeho mobil byl přitom v čase odpovědi od operátora přihlášený na BTS na InterContinentalu. Proto šli policisté do Pařížské a nesoustředili se na náměstí Jana Palacha. Nevíme, co by se stalo, kdyby se policie ptala jiným způsobem a chtěla by znát i pohyb mobilu v posledních minutách. Na druhou stranu, policie chtěla logicky vědět, kde je střelec právě teď. Zda mohla tušit, že by údaj z historie přispěl k přesnější lokalizaci střelce, nevíme.

Čekání na pyrotechnika

A teď konečně zatřetí: rozhodoval zase jednou čas? Celou dobu si lámu hlavu nad tím, proč se policisté ptali na údaje z mobilu až poměrně pozdě po zjištění celé řady věcí. Bylo to ale trochu jinak. Jak jsem se dočetl v materiálech z Úřadu vnitřní kontroly, policisté žádali o data celkem třikrát. 

První údaje dostali už ve 12:51 a vyplývá z nich něco, co je v rozporu s informacemi v usnesení o odložení případu. Podle záznamů policejního prezidia byl mobil střelce aktivní naposledy ne v sedm ráno, ale ve 12:19. Tehdy patrně odeslal svou poslední sms, na základě které také přišlo ve stejný čas první hlášení o střelcově údajných sebevražedných úmyslech na tísňovou linku. Teprve pak mobilní telefon vypnul a přestal reagovat.

Policisté pak znovu o lokalizační data žádali ve 13:20. O osm minut později dostali zprávu, že mobil střelce je stále vypnutý. O třetí žádosti už jsem mluvil, k té došlo ve 14:29. Sedm minut poté, co policisté mobil střelce úspěšně prozvonili. Samozřejmě zůstává otázkou, proč jim žádost trvala sedm minut, když věděli, že mobil je konečně aktivní a hlásí se. Od prozvonění po zveřejnění dat v systému totiž ve výsledku uběhlo dlouhých 16 minut.

Současně není pořád jasné, jestli, pokud by přišla žádost o něco dřív, mohl operátor jako poslední známý bod ohlásit náměstí Jana Palacha, a ne InterContinental. Připomínám, že podle usnesení o odložení případu se mobil ve 14:04  připojil na InterContinental, ve 14:17 se připojil k buňce na střeše Filozofické fakulty, po čemž ve 14:31 byl aktivní pod původní BTS na InterContinentalu. V usnesení se doslova píše „počemž“. Znamená to, že na vzdálenější stanici se mobil přihlásil až ve 14:31? V tu chvíli by v případě dotazu na operátora mohla být rozhodující každá minuta.

A je tu ještě jedna věc – zmiňoval jsem, že policisté prozvonili střelce až ve chvíli, kdy jim pyrotechnik řekl, že nástražné výbušné zařízení nefunguje. Na začátku celého tohohle řetězce, který vedl k třetí a konečně úspěšné lokalizaci mobilu střelce, bylo očividně rozhodnutí pyrotechnika.

Proč ale přišlo až ve 14:15?

Pyrotechnik byl do střelcova domu přivolán operačním důstojníkem národního operačního centra ve 13:50. Na místo zamířila pyrotechnická výjezdová skupina Praha, a to zhruba hodinu poté, co do domu poprvé vstoupily první hlídky, které krátce poté už informovaly o tom, že v místě jsou údajně plynové láhve, zbraně, střelivo a hromada alkoholu. V materiálech je přitom doslovná citace: „Jako by to chtěl odpálit.“

Ve 13:32 se umístění nástražného výbušného zařízení potvrdilo. Mezi lahvemi přitom ležel i mobilní telefon. A policie nevěděla, zda je, nebo není střelce. Proč jim ale trvalo tak dlouho, než na místo dostali pyrotechnika? A proč bylo nutné čekat, než oznámí, že nástražný výbušný systém nefunguje? Policisté se mohli obávat, že mobil je střelce, a pokud by ho prozvonili, systém by aktivovali.

Odpovědi na tyhle nové otázky mi nedala ani čtvrtá a poslední „stošestka“, kterou jsem žádal o závěrečnou zprávu pracovní skupiny pod vedením Tomáše Kubíka, náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování. K lokalizaci mobilu v ní nic není. V materiálech od Úřadu vnitřní kontroly policejního prezidia ale nakonec nacházím jednu zásadní stopu.

O první, druhou i třetí lokalizaci střelcova mobilu žádali Středočeši, ne pražská policie. Napíšu tedy na Krajské ředitelství Středočeského kraje, třeba budou sdílnější. Konečně ale přesně známe okolnosti toho, proč se policisté vydali v půl třetí hledat střelce právě do okolí Pařížské ulice, když on už v tu dobu byl dávno na náměstí Jana Palacha.