„Důležité je při předsednictví komunikovat jednu klíčovou zprávu,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz specialistka na evropskou integraci Ilke Toygürová. Doufá, že v případě Česka to bude politika rozšiřování. Zda tomu tak bude, ale není jasné. Oficiální české priority dosud představeny nebyly. V Praze se proto konala konference, na které experti z Evropy i zámoří prezentovali doporučení ohledně témat, která by měla vláda nastolit.

Rozhovor Praha 7:00 1. června 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaký je váš názor na to, že vláda ještě neprezentovala oficiální priority?
Ve skutečnosti je nyní opravdu těžká doba pro Evropskou unii i pro všechny členské státy definovat priority. Protože se aktuálně vyvíjí věci opravdu rychle, vlády upřednostňují sestavit a oznámit je veřejně ve spíše pozdější fázi.

Každopádně zástupce ministerstva zahraničí (Jan Šnaidauf, ředitel odboru zahraničněpolitických analýz a plánování – pozn. red.) při panelové diskusi některé jmenoval. Byli jsme s kolegy velmi mile překvapení, že jsou poměrně ambiciózní a chtějí posouvat dopředu evropskou integraci.

Nicméně to byly oblasti, které by za sebe rádo prosadilo ministerstvo zahraničí, nikoliv celá vláda. Že stále není jasná shoda kabinetu, jako problém nevnímáte?
Chápu, že proces vytváření priorit pro předsednictví je složitější. Nestojí pouze na české vládě, dochází ke koordinaci s evropskými institucemi a také s dalšími členskými státy. Je to dlouhodobý proces, který je teď navíc ovlivněn nevyprovokovanou invazí Ruska na Ukrajinu. Stále pokračují debaty.

Každé předsednictví má samozřejmě několik klíčových misí, které by chtělo prosadit. Jsem si jistá, že v českém případě to bude brzy definováno a vláda se na to pak bude v druhé polovině roku intenzivně soustředit.

Soustřeďme se ještě chvíli na kampaň. V Česku totiž žádná neprobíhá. Na jaře letošního roku třetina obyvatel netušila, že má země předsedat Radě EU, přestože to v podstatě znamená vedení této instituce. Což je příležitost, která se Česku otevírá po 13 letech. Nepovažujete to za promarněnou šanci, jak mohl současný kabinet šířit povědomí o Evropské unii? Jak mohl veřejnost více vtáhnout do celého procesu?
To je velmi dobrá a důležitá otázka. Během každého předsednictví probíráme, na kolik je využit jeho potenciál. Jestli členské státy u této příležitosti dostatečně informovaly veřejnost o Evropské unii, její funkčnosti a všech problémech a výzvách, kterým tento integrační projekt čelí.

0:47

Česko by mohlo uspořádat summit EU s Ukrajinou. Heslem předsednictví bude ‚Evropa jako úkol‘

Číst článek

Každopádně si myslím, že je příliš brzy na to hodnotit, zda to byla promarněná šance. Možná je období před poněkud vlažné a soustředí se na jeho přípravy – což věřím, že vláda a jednotlivá ministerstva v Česku aktuálně dělají. Ale důležité bude, jak se k tomu čeští představitelé postaví během předsednictví. Nyní jsou ve fázi příprav.

Ale souhlasím s vámi, že by se některé zdroje a kanály mohly využívat lépe a intenzivněji. Třeba právě osvěta toho, jak funguje Brusel a další velká evropská města, která fakticky rozhodují o tom, co se následně v Evropě implementuje. Znovu však říkám, že je příliš brzy na soudy, uvidíme, jak bude předsednictví postupovat. Budeme ho hodnotit až po skončení.

Osobitost členských zemí

Prezentace je často v rovině symbolů. Jaký je podle vás symbolický aspekt předsednictví v obecné rovině?
Kdybych měla odpovědět za sebe. Jsem díky českému předsednictví tady na ministerstvu zahraničí, v překrásné Praze – a to je pro mě hodně symbolické. Pro nás všechny výzkumníky a odborníky, kteří jsme sem přijeli, je to důležité a připomíná nám to, jak velká Evropská unie je, zároveň také, jak je diverzifikovaná.

Já takto cestuju každého půlroku, kdy s kolegy jezdíme před každým předsednictvím, pro které připravujeme doporučení a snažíme se být v kontaktu s jejich ministerstvy. Pokaždé mi to přijde fascinující. Je to skvělá příležitost porozumět národním osobitostem, najít možnost, jak se sblížit s různými zeměmi a jejich obyvateli, pochopit potřeby pro nastolení priorit.

Z mého pohledu celý proces posunu předsednictví a debaty po celém kontinentu je důležitý. Přestože to ne vždy nutně znamená posun ve smyslu evropské integrace. Dává nám to – jakožto unijním občanům – plně vnímat jak různorodá, osobitá a krásná místa v EU máme.

Na druhou stranu, co znamená pro předsedající zemi tento status?
Myslím si, že tou nejvýznamnější hodnotou je vyzkoušet si vést jednotlivá jednání Rady EU. Česká vláda a jednotliví ministři povedou jednání rady, což znamená, že povedou debatu a budou ji muset koordinovat. Podle mě to je nejdůležitější část.

Samozřejmě zde budou další vysoká jednání, která se budou pořádat na různých místech Česka – to už zajišťuje vláda. To je právě příležitost ukázat krásu nejen Prahy, ale dalších tuzemských měst. A neméně důležitou součástí je komunikovat priority a plány na další evropskou integraci. Je zde kontinuita mezi jednotlivými předsednictvími – agendu tedy do určité míry stanovuje konsenzus předsednického tria (Česká republika následuje Francii a poté se vedení přesouvá na sever do Švédska – pozn. red.).

Ale bezpochyby jsou zde oblasti, ve kterých nastolujete témata pouze vy jakožto předsednická země. Proto je důležité identifikovat jednu klíčovou zprávu, kterou v rámci předsednictví chcete vyzdvihnout. Co může být tímto bodem pro Českou republiku? Já doufám, že politika rozšiřování by mohla být jednou z nich. Nejen zahájení přístupových hovorů se Severní Makedonií a Albánií, ale také otevřít širší debatu. Bude také pokračovat Konference o budoucnosti (jejíž první část se uskutečnila ve Francii – pozn. red.) a Česko by mělo uspořádat následující setkání. Tedy by zde měl být opět prostor pro otevření debat ohledně stavu demokracie, zde může vláda de facto pokračovat v odkazu vašeho prvního prezidenta Václava Havla. S tím se pojí samozřejmě také téma občanské spoluúčasti – jak dále posunout tento proces konzultace s obyvateli.

Posun debaty

Právě kvůli tomu, na co by se měla zaměřit česká vláda při sestavování priorit, jste do Prahy přijela. Jste součástí expertní skupiny TEPSA, která zde prezentovala určitá doporučení, na jaká témata by se české předsednictví mělo zaměřit. Můžete je ve stručnosti jmenovat?
Určitě na rozšiřování. Myslím si, že Česko má ty správné předpoklady, aby právě tuto debatu vedlo – rozšiřování směrem k východní Evropě. Stejně tak budou důležité dialogy o koordinaci mezi kontinenty v přeshraničním kontextu. Ale jak už jsem nastínila, jsou zde očekávání z obou východních zemí, stejně tak zemí, které podaly přihlášku opravdu nedávno. Hovoříme tedy o Ukrajině, Gruzii a Moldavsku. Očekává se, že diskuse o jejich začlenění se posune kupředu.

Důležité je ale zdůraznit, že není možné předpokládat, že se během pár měsíců stanou plnohodnotnými členskými státy. Můžeme je však zahrnout do přístupového procesu s jasným plánem.

Další oblastí, kterou jsme diskutovali a která by měla jednoznačně být součástí českých předsednických priorit, je válka na Ukrajině. Nejen samotná válka a – doufám brzká – rekonstrukce Ukrajiny, kontinuální podpora v průběhu, ale také témata, která vynesla válka na povrch. Jednou z nich je energetická soběstačnost. Otázka zní, jak diverzifikovat energetické zdroje napříč kontinentem. Myslím si, že od České republiky se bude očekávat, aby tuto debatu posunula.

Mimo to podle mého názor jsou tu další oblasti, které se s tím pojí. Jsme opravdu uprostřed velice historického momentu. Nevíme, kdy nebo jak válka skončí. Ale musíme být připraveni na „den poté“. Je zapotřebí promyslet projekt evropské integrace tak, aby lépe seděla požadavkům, které na ni klademe v 21. století. Zároveň, aby přinášela benefity občanům. Protože Evropská unie je tu především proto, aby posloužila těm, kdo jsou součástí toho projektu.

Tohle je bezpochyby velké sousto pro jedinou zemi, není a ani nemůže být ambicí Česka, aby dokončilo všechno. Ale opravdu důležité je debatu na tato témata začít, abychom nad tím mohli přemýšlet. Mluvit o projektu Evropské unie otevřeně, nejen mezi vládami členských zemí a čelními představiteli, ale také s běžnými občany.

Což mě svým způsobem přivádí k vaší první otázce, samozřejmě by měli politici o evropských institucích komunikovat mnohem lépe a srozumitelněji. Musíme hledět do budoucna, budovat společně Evropskou unii jako mírový projekt 21. století. Je potřeba o tom mluvit, jak to ve skutečnosti je, že energetická transformace nebude bezbolestná a levná. Ale stavíme mírový projekt kontinentální kooperace a toto je pro něj nutné udělat.

Teď jste to nastínila, ale můžeme trochu více rozvést budoucnost EU? Kam vlastně tento projekt směřuje? Už jsme zmínily možné rozšíření o východní Evropu. Na druhou stranu proběhl brexit, některé země stále nepřistoupily ke společné měně, vedou se tedy debaty o možné „vícerychlostní“ formě. Stojí tedy budoucnost unie spíše na teritoriální expanzi než na prohlubování integrace?
Rozšiřování bylo vždy nejmocnějším nástrojem zahraniční politiky Evropské unie, způsob, jak transformovat země kontinentu. Například vaše země je součástí unie téměř dvacet let a jsem si jistá, že lidé mohou vnímat rozdíly a příležitosti, jaké se jim naskýtají, alespoň v to doufám.

2:07

Koncerty, výstavy nebo běh. Česko se chystá na předsednictví v Radě Evropské unie

Číst článek

Ale jde o to, že nemůžeme pokračovat v rozšiřování hned zítra, zemím, které se chtějí stát součástí unie, bude trvat roky, ne-li dekády, než se stanou plnohodnotnými členy. Ale je nutné, abychom o tom vedli otevřenou debatu, měli jsme jasno v tom, kde jsme z hlediska zaštiťujících institucí a politik, které existují, ale i těch, které by mohly v budoucnu vzniknout.

Celé je to o spolupráci. A to nejen se členskými nebo kandidátskými zeměmi, ale také s těmi, které s Evropskou unií sdílí hranice, nyní právě s Velkou Británii, ale třeba také Švýcarskem nebo Norskem. Politika Evropské unie se nemusí ubírat pouze směrem rozšiřování. Koordinaci a spolupráci můžeme navázat i se sousedskými zeměmi, které z opodstatněných důvodů nechtějí, nebo nemohou být součástí unie. Pro mě je více než spěšné přijímání zemí důležité, abychom řádně promysleli zkoordinování spolupráce a propojení našich politik do budoucna. Tři zásadní body jsou v tomto ohledu: mír, bezpečnost a prosperita kontinentu.

‚Úspěšné‘ předsednictví

Pojďme se na závěr vrátit k českému předsednictví. Už jsme mluvily o tom, že dialog o rozšiřování by měl být jednou z vlajkových lodí, alespoň na základě vašich doporučení. Zmínily jsme také některá další témata, kterým by se mohla vláda věnovat. Na druhou stranu jsou zde nějaké sporné nebo problematické oblasti, kterým by se měli politici vyhnout, ve kterých by mohli selhat?
Takhle asi nelze v obecné rovině při předsednictví uvažovat. Samozřejmě země musí hledat politická témata, která skutečně mohou dotáhnout, k tomu je potřeba znát vlastní limity, ale zahrnout do toho také aktuální situaci, za které se vedení evropského dialogu ujímá.

To je ostatně něco, co mě pozitivně překvapilo při nastínění předběžných okruhů priorit pro české předsednictví. Například jsem neočekávala takový důraz na transatlantické vztahy, nebo identifikování evropských priorit v Indo-Pacifiku jako klíčového regionu budoucnosti. Z mého pohledu je nyní totiž velmi příhodný moment pro budování vztahů právě těmito směry, zejména s ohledem na Spojené státy. Ale od Česka jsem to nepředpokládala, myslela bych si, že se zaměří více na jádro evropského kontinentu. Ale zmínili to, alespoň jako součást plánu, a už to je velmi pozitivní.

26:19

Ukrajina členem Evropské unie? Nedělejme si iluze, nejdříve za deset let, upozorňuje ministr Bek

Číst článek

Ptám se na to s ohledem na hodnocení úspěšného předsednictví. Jaká jsou pro to kritéria? Můžeme vůbec změřit úspěch? Jak by v případě českého předsednictví mohl vypadat?
Myslím si, že úspěch každého předsednictví je definován posunem stanovených priorit a jejich nastolením jako téma k diskusi mezi ostatními členskými státy, zároveň by zde měl být viditelný alespoň nějaký posun v oblasti evropské integrace. Čili z mého pohledu jsou ta kritéria dvojí – musí fungovat pro ten stát, stejně tak by měla být užitečná pro Evropskou unii jako celek.

V tomto konkrétním českém případě, pokud se podaří navázat na Konferenci o budoucnosti Evropy a otevřít debatu ohledně občanské spoluúčasti v rozhodovacím procesu, posune se proces rozšiřování, o kterém se zahájí diskuse, už to je velká věc. Což by z mého pohledu byl úspěch. Za současné situace také pokrok v pomoci pro Ukrajinu. V případě, že se nám podaří lépe vykomunikovat a identifikovat, co se děje v Evropě, a přes transatlantické spojení to tlumočit ve Washingtonu, zcela určitě by to bylo přínosné.

Měli bychom pamatovat na to, že Evropská unie zažívá historický moment a prochází náročným obdobím. Předsednictví by byla výzva pro kohokoliv a úspěch je v tomto ohledu udržení unijního projektu, stejně tak jen mírný posun v debatách.

Když se budeme bavit o ruské agresi – události posledních měsíců daly za pravdu zemím střední Evropy. V kontextu možné hrozby, kterou pro nás představuje režim Kremlu. Takže si myslím, že jsme tímto vykročili ze schématu železné opony a rozdělení na východní a západní Evropu. Také proto si myslím, že české předsednictví přichází v pravý čas, aby zvýšilo koordinaci mezi diverzifikovaným kontinentem a zároveň sjednotilo a svým způsobem zviditelnilo „východní“ země (což vidíme, že je složité třeba i z hlediska visegrádské čtyřky).

Jaké by bylo vaše poselství na závěr?
Každá země Evropské unie má nyní svou roli, kterou může hrát v integračním procesu. Opravdu záleží na tom, aby země chtěly přispívat pozitivním způsobem, ne aby blokovaly jednotlivé návrhy. Čili pokud se podaří českému předsednictví oživit debatu o spoluúčasti, bude to skvělé.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít