Data: 20 let klesá zájem o tradiční strany, Evropané víc než sociální demokracii důvěřují novým hnutím
Důvěra v tradiční politické strany neupadá jen v Česku, ale v celé Evropě. Voliči stále častěji podporují nová, mnohdy alternativní uskupení. Z analýzy datových novinářů iROZHLAS.cz vyplývá, že za poslední dvě dekády silně klesly volební výsledky jak sociálních, tak i křesťanskodemokratických stran. Méně tradiční hnutí, často založená na populistických programech, naopak po rychlých úspěších těžce udržují nabité pozice ve stranických systémech.
Zdroj dat: ParlGov.com, výsledky parlamentních voleb, součet volebních výsledků všech stran zařazených do kategorie sociální demokracie.
Postupný odklon od sociálnědemokratických stran je znatelný zejména ve střední Evropě. Podle politoložky Olgy Brunnerové z katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity v Praze je ale možné, že pokud nové politické strany neuspějí se svými sliby, přízeň voličů se v budoucnu opět přesune zpátky k tradičním elitám. Ty se mezitím adaptují a obmění stranické vedení nebo přistoupí na nové metody v politické komunikaci.
„Pokud se nové strany – a zvláště ty, které stojí na silném charismatickém lídrovi – budou chtít zakořenit ve stranickém systému, budou muset dlouhodobě mobilizovat své voliče, přesvědčit je o svých úspěších. Tak, aby se nevrátili ke svým předchozím preferencím nebo nebyli zlákáni ještě novějšími alternativami,“ vysvětluje.
Útěk k alternativám
Ve Francii je na tom Socialistická strana (PS) po relativním úspěchu v roce 2012 nejhůře od dob svého vzniku. „Když v roce 1993 zaznamenali velký propad z 260 na 59 mandátů, tak nikoho nenapadlo, že o pár let později budou mít pouhých 30 mandátů. Volební výsledek zde zcela jasně ovlivnil nástup En Marche a Mouvement démocrate – nových politických stran, které obě ve volbách postavily sociálně-liberální program orientovaný na středové voliče. Do En March pak byli přímo zapojení někteří bývalí kandidáti sociálních demokratů,“ vysvětluje Brunnerová.
Úpadek tradičních stran bude jedním z témat další veřejné debaty Českého rozhlasu Plus: Johnson – Trump – Babiš: Lídři pro 21. století?. Diskutovat můžete i vy, 11. prosince od 18.30 v kavárně Horká vana v Českých Budějovicích.
Podobný osud zasáhl také tradiční nizozemské strany – Stranu práce (PvdA) a Křesťanskodemokratickou výzvu (CDA). Sociálně demokratická PvdA se ve volbách 2017 propadla na 5,7 procenta hlasů. O pět let dříve přitom dominovala s 24,8 procenta, výrazně se tedy proměňuje tamní stranický systém.
Také německá sociální demokracie (SPD) dlouhodobě dosahuje střídavých výsledků ve volbách, ztrácí své členy a postupně zužuje věrnou voličskou základnu. Výrazně se propadla v roce 2009, kdy získala 23 procent hlasů, v té době nejhorší výsledek SPD v poválečné historii. V posledních volbách do Německého spolkového sněmu v září 2017 získala 20,5 procenta.
Narušuje se i vyvážené střídání pravice a levice v časových úsecích, typické pro země s umírněným stranických systémem. „Pokud po vládě levice voliči umístění na středu politického spektra nemohou zvolit jednu dominantní středo-pravicovou stranu, rozprchnou se podobně jako na Slovensku v roce 2016 k mnoha různým alternativám – především středově orientované Slobode a Solidarite (SaS) a o něco konzervativnějšímu hnutí OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti (OLaNO), které výrazně benefitovaly z nezájmu o sociální demokracii,“ dodává Brunnerová.
Úpadek ČSSD
Zatímco ve Francii či na Slovensku sociálně demokratickým uskupením klesají preference zhruba od roku 2012, u nás je pozvolný odklon od ČSSD patrný dříve. „Po opoziční smlouvě, Grossově aféře a aférách s krajskými lídry začali voliči ČSSD hledat jiné, středově-sociálně orientované alternativy,“ vysvětluje Brunnerová.
Zdroj dat: ParlGov.com, rozdělení stran do politických rodin vychází z databáze.
Do roku 2006 se český stranický systém jevil jako stabilní, problémy uvnitř politických stran a špatná pověst jednotlivých elit ale přispěly k příchodu nových stran a hnutí, které dokázaly aktivizovat nespokojené voliče a získat jejich hlasy.
To se povedlo například hnutí ANO 2011, které krátce po svém vzniku v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 získalo nad 18 procent hlasů a se 47 mandáty obsadilo post druhé nejsilnější strany. O čtyři roky později vítězilo s 29 procenty a 78 poslaneckými mandáty. (Poznámka redakce: Mezinárodní databáze ParlGov hnutí řadí mezi liberální strany.)
Vzestup liberálních stran ale nemusí být nutně motivován zájmem voličů o liberální témata, vysvětluje politoložka Olga Brunnerová: „Do kategorie liberalismu se dostávají všechny dnešní středově orientované ‚populistické‘ a podnikatelské strany, u nás například Věci Veřejné a hnutí ANO, na Slovensku například Sloboda a Solidarita.“
Právě tyto strany se často orientují na témata, která rezonují s většinou společnosti podle aktuální politické poptávky, nabízí tak útočiště mnohdy zklamaným voličům tradičních stran. Z obdobných důvodů rostou také preference stran, které označujeme za populistické.
Přebírají populisté?
„V případě ANO si troufám tvrdit, že existuje shoda na tom, že program ANO byl formulován na základě populistických principů a upřednostňuje témata, která budou spadat k liberalismu. Nebylo by však správně tvrdit, že ANO je strana, která zastává klasickou liberální ideologii, už proto, že ANO žádnou konkrétní ideologii dlouhodobě a otevřeně nezastává,“ vysvětluje Brunnerová.
Zároveň dodává, že v roce 2013 ANO jednoznačně cílilo na voliče VV a TOP 09, zatímco v roce 2017 naopak změnou programu úspěšně získalo zklamané voliče ČSSD a svůj program tak formulovalo podle toho, co vynese straně nejlepší volební výsledek.
„Pro krajně levicové voliče je navíc v České republice KSČM (unikát v zemích střední Evropy, kde se po pádu komunismu komunistické strany transformovaly v sociální demokracii) a středoví voliči ČSSD mohou zvolit KDU-ČSL, ekologicky orientované strany a na střed orientované strany (VV, ANO, Piráty),“ vysvětluje možné důvody odklonu od ČSSD politoložka.
Důležitá kampaň
Dlouhodobý trend ale naznačuje, že ani tradiční strany nemají svůj volební elektorát jistý. Některé proto méně či více úspěšně zkoušejí oslovit voliče stran nových, se kterými soupeří. „Moderní politické kampaně, sociální sítě, investování do profesionálního vzhledu a vystupování kandidátů – v českém prostředí se o to snaží ODS se střídavými úspěchy,“ vysvětluje Brunnerová.
Skoro polovině Čechů by nevadil autoritář v čele státu. O pevnou ruku stojí hlavně muži, bohatí i chudí
Číst článek
Nejvýrazněji o voliče přichází tuzemská ČSSD, částečně se „veze“ na vlně celoevropského úpadku sociální demokracie. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny získala ČSSD 7,27 procenta hlasů, nejméně ve své novodobé historii. V roce 2017 tedy úspěšně obhájila pouze 15 mandátů z předchozích padesáti. Podle volebního průzkumu společnosti KANTAR CZ by letos v listopadu získala ještě o něco méně – 6 procent všech hlasů.
„U ČSSD je problém, že nemá silné a přesvědčivé vedení, které by dokázalo zpátky získat levicově smýšlející voliče, kteří v tuto chvíli volí některou z nových stran či komunisty,“ říká politoložka Brunnerová.
Voliči se tedy už nerozhodují pouze na základě sociálně-ekonomického rozporu pravice/levice, jsou pro ně důležitá i jiná témata – korupce, migrace, environmentální politika, europeizace či integrace. A ta bývají tradičními stranami hůře reprezentována.
„Jestli ale tradiční strany byly nahrazeny novými populistickými stranami, myslím zatím říci nemůžeme – je vidět, že jen velmi málo nových stran dokáže ve stranickém systému vytrvat (takzvaně se institucionalizovat) a uspět v následujících volbách po svém prvotním úspěchu,“ dodává.
Nárůstu populistických stran se věnoval například britský The Guardian, ten ve své analýze z roku 2018 vypočítal, že jeden ze čtyř Evropanů volí populisty. Populistické strany tak podle Guardianu více než ztrojnásobily svůj politický vliv v posledních 20 letech a své lídry tak dostaly do vlád v 11 zemích.
Sledováním preferencí populistických stran se dlouhodobě věnuje organizace Nadace pro Evropská progresivní studia, která ve své aplikaci Populism Tracker zveřejnila výsledky za třetí čtvrtletí 2019.
Hosty veřejné debaty Českého rozhlasu Plus v Českých Budějovicích budou ve středu 11.12.: Jindřich Šídlo, Jana Plodková, Anna Shavit, Markéta Sedláčková a Bořivoj Hnízdo. Moderuje Michael Rozsypal, vstup zdarma. Živý přenos můžete ladit na vlnách Českého rozhlasu Plus, Facebooku či rozhlasovém webu.
