Facebookový příspěvek z poloviny července, v němž jste popisovala své zkušenosti z covidária, obletěl na přelomu týdne sociální sítě. Odkud přišel impulz se s těmito příběhy podělit takto veřejně?
Nebylo to nic tak dramatického. Opakovaně jsem se setkávala s přáteli, kteří podle mého názoru podceňovali to, co se stalo, a zasáhlo mě to. Řekla jsem si, že si sama pro sebe zkusím sepsat, co pro mě ta doba znamenala. Nakonec jsem se rozhodla to napsat na svůj facebook.

Text sdílel i premiér Andrej Babiš (ANO), na což jste reagovala rozšířením textu o kritiku postupu vlády včetně výtky, že neposlouchala odborníky. Co vás vedlo panu premiérovi odpovědět?
Na profilu Andreje Babiše se objevilo sdílení mého příspěvku, a když jsem se to dozvěděla, vyvolalo to ve mně rozporuplné pocity. S jeho kroky v době pandemie nesouhlasím a nelíbilo se mi jeho vyjádření – především to, že ho z příběhů „mrazí“. Je to něco, co musel už dávno vědět, a přijde mi, že v této době je to spíše takové zneužití emocí, které jsem vyjádřila. Přijde mi to i nepatřičné. Premiér by s vládou měli spíše vysvětlovat fakta, proč se očkovat, a odpovídat na otázky, které k tomu lidé mají. Namísto toho, aby podporoval vedení racionální debaty, sdílel můj emoční výlev. Působí to neprofesionálně a tak, že to chtěl využít ve prospěch své kampaně.

Reagovala jste tedy proto, že šlo konkrétně o Andreje Babiše, nebo byste se vyjádřila podobně, pokud by na text reagoval například ministr zdravotnictví?
Primárně mi asi vadila jeho osobnost a PR, které za tím stojí. Chtěla jsem se od toho, že to sdílel právě on, a že tam napsal to, co napsal, distancovat.

Jaké jste měla ohlasy na příspěvek i reakci na adresu pana premiéra?
Ohlasy byly velké, ze stran medií, přátel i cizích lidí. Překvapuje mě odezva na to, že člověk jen vyjádří svůj názor. Někteří mi píšou, jak to bylo odvážné. S tím se neztotožňuji. Myslím si, že když se mi nelíbí vyjádření, které se mě přímo týká, tak je normální zareagovat, ať už se vyjádřil kdokoliv. Každopádně si ale podpory všech moc cením, zřejmě je zkrátka jen unikátní, jakým způsobem se to celé odehrálo.

‚Chaotická komunikace‘

Dokázala byste vzhledem ke svým zkušenostem z covidária, o kterých jste psala, říct, co vám v tom nejhorším období chybělo a co by vám konkrétně ze strany vlády pomohlo? Dalo se podle vás tlaku na nemocnice nějak předcházet?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Naše vláda samozřejmě nemůže za to, že vznikl koronavirus a že se v populaci šířil. Nicméně celá její komunikace i kroky byly chaotické a v jistých bodech nesmyslné. Je to komplexní věc, která se nedá jednoduše znázornit na jednom kroku a je nebezpečné hledat jednoduché odpovědi.

Kdy jste tento moment v nemocnici pocítili nejvíce, případně kdy byl ten zlomový bod, po němž následovala situace, o níž jste psala?
Na to se nedá odpovědět jednou konkrétní věcí. Nebyl žádný bod, v té situaci jsme žili měsíce, každá fáze měla svá specifika. Ze strany vlády mi vadilo celkové pojetí, jak s lidmi komunikovali a jakým způsobem ze dne na den udělali něco, o čem slibovali, že se to nestane. To jsou věci, které potom vytváří nedůvěru a které mají dlouhodobé následky. Lidé zažili mnohem větší nejistotu, než bylo nutné. Nerozuměli situaci a nevěděli, co čekat dál. Není divu, že si to celé někteří vyložili špatně, opatření porušovali a teď už nevěří ničemu.

Tomáš Zrůst Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít