„Jizvička na vztazích.“ Rozšklebí česko-slovenskou ránu až prezidentské volby?

Praha/Bratislava 8. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak velká rána je podle tebe pro velmi nadstandardní diplomatické vztahy Česka a Slovenska to propírané rozhodnutí české vlády odložit nebo zrušit společná jednání obou kabinetů, která byla naplánována na toto jaro?
Myslím si, že je to určitě rána, kterou asi ne všichni účastníci těchto dvou stran očekávali. Neřekla bych, že to ty vztahy nějakým způsobem úplně zmrazí – ony fungují na dalších úrovních a dál fungovat budou. Ale když si vezmeme to, že možná nemáme v Evropě většího spojence, což je dané samozřejmě historicky a těmi všemi vzájemnými vazbami, ani Slováci nemají většího spojence, tak je to poměrně zásadní. Musíme si říct, že i když ani Česko, ani Slovensko nejsou těmi nejvýznamnějšími hráči v Evropě, ani k tomu nemají příliš nakročeno, tak přesto si tak říkajíc vždycky trošku kryly záda. Když si vzpomeneme třeba na rok 2021, kdy se objevily nové informace ohledně útoků ve Vrběticích, o tom, že za nimi mohla stát ruská vláda, tak Slovensko bylo první, které okamžitě reagovalo tak, že ústy ministra zahraničí Ivana Korčoka, dnes kandidáta na slovenského prezidenta, vyhostilo okamžitě tři diplomaty z ruské ambasády, což byl ten nejvyšší počet ze všech evropských států, které se rozhodly tímto způsobem Českou republiku podpořit. Takže tím jasně dali najevo, bylo to takové jedno z těch velkých silných gest, že my jsme tady, držíme vám záda. A podobně postupovala samozřejmě i Česká republika. Teď se na těch vztazích ukazuje taková jizvička, která ale určitě není přehlédnutelná a je poměrně výrazná. Určitě vztahy Česka a Slovenska nezničí, ale možná je i pochopitelná, vzhledem k tomu, jaké úsilí vyvíjí v poslední době vláda premiéra Petra Fialy – zmíníme iniciativu za nákup zbraní a munice pro Ukrajinu z mimounijních států. Když tedy ten váš partner, možná ten váš trošku vzdálený příbuzný, jak si mnohdy se Slováky říkáme, vede rétoriku úplně jiným směrem, tak je pochopitelné, že se to nemusí tomu hlavnímu aktérovi líbit.

Jak si říkala, ta jednání mimo to společné kabinetové, se povedou dál. Bilaterální jednání, konzultace… až na to, že se vlády nesejdou spolu. Český premiér Petr Fiala z ODS zdůrazňuje, že se nejedná skutečně o žádné ohrožení vzájemných vztahů. Na druhou stranu asi podle něj bylo potřeba dát najevo, že Česko nesouzní s tím, jak se slovenská zahraniční politika odchyluje od cesty, kterou jde Evropská unie.

Je to podle tebe ve výsledku spíš symbolické gesto, než že by se fakticky na těch vztazích něco měnilo?
Ty vztahy se určitě změní. Nedokážu si úplně představit, jestli si Robert Fico s Petrem Fialou sednou ke společnému stolu. Možná si k němu sednou, ale nebude to asi přátelské popovídání. Ostatně už to poslední jednání premiérů zemí Visegrádské čtyřky, které bylo před pár dny, tak bylo poměrně chladné právě ze strany nejen maďarského premiéra, ale také ze strany slovenského premiéra. Nicméně bych řekla, že je to takový trošku políček. Petr Fiala byl dlouhou dobu zdrženlivý ohledně toho, co se týkalo komentování dění v jiných zemích. Samozřejmě i on stoprocentně vnímá, že to, co se děje na Slovensku, je poměrně překvapivé. Jaké zákony se tam přijímají, jaké kroky slovenská vláda podniká třeba vůči slovenským médiím. A Petr Fiala to nechtěl komentovat, protože to bral kolegiálně, že přece nebude komentovat dění v jiné zemi.

Ale tady už vystupuje z toho základního narativu, tady se bavíme o válce. Myslím si, že tím ukázal i určitou sílu, že ani ten nejbližší partner nemusí být partnerem, pakliže se vydá jiným směrem.

Zmíním citaci slovenského premiéra a šéfa strany směre Roberta Fica. On z narušování vztahu viní čistě českou stranu. On doslova řekl, ze politické vztahy na Slovensku nebudou zatěžovat rozdílnými pohledy na svět. Reagovala na to i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Napsala, že bude dále usilovat o upevňování vztahu mezi oběma zeměmi. Do jaké role ji tahle československá vládní roztržka vlastně staví? Její názory, zvlášť v zahraniční politice, jsou diametrálně odlišné od těch, které zastává Robert Fico.
Myslím si, že Zuzana Čaputová zastává stále to stejné stanovisko a nestaví ji to do žádné jiné role. Mezi ní a vládou Roberta Fica je velmi vyostřený konflikt. Ona od začátku dává najevo, že s tímto nesouhlasí. Snaží se proti těmto tendencím bojovat, bohužel není v té výkonné funkci. Určitě se bude snažit, aby se vztahy alespoň na prezidentské úrovni více hýčkaly, ale víme, že vztahy mezi Petrem Pavlem a Zuzanou Čaputovou jsou na velmi dobré úrovni a tam by určitě k žádným zamrazením nebo k nějakým blokacím nedošlo. Spíš si myslím, že už to může jen tak sledovat, dávat najevo, že ona toto nesdílí, že to není názor v slovenské hlavy státu. Ale nic s tím udělat nemůže.

Ficova rétorika

Česká vláda jako jeden z důvodů pro to předběžné zrušení společných jednání označila schůzku slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára a ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Co tím Robert Fico a spol. sledují? Já připomenu, že už loni zastavili vojenskou pomoc Ukrajině. Velmi kriticky se Robert Fico vyjadřuje k západním postojům k válce na Ukrajině, k té ruské agresi. Teď naposledy ten velký projev k výročí dvouletému také ruské invaze v roce 2022. Co tam čteš ty?
V podstatě všechno, co teď dělá Robert Fico, i ten vzkaz, který vyslal směrem k české vládě v reakci na slova Petra Fialy a ze kterého jsi citoval, tak beru tak, že Robert Fico už v podstatě bezvýhradně mluví pouze ke svému domácímu publiku. Pochopil, že jeho voliči i voliči další, které se pokusil získat a úspěšně se tak zadařilo, nejsou nakloněni těmto tendencím a jsou spíše proruského směřování. A proto to nejspíš dělá. Dříve jsme znali Roberta Fica, který uměl být velmi ostrý na domácí půdě, ale na té evropské uměl být velký Evropan. Uměl vyjednávat s těmi nejvyššími politiky, má velké rétorické schopnosti a zahraniční politiku si vlastně vždycky udržoval velmi korektní. V poslední době to vypadá, jako kdyby to už pro něj nebylo důležité. Když byla jednání v Elysejském paláci, právě i o té české iniciativě, tak jsme před tím také viděli ostrá slova Roberta Fica, kdy vyhrožoval tím, že bude jednání blokovat. Pak to všichni diplomaté popisovali tak, že Robert Fico jako vždy přijde, kouká do země a k ničemu ostřejšímu se už sám nevyburcuje. Ale teď to vypadá, jako kdyby už mu na tom postavení tolik nezáleželo, jako kdyby skutečně nejdůležitější pro něj bylo to, co slyší a co chce slyšet jeho domácí publikum. Možná pochopil, že je pro něj nejvýhodnější ta cesta, kterou se vydal i Viktor Orbán, udržovat si vztahy v Evropské unii, i když to skřípe, ale ještě se dívat i dál na východ, kdyby se situace změnila. A Viktor Orbán je zatím v této politice úspěšný, má velkou podporu, je nejdéle vládnoucí středoevropský premiér. Možná si chce Robert Fico právě tímto způsobem zajistit, aby zůstal co nejdéle v čele státu a nemusel mít nějaké jiné problémy, které by ho mohly potkat třeba bez imunity.

K Maďarsku dodám, že se s už zmíněným Sergejem Lavrovem setkal na té schůzce i maďarský ministr. Když se bavíme o tom, že už Fico mluví zejména ke svému domácímu publiku, tak ustupuje z nějaké hodnotové zahraniční politiky? Český ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátů Radiožurnálu řekl, že česká vláda tím krokem, tedy zrušením společných jednání, dává jasně najevo, že v otázkách bezpečnosti ustupovat nebudeme. A Ficova vláda ustupuje.
Myslím si, že ustupuje zatím rétorsky. Nejsem si jistá, jestli Robert Fico věděl, co tím vyvolá. Podle mě měl stále pocit, že mluví pouze ke Slovákům a nečekal, že na to budou evropští představitelé reagovat jinak. Protože on skutečně na žádných těch velkých jednáních, na summitech nikdy nic třeba z těch sankcí nezavetoval a nikdy se proti ničemu nepostavil. On to v podstatě nechal a pak si to nějakým způsobem odkomunikoval na Slovensku. Takže jestli z něčeho ustoupil, to se nedá říct, ale určitě ustupuje z nějaké hodnotové politiky. Když jsem se stala zpravodajkou a přijela jsem v roce 2017 na Slovensko, tak Robert Fico neustále jako premiér opakoval, že chce být v těch nejvyšších příčkách evropské politiky. Že on chce sedět u toho hlavního jednacího stolu s Francií, s Německem, s Itálií a musí proto udělat všechno. Že on chce být skutečně v tom jádru Evropy. Teď už to tak vůbec nevypadá. Teď se zdá, že jádro Evropy ho nezajímá a ani ho samotného nepřijímá.

Zatímco opozice v České republice spílá Fialově vládě, že zbytečně podkopává důvěrné vztahy. Například Andrej Babiš z hnutí ANO na sociální síti X napsal, že ty vztahy Fiala ničí a že mezinárodní politika není dětské hřiště. Zatímco tohle se děje u nás, tak předseda opozičního hnutí Progresivní Slovensko, de facto tedy lídr slovenské opozice Michal Šimečka prohlásil, že je to asi nejhorší moment společných vztahů Česka a Slovenska od rozdělení Československa, tedy od rozpadu federace v roce 1992. Souhlasila bys s tímto tvrzením?
Nechci úplně stoprocentně tvrdit, že je to to nejhorší, protože za těch více než 30 let už se pár takových překážek na té cestě objevilo. Samozřejmě okolo rozpadu federace byly ty vztahy asi nejnapjatější, hlavně si myslím, že mezi běžnými obyvateli Slovenska a Česka, ale určitě je to velmi zásadní políček. A když mluvíš o české a slovenské opozici, ono to nelze srovnávat, tam jsou úplně jiná směřování. Směřování české opozice je spíše bližší politice Roberta Fica, naopak směřování současné slovenské opozice je zase bližší české vládě.

Nemůže být to rozhodnutí české vlády třeba motivované i tím, že chce dát Česko svým zahraničním partnerům v Evropské unii, v Severoatlantické alianci na vědomí, že je spolehlivý spojenec, a že se svými blízkými přáteli nebude jednat za všech okolností, když se ti blízcí přátelé budou paktovat nebo scházet s ministry státu, který my v Česku označujeme za teroristický?
Myslím si, že Česko dává najevo tu svou orientaci a ten svůj postoj k válce na Ukrajině jasně od prvního dne. Ale jak říkáš, myslím si, že teď ještě ostřeji nakreslilo ty hranice, přes které už nechce jít. A to je důležité i vzhledem k té iniciativě, kterou má, o které už jsem mluvila. A možná teď i jeho postavení stoupne, protože je to poměrně výrazný krok, který v poslední době ne příliš politiků z tohoto regionu udělalo.

Ve V4 se to ještě nějak víc odrazí? Tam už se to rozdělilo na dva tábory, ne? Poměrně jednoznačně jsme to po tom pražském jednání všichni viděli. Myslíš si, že to bude mít nějaké ozvěny?
S Visegrádskou čtyřkou je to poměrně komplikované, protože po celou dobu, co existuje, hlavně v posledních letech, se neustále ptáme, jestli má vůbec smysl, jestli je to ta jednota, jestli jsou ty země, které ji tvoří, těmi partnery, které nejvíce vyhledáváme, které máme chtít. To, že je teď rozdělená, že je to dva na dva, to není také poprvé, vždycky to bylo třeba tři na jednoho, dva na dva. Toto se prostě děje. Mě by spíše zajímalo, jak to bude vypadat v následujících týdnech. Zhruba za dva týdny se mají v Praze sejít ministři zahraničí zemí Visegrádské čtyřky, takže i zmíněný Juraj Blanár, o kterém jsem říkala, že se setkal se Sergejem Lavrovem. A tam by mě poměrně zajímalo, jestli Juraj Blanár přijede. Zatím to vypadá, že ta schůzka se stále má konat, že se na ní nic měnit nebude, ale myslím si, že až v následujících týdnech uvidíme, jestli to ty vztahy skutečně promění i na této úrovni.

Volební taktizování

V následujících týdnech se bude konat ještě jedna velká událost, která si může a nemusí z této události něco vzít – totiž první kolo prezidentských voleb na Slovensku. Pavlíno, jaký signál směrem ke slovenské veřejnosti tahle roztržka vysílá před tím důležitým hlasováním, které Slovensko čeká už tento měsíc?
Myslím si, že bude nesmírně zajímavé toto zjistit. Kandidát Roberta Fica je předseda strany HLAS Peter Pellegrini. Teď se k němu v té kampani Robert Fico tolik nehlásí, protože asi mají spočítáno, že to není úplně žádoucí. Peter Pellegrini totiž potřebuje i další voliče, nejen voliče HLASu a SMĚRu, a snaží se mít image umírněnějšího, vůbec ne politika, který je agresivní, vůbec ne politika, který by chtěl jít proti evropským strukturám. A myslím si, že by mu tohle mohlo klidně uškodit. Jak říkám, v té kampani se Robert Fico neukazuje, ani se k ní příliš nevyjadřuje. A myslím si, že je to pouze z pragmatického hlediska. Ale jak to budou vnímat jeho voliči? Jak už jsem říkala, Slovensko vždycky tíhlo více proruským směrem, a toto proruské cítění tam bylo mnohem silnější než třeba v České republice. Nicméně já si myslím, že i to československé cítění je velmi výrazné. A teď záleží, jakým způsobem si to voliči Roberta Fica a Petera Pellegriniho budou vykládat, jakým způsobem jim to bude komunikovat. Protože on se k tomu jistě bude také muset někdy vyjádřit. A jak to budou brát a jestli vůbec bude mít šanci Peter Pellegrini za těchto okolností nasbírat i ty jiné voliče – i ty, kteří jsou mimo tyto strany a jsou spíše vychýlenější třeba liberálněji více ke středu než k tomu kraji, po kterém teď velmi úspěšně sahají. Nebo možná uvidíme, že naopak to jeho voliči ocení, že Slovensko je, jak říká Robert Fico, suverénní a nenechá se nikým ovlivňovat. Ale já si myslím, že ta československá nota může hrát velmi silnou roli.

Když jsi mluvila o těch vztazích a o tom, že se Robert Fico úplně k Peteru Pellegrinimu nehlásí, tak je otázka, jak to mezi sebou tihle dva osobně mají. A Ivan Korčok může sbírat body na tom, že bude spojovat ty dva dohromady a bude říkat, podívejte se, jak by to vypadalo, kdyby tady byl prezidentem pan Pellegriny.
Myslím si, že určitě ano. Myslím si dokonce, že to bude jeden z jeho nejsilnějších nástrojů. Samozřejmě postoje týkající se války na Ukrajině, protiruské postoje. Ivan Korčok je velmi prozápadní politik a přesně to propojování Petera Pellegriniho a Roberta Fica bude možná jeho nejsilnější zbraní. A myslím si, že to může být velmi účinná zbraň.

Může ta situace ještě nějakým způsobem dál eskalovat? Připomenu, za Ficem teď vyráží ex-prezident Václav Klaus.
Hrozně nerada predikuji a nejsem v těch predikcích ani příliš úspěšná, ale určitě může vyeskalovat. Říkal jsi, že Václav Klaus míří na Slovensko – nevím, jestli to nějakým způsobem bude eskalovat, protože Václav Klaus už není v aktivní politice a myslím si, že i Češi už si zvykli, že se často k těmto věcem vyjadřuje a že ten jeho hlas už není tak v popředí. Stejně jako další silný spojenec Roberta Fica, Miloš Zeman. Takže v tomto ohledu si nemyslím, že by se to mohlo nějak zintenzivnit, ale uvidíme, jak to bude v následujících dnech. Nebo jak to bude spíše v těch dalších jednáních, jak se k tomu postaví další slovenští politici. Ale zase bych se úplně neobávala toho, že přerušíme veškeré vztahy se Slovenskem, myslím, že tak to být nemůže. Ale záleží samozřejmě na tom, jak dopadnou prezidentské volby. Pakliže bude sedět v prezidentském paláci kandidát Roberta Fica, tak může samozřejmě to směřování země nabrat ještě přímější směr na východ.

A když sleduješ to, co se děje, když víš, jak se Robert Fico k tomu staví, myslíš si, že to může mít odraz nakonec i v tom, že třeba ustoupí, změní něco, aby si udobřil Českou stranu nebo je to jako naivní představa?
Dlouze jsem nad tím přemýšlela a nedokážu si představit, že by najednou Robert Fico přišel a řekl – vlastně máte pravdu, oni ti Ukrajinci jsou chudáci a musíme je víc podpořit a to Rusko tam páchá hrozné zločiny. Dokážu si představit, že pod určitou hrozbou nebo pod velkým mezinárodním tlakem by to začal trošičku zmírňovat. Ale určitě bych neočekávala, že najednou celý ten narativ obrátí. On doopravdy potřebuje, aby za ním stáli jeho voliči, to je pro něj to nejzásadnější. Být uznávaný ve světě je pro něj sice fajn, ale on se velmi potřebuje udržet u moci, možná je to pro něj vyloženě existenční záležitost. Takže bych nečekala, že tam dojde k nějakému zásadnímu obratu.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: vlada.gov.cz, RTVS, Facebook Roberta Fica.