Investigativní tým Radiožurnálu získal kompletní rozhodnutí mezinárodní arbitráže, podle kterého má Česko zaplatit 15,5 miliardy korun firmě Diag Human. Arbitři píšou o tom, že čeští rozhodci v předešlé fázi sporu nebyli nestranní. Jeden z nich chtěl úplatek a že stát chtěl v boji s firmou Diag Human využít tajnou službu a parlamentní vyšetřovací komisi. V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu mluvil odborník na mezinárodní arbitráže Martin Svatoš.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha 17:59 22. září 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kolegům z investigativního týmu Radiožurnálu se podařilo získat více než třísetstránkové rozhodnutí mezinárodní arbitráže. Podle toho má stát zaplatit firmě Diag Human 15 a půl miliardy korun. Jakou má Česko šanci toto rozhodnutí zvrátit? Vláda totiž jednomyslně rozhodla o tom, že se Česká republika odvolá k londýnskému soudu. Když jste četl rozhodnutí arbitráže, viděl jste v něm něco, co by Česku dávalo reálnou šanci s odvoláním uspět?
Nikdy neříkejte nikdy. Ve světě arbitráží samozřejmě nevíme, to by bylo hádání z křišťálové koule. Nicméně je pravda, že vezmeme-li v potaz, v jaké fázi se řízení nachází, respektive že byl vydán pravomocný rozhodčí nález, že možnosti zrušení určuje anglický rozhodčí zákon z roku 1996, tak variant, jak uspět se zvrácením samotného rozhodnutí, je relativně málo.

Londýnský soud nebude přezkoumávat věcnou podstatu, ale bude přezkoumávat pouze formální záležitosti. Viděl jste v tomto směru na rozhodčím nálezu nějakou slabou stránku?
To bych nerad předjímal. Nicméně je potřeba připomenout, kdo tvořil rozhodčí senát. Ten byl tříčlenný, kromě rozhodce z Německa a ze Spojených států byl předsedajícím senátu belgický velmi významný rozhodce, velmi uznávaná osobnost a zpracování rozhodčího nálezu odpovídá té kvalitě. Na první pohled, samozřejmě, aniž bych se pouštěl do nějakých hlubších analýz a napovídal jedné nebo druhé straně.

To znamená, že to byli respektovaní rozhodci a že i to může hrát roli.
Teoreticky by to roli hrát nemělo, protože soud bude posuzovat…

Prakticky?
Prakticky nevidím do hlavy anglickým soudcům. Rád bych řekl, že to na ně vliv mít nebude, že by měli rozhodovat podle práva. Z velké části se věnuji mimosoudnímu řešení sporu, vyjednávání, a tím spojenou psychologií Víme, že na každou fyzickou osobu působí další vjemy, takže nelze vyloučit, že i ty budou mít vliv minimálně v tom směru, že rozhodci budou mít zajímavé čtení k nastudování toho, jak o věci rozhodnout.

Dá se odhadnout, jak dlouho odvolací řízení před londýnským soudem může trvat?
To je něco, co vůbec nevíme, netušíme. Může to být relativně rychlé. Pokud je spor jednoduchý, tak soud v jednoduchých případech řízení o zrušení rozhodčího nálezu řeší v řádech měsíců. V tomto případě je to ale velmi složitá věc. Případ se táhne přes 30 let. I samotný rozhodčí nález má přes 300 stran, což není úplně málo. A současně to ukazuje, s jakou důkladností rozhodci přistoupili k odůvodnění svých argumentů. Říkali jsme, že Diag Human v arbitráži uspěla jako společnost. To ale není úplně pravda, protože ona uspěla částečně, firma žalovala 52 miliard a uspěla v 15 miliardách. Takže řeknu-li to proporčně, tak by se dalo říct, že do jisté míry uspěl český stát ve své obraně, takže je to, s nadsázkou, remíza.

Každý den, kdy Česko nezaplatí zmiňovaných 15,5 miliardy, částka naskakuje a zvyšuje se denně o milion a 300 tisíc korun. To je skoro 40 milionů za měsíc. Bylo v tomto případě rozumné žádost o zrušení rozhodčího nálezu podávat?
Na to nemohu odpovědět. Já nejsem v roli těch, kteří budou rozhodovat. Nemám politickou odpovědnost.

Pokusy o smírné řešení

A kdyby to bylo na vás?
Nemám podklady k tomu, abych odpověděl. Vím, že by bylo lákavé to slyšet. Ale tím laciným názorem bych lidi asi zbytečně balamutil. Mohu říct, že kdybych se já sám dostal do situace, ve které bych zastupoval svoji vlastní společnost, nikoliv stát, a bylo by to v soukromoprávním prostředí, tak budu vždy preferovat jinou cestu, a to se dohodnout, nalézt řešení, které je smírné. A tím se vracíme k tomu významnému okamžiku.

Zmiňoval jste obrovské sankce za každý den, kdy peníze nejsou zaplaceny. Ale jistina, tedy to, o co se žalovalo, je v dnešní době relativně malá částka z těch 15 miliard. Úplně na začátku to byly čtyři miliardy. To není malá částka, ale proti 15 miliardám a částce, o kterou to každý den narůstá a také nákladům, na které nesmíme zapomenout, protože Českou republiku stojí obrovské peníze i její zastupování, není ta počáteční částka tak velká. Na ministerstvu financí máme v současnosti velmi kvalitní tým právníků, kteří se o to interně starají. Je ale potřeba vždycky najímat i externí advokátní kanceláře.

Jednu velmi prestižní zahraniční advokátní kancelář najatou máme.
Ano, to dělají v podstatě všechny státy, není to žádná výjimka. Myslím, že jsou to v dané situaci dobře investované peníze. Ale přesto, kdyby se spor podařilo vyřešit smírně tak, by nás to všechny stálo výrazně méně. Nejsmutnější je, že pokusy o smírné řešení, tak, jak sledujeme celou Ariadninu nit příběhu, tak tam byly. Alespoň z těch dostupných informací pocházely primárně ze strany společnosti Diag Human, ne ze strany českého státu.

Nález mezinárodní arbitráže ve sporu českého státu a firmy Diag Human má přes 300 stránek. Co v něm považujete za nejzásadnější a nejdůležitější?
Profesně je to pěkné čtení. Je vidět, že to je zpracováno pěkně a s určitým profesním zaujetím. Právně je to velmi zajímavé, zejména právní argumenty, které jsou tam vznášeny. Když to člověk čte, tak při tom zapomene, že to budu platit také já ze svých daní. To musíme dát stranou, abychom si čtení užili.

Je tam celá řada překvapivých argumentů a překvapivých zjištění. Aniž bych chtěl tvrdit, že jsou nebo nejsou pravdivé, tak vše, co budu říkat, říkám na základě toho, co jsem si přečetl v samotném rozhodnutí. Není to tvrzení Martina Svatoše, ale je to sdělení, které jsem si přečetl ze zjištění tří velmi renomovaných arbitrů.

Poslední větev příběhu?

‚Je to průšvih‘ i ‚nepochopitelná‘ kauza. Jak se o sporu s Diag Human vyjadřuje dvanáct českých premiérů

Číst článek

O jaké arbitráži konkrétně mluvíme? Protože arbitráží mezi českým státem a Diag Human bylo za uplynulých 30 let hodně. Na základě čeho arbitři rozhodovali?
Je to jedna z větví celého příběhu, poměrně významná, možná i poslední. Má potenciál spor ukončit. Ale nikdy neříkejme nikdy. Začnu oklikou. Když na právnické fakultě učím předmět Rozhodčí řízení, začínám výhodami rozhodčího řízení neboli arbitráže. Jednou z výhod arbitráže je, že představuje řešení, které by rozhodnutí mělo přinést v rychlejším čase než soudní řízení. A tady přesně vidíme výjimku potvrzující pravidlo.

Arbitráž, o které se bavíme je tzv. investiční arbitráž, což je specifický způsob arbitráže, ve kterém nezávislý rozhodci, kteří nejsou soudci, ale jsou to většinou profesoři práva, advokáti, znalci, kteří jsou jmenováni stranami na základě různých pravidel, posuzují jednu jedinou otázku. A to, jestli bylo porušeno právo investora na ochranu investic v druhém státě, ve kterém investice provádí. Není to tedy český investor v České republice, ale v tomto případě je to tedy lichtenštejnská firma nebo respektive švýcarský státní příslušník, který prováděl investice v Československu, respektive v České republice. To, zda bylo právo investora porušeno, případně jaká bude náhrada škody, je vysloveno právě rozhodčím tribunálem. To je kategorie, kterou jsme viděli ve středu.

To, co jsme viděli předtím, bylo něco, co bych mohl nazvat obchodní arbitráží, ve které dva soukromé subjekty řeší nějaký civilně- nebo obchodně-právní spor. V tomto případě nás to bude mást, protože tím „civilním“ subjektem je Česká republika, která je ale samozřejmě veřejnoprávní subjekt, ale v mnoha vztazích vystupuje jako subjekt soukromoprávní. Když nakupuje, uzavírá smlouvy anebo působí škodu, tak se v očích zákona chová jako soukromoprávní subjekt. To byla ta první arbitráž, kterou jsme viděli v letech 1996 až 2008 a pak dál.

Důvody prohry

Potom v roce 2014, kdy byla právně zrušena. To kritizovala aktuální arbitráž na ochranu investic. Tam Česká republika minimálně částečně prohrála a má zaplatit 15, 5 miliardy. Jaké jsou hlavní argumenty a důvody, proč Česko prohrálo?
Hlavní argumenty by se daly shrnout do dvou kategorií. Ten první z nich je nešťastný dopis ministra zdravotnictví. Aniž bych ho chtěl posuzovat, tak tribunál poměrně jasně řekl, že to, co sděloval na adresu společnosti Conneco, tedy právního předchůdce Diag Human, jednoznačně bylo, v překladu to nazývají zlým úmyslem. Česky to zní hůř, než je to myšleno v angličtině. Jde o to, že jde o jednání, které je protiprávní ve vztahu k ochraně investic, ve kterém dochází k nějaké škodě, která je způsobena investorovi.

Česko podalo podnět ke zrušení nálezu v kauze Diag Human, říká právník firmy

Číst článek

Bylo jednoznačně posouzeno, že ten dopis váhu měl a že připravil pozdější Diag Human o možnost zisku. Současně říká, že Diag Human u nás měl investici a že ta investice byla hodna ochrany. To je první asi ne příliš překvapivý výstup. Je to něco, co bylo probíráno delší dobu.

Pro mě je zásadní a zajímavé, že tento investiční tribunál bere v potaz to, co se dělo dál a říká, že investor by měl mít právo na spravedlivý, rovný proces, rovné zacházení před nestranným soudem nebo nestanou arbitráží. Tribunál poměrně obšírně popisuje, že toho se mu rozhodně nedostalo. A v tom je to zajímavé, že zkoumá první arbitráž, první linii, kterou jsme zmiňovali. Ta začala v roce 1996. Trochu zvláštně, protože příliš nevidím důvody, proč tenkrát ministerstvo zdravotnictví…

Přistoupilo na to, že to nebudou řešit soudy, ale že to bude řešit arbitráž. Abychom se v tom nezamotali…
Což je velmi jednoduché.

Fakta a důkazy

Stručně bych chtěl projít historii toho, co vy už jste začal. Tedy od dopisu tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992. Ale teď přece jenom, ještě zůstanu u aktuální rozhodnutí. Říkáte, že arbitři zkoumali, jestli se s investorem postupovalo v souladu s principy právního státu, férově nebo jak tomu můžeme říkat? Já už jsem citoval v úvodu, že se konstatuje, že tam byla možná i korupce, že stát chtěl zneužít tajné služby, že chtěl zneužít sněmovní vyšetřovací komisi. Jsou tato konstatování podložena nějakými fakty. Opravdu dospěli arbitři na základě nějakých důkazů a faktů k tomuto závěru?
Arbitři na základě předložených důkazů, svědeckých výpovědí konstatují, že jsou přesvědčeni, že k tomu skutečně došlo. Ale je pravda, že celá řada ze skutečností je vlastně veřejnět dostupnou informací.

To, jak někteří politici, aniž bych jmenoval, se k té věci vyjadřovali v době, kdy to byla živá kauza, kdy prohlašovali, že je potřeba zabránit vítězství za každou cenu. To je věc, která, ať sympatizujeme s tou stranou, nebo ne, ale z hlediska práva musíme zůstat nestranní a nechat konkrétní instituty, ať už je to soud nebo rozhodčích rozhodčí tribunál, aby rozhodli podle práva, a ne podle politického zadání. Nikdo z nás nechce platit z veřejných peněz škodu, pokud ji český stát prokazatelně způsobil, abych použil ten správný výraz, tak potom musí nést následky. A to je věc, která je v každém právním státu běžná a nemusí se nám to líbit. A samozřejmě se nám to nebude líbit. Zejména s ohledem toho, že dneska rok 2022 a my řešíme problémy, které tady nasekali lidé před 20 lety.

Opravdu rozhodčí tribunál měl důkazy o tom, že stát v této kauze zneužil tajnou službu?
To bych asi nechtěl posuzovat. Rozhodčí senát to každopádně píše, že důkazy měl. Já nemůžu říct, jestli měl, nebo neměl. Ale z vyjádření tří rozhodců a z argumentů, odůvodnění rozhodčího senátu to vyplývá. Nicméně co je veřejně známé, že byla zřízena vyšetřovací komise parlamentní, která rozhodně by neměla sloužit tomu, aby obstarávala důkazy v probíhajícím soukromoprávním nalézacím řízení, kterým tenkrát arbitráž rozhodně byla.

To je nestandardní. V tom je rozdíl, bychom se měli dívat na to, že když je Česko nebo jakýkoliv jiný stát účastníkem řízení, ať už soudního, nebo arbitráže, tak by se měl chovat jako každý jiný občan. Když já nebo vy budeme mít soudní spor, tak my nemáme možnost zřídit parlamentní vyšetřovací komise, aby nám obstarávala důkazy nebo jakkoliv vést nátlak na soudce nebo rozhodce. To je rozdíl.

To je to, co nám vlastně rozhodčí senát říká. Dneska s odstupem let říká, toto přece není standardní postup účastníka řízení, aby využíval těchto výhod, které má jenom stát. Dochází pak k tomu, že účastníci si nejsou rovni, a to je jeden ze základních principů hledání spravedlnosti, že oba účastníci budou mít stejná práva, stejné procesní postavení.

Když se dlouhodobě věnujete arbitrážím a četl jste tyto pasáže v aktuálním nálezu, je to něco běžného nebo je to mimořádné? Pokud arbitři směrem ke státu, který sám sebe označuje jako právní stát, ke státu, který je členem Evropské unie, konstatují takové věci?
Když to řeknu na rovinu, tak se tomu věnuji dlouhodobě a velmi důkladně, takže jsem četl leccos. Na druhou stranu některé pasáže ve mně trošku vzbuzovaly dojem, že čtu rozhodnutí, aniž bych se nikoho dotknul, teď to berte s nadsázkou, rozhodnutí investiční arbitráže proti rozvojové zemi. To, co se tam objevovalo za kritiku. A jediné, co člověka utěšuje, je, že tato doba už je snad minulostí a my se opravdu bavíme o událostech, které se odehrály před desítkami let.

Česko prohrálo arbitráž s Diag Human za téměř 16 miliard. ‚Zatím nic platit nebudeme,‘ řekl Stanjura

Číst článek

My se bavíme, pokud jde o tu poslední původní arbitráž, respektive kdy se zrušilo rozhodnutí z roku 2008, tak se bavíme o roku 2014. To není zase tak dávno.
Teď jste mě vyvedl z toho, že si člověk vytvořil štít, aby se mu dobře spalo. Máte samozřejmě pravdu, že poslední události nejsou úplně staré. Současně, abych zas nepřeháněl, děje se to i ve vyspělých státech. A když řeknu, že tahle věc se nepodařila, neznačí na tom, že by Česká republika nějakým způsobem „vynikala“ v porušení ochrany investic. Ale musím říct, některé pasáže skutečně nejsou, nejsou „příjemné čtení“. Člověka to zajímá jako profesionála, který se tomu plně věnuje, tak na to zapomenete. Ale není to úplně nejlepší vysvědčení, které nám tribunál vystavuje.

Jak to začalo?

Kauza Diag Human trvá už přes 30 let. Všechno začalo v březnu roku 1992. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal dopis dánské firmě Novo Nordisk, ve kterém zdůvodňoval, proč stát firmu nevybral v konkurzu na zpracovatele krevní plazmy.

Uvedl, že jedním z důvodů byla pochybnost o solidnosti společnosti, která spolupráci zprostředkovala, a to byla právě Diag Human. Tehdy se jmenovala tato firma Conneco, ale pak se přejmenovala na Diag Human. Jak je možné, že se z toho stalo 30 let sporů a ve výsledku škoda pro stát ve výši 15 a půl miliardy. Dá se říci, kdo na straně českého státu v tom celém řetězci udělal největší chybu?
To je těžké říct. Každopádně je to série rozhodnutí. Na začátku zdálo by se malý kamínek v podobě dopisu, pak nějaká snaha, ať už oprávněná nebo ne, to nechci posuzovat, to budou posuzovat objektivně, snaha domoci se náhrady škody, která začala u českých soudů. A pak dochází k odbočce, která je pro mě překvapivá, byť já podporuji rozhodčí řízení, považuji za správný způsob řešení obchodních sporů. Zejména proto, že skutečně když je to dobře pojato, tak je to správný rychlý způsob, jak vyřešit obchodní spory. Nicméně poněkud zvláštně český stát souhlasí s tím, že bude vlastně do rozhodčího řízení a pak je to rozhodčí řízení spuštěno. Bavíme se o roku 96. Jsou tedy jmenování rozhodci. Ti se různě mění a pak dochází k tomu vydání rozhodčího nálezu z roku 2008, který vlastně určuje, determinuje částku.

‚ČR už nic.‘ Tři důvody, proč má stát platit přes 15 miliard firmě Diag Human

Číst článek

Kde částka byla necelých 9 miliard.
Přesně tak. Tam říkají, že je nějaká škoda vyčíslená na osm miliard. A pak jsou nějaké úroky a nějaké příslušenství k tomu. Bylo to do jisté míry velmi zvláštně zmatečné. Ale co je zajímavé, že ty dvě strany vlastně se v roce 1996 dohodly. Když se domlouvaly na tom, že využijí arbitráž, tak se dohodly, že využijí dvoustupňový způsob. To znamená, když se jedné nebo druhé straně nebude líbit rozhodčí řízení, tak se mohou odvolat. A to je trošku takový paradox, protože vy chcete využít rozhodčí řízení zejména proto, že by to měli rozhodovat odborníci a že by to mělo být rychlé. Tedy mělo by to být jedno instanční. To je ta pointa. Vlastně obětuji možnost přezkumu za cenu, že rozhodnutí budu mít rychle, a to v obchodním světě dává smysl.

Ale s odvoláním to smysl nedává.
Pak je otázka nejít cestou soudů.

To znamená, z vašeho pohledu, největší chyba byla v roce 1996, kdy ministerstvo zdravotnictví tehdy, jestli se nepletu, ho vedl Jan Stráský, souhlasilo s tím, že to nebudou řešit české soudy, ale že se půjde cestou rozhodců?
Nemyslím si, že to musela být nutně špatná cesta, ale špatně bylo, jak se to pojalo. Určitě by se smlouva o rozhodci, kterou strany uzavřely, dala pojmout asi lépe a precizněji. To je pravda. Nechci říkat, že je to největší chyba, ale minimálně mně to přijde zvláštní. I s ohledem na to, že když se potom podíváme dál, co se dělo, tak byly snahy naopak jít druhým extrémem, kdy byly snahy zakazovat využívání rozhodčí řízení ze strany státu, což je taky špatně. To jsme byli svědky ještě v nedávné době, kdy jenom proto, že stát neuspěl v nějakém rozhodčím řízení, tak okamžitě začne říkat, že to je špatná věc. To zase není taky pravda.

Když se vrátím zpátky k chronologii případu, tak největší zvláštnosti se potom dějí, když dochází k hledání odvolacího, přezkumného senátu.

Což je záležitost roku 2008, 2009.
Přesně tak. Kdy dochází k tomu, že rozhodce, který je jmenovaný za Diag Human, tak po čase rezignuje, protože říká, že s ním druzí rozhodci nejednají. Kdy je tam jmenován předseda na základě návrhu České republiky. A je pravda, že výklad, když se podíváme na ustanovení, jak se strany v 1996 rozhodly, tak je to nejednoznačné. To je pravda, že tam není přesně stanoveno, postup neodpovídá závažnosti problému. Preciznost chybí, kterou bychom tam chtěli mít a která by vlastně zabránila sporům.

Prodat Budvar a zaplatit Diag Human? Nabízí se to, žertuje o prohrané arbitráži novinář

Číst článek

Rozhodčí doložky nebo smlouvy o rozhodci, které mají ustanovit, jak jmenovat tribunál, tak se jim v angličtině říká patological clauses. Když jsou špatně navrženy, tak se jim říká, že jsou patologické. Protože říkají, vy chcete jít do rozhodčího řízení, aby to bylo rychle, ale pak kvůli rozhodčí doložce nebo kvůli ustanovení, které vám říká, jak určit rozhodce, nakonec skončíte u soudu a roky se soudíte, aniž byste dostali to rozhodnutí.

Francouzi jim říkají šampaňské, protože většinou v obchodních sporech se vyjednávají na konci, když už jsou otevřené lahve s šampaňským a chtějí slavit a říkají, ještě rozhodčí doložku, tak tam něco napište, nám je to jedno, my se stejně nikdy soudit nebudeme.

Ale tady jsme v jiné situaci. Není to tom, že by strany prvně domlouvaly nějakou smlouvu a z té byl spor. Ale ony věděly, že mají spor a domlouvaly smlouvu, která měla spor řešit. Takže tam by se tomu nějaká péče věnovat rozhodně měla.

Pokud stát opravdu definitivně prohraje, bude muset zaplatit 15 a půl miliardy. Je nějaká šance, že by alespoň část sumy český stát vymáhal po politicích, kteří se v jednotlivých momentech na kauze podíleli?
Na to nedokážu odpovědět. To je to otázka, která jde mimo moji specializaci.

Hlavně politická kauza

Pokud to tak dopadne, pokud stát bude muset zaplatit 15 a půl miliardy. Přijde vám to spravedlivé?
Otázka je, co je spravedlnost. My právníci říkáme, že pokud chcete hledat spravedlnost, tak nechoďte na právnickou fakultu, ale na filozofickou fakultu, protože právo je, jak se říká, soubor právních norem, hledání nějaké odpovědi na základě právních otázek, kterým říkáme žaloba. Soud nebo tribunál by měl hledat právní otázku na základě posouzení právní normy a na základě skutkových faktů, které jsou, které jsou prokázány. Teď se bavím o civilněprávním soudnictví.

Samozřejmě máme tam aspekt spravedlnosti, ale ten vnímáme primárně procesněprávní. To znamená, aby stranám byly poskytnuty rovné podmínky, aby měly možnost dokázat svá tvrzení, aby měly možnost předložit svá tvrzení s dostatečnou časovou rezervou, aby byly oprávněně zastoupeny právními zástupci. Procesněprávní spravedlnost jedna věc.

Pak je to hmotněprávní, jak bude celkový výstup. A tady se bych zase chtěl vyhnout nějaké zkratce. Říct, jestli to je nebo není, na to toho vím příliš málo o samotném meritu věci. Já jsem u toho nebyl, nezkoumal jsem to a nejsem současně rozhodcem, takže jsem neviděl všechny výpovědi. Přece jenom vnímejme to, že jestli rozhodčí nález má 300 stran, tak kolik stran bude mít samotný spis. Abychom byli schopni na nějak adekvátně odpovědět, museli bychom to celé prostudovat, na což bychom čas rozhodně neměli.

Když se ohlédnete za 30 lety sporu Diag Human versus český stát, plyne z toho pro stát, pro politiky nějaké poučení?
Je to otázka, kterou jsme tady naťukli. Ze mě zase bude mluvit mediátor a člověk, který velkou část svého profesního života tráví tím, že dává lidi dohromady a dál hledá cesty smíru. Kdyby se ten spor vyřešil smírně na začátku, tak si troufám říct, že jsme se bavili o milionech korun. Myslím si, že bychom se bavili o částce, která stoprocentně byla polknuta právními náklady na všechny eskapády, které běží.

Ale problém je v tom, že to není jenom právní kauza, ale je to i politická kauza. Tady musí na sebe vzít někdo právní a politickou odpovědnost a říct, je čas to ukončit, nějakým způsobem to zastavit. Aby už dluh nenarůstal. Vidíme i zajímavé rozhodnutí tribunálu. Je to věc, která bude muset být, řeknu, vystavena nějakému dalšímu zkoumání, protože to příliš nevídáme. Kdy tribunál na konci přikazuje Diag Human, že má přestat vymáhat předchozí nález, protože mu říká, že saturujeme nález tím novým nálezem. A to je docela zajímavá právní koncepce, která nám, České republice, do jisté míry může říct, to je opravdu možná poslední větev, kterou když dokončíme, tak třicetiletý spor možná skončí, ale je to otázka.

Tomáš Pancíř, ban, mar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít