Předseda soudního senátu Vladimír Štefan uvedl, že právní kvalifikace je namístě, stejně jako trest.

„Obžalovaný jeví známky značné nebezpečnosti, pohotovosti k velmi radikálním, násilným trestným činům za použití různých zbraní, zejména střelných. Pohnutka byla zvlášť zavrženíhodná, vyvolaná krajní bezcitností obžalovaného k životu a zdraví jiných lidí. Veškeré zákonné podmínky k uložení trestu na doživotí byly splněny,“ vysvětlil soudce.

Hlubik si loni 20. května počkal na Masarykově třídě v Olomouci, až z herny odejdou všichni návštěvníci. Poté na pracovnici vytáhl revolver a žádal peníze. Zbraň ukradl svému vnukovi.

Napadená žena se mu snažila čin nejprve vymluvit a uchopit zbraň. Pak si sedla do židle a Hlubik ji z necelého metru střelil do hlavy. Vše se odehrálo za 51 sekund. Postřelená žena bojovala deset měsíců o život, zemřela letos v březnu.

Po zavražděné ženě zůstala nezletilá dcera, se kterou žila sama. Soud jí přiznal odškodné milion korun, Hlubik má také zaplatit zhruba čtyři miliony korun zdravotní pojišťovně.

‚Neřekla ani au‘

Hlubik konflikt nepopíral. U soudu však tvrdil, že mířil do ramene a poukazoval na to, že má vážně poškozený zrak. Jeho obhájce nesouhlasil s právní kvalifikací vraždy, podle něj Hlubik nejednal s úmyslem usmrtit poškozenou.

„Když jsem vystřelil, neřekla ani au, nevěděl jsem, že je střelená. Kdybych věděl, že je střelená, sedl bych hned na první vlak a ujel bych, nečekal bych tady v Olomouci,“ řekl ve středu Hlubik.

Podle soudu šlo ale o cílené směřování zbraně do bezprostřední blízkosti k hlavě poškozené. „Obžalovaný chodí sice se slepeckou holí, ale v onen den si ji uložil do úschovny na hlavním nádraží a následně je zachycen, jak si čte noviny a poté vstupuje do herny. Nepochybujeme, že zrakové postižení má, ale je nepochybné, že se to na samotném skutku neprojevilo,“ uvedl předseda senátu.

Podle žalobkyně Jarmily Ošlejškové jsou v tomto případě komfortní důkazy díky zřetelnému kamerovému záznamu, který vyvrací verze obžalovaného. Soud ho ve středu veřejně přehrál v soudní místnosti. Doživotní trest je v tomto případě podle ní namístě i bez ohledu na jeho věk, který bývá v jiných případech polehčující okolností.

„Obžalovaný bezcitně, bezohledně, pomstychtivě vystřelil na poškozenou, aniž by zaváhal. Choval se tak proto, že byl zvyklý řešit situace se zbraní v ruce a poškození pod hrozbou zbraně mu vyhověli. Paní poškozená si zde dovolila oponovat,“ uvedla žalobkyně.

Hlubik má na kontě již loupeže, vyhrožování se zbraní i pobodání. V rejstříku trestu má podle soudce 13 záznamů, naposledy byl odsouzen soudem v Přerově v roce 2018 za nebezpečné vyhrožování, výtržnictví a nedovolené ozbrojování. V roce 1983 byl souzen také za vraždu spoluvězně v Leopoldově, tehdy dostal 21 let.

Doživotně odsouzení v Česku

Třiasedmdesátiletý Hlubik bude nejstarším doživotně odsouzeným vězněm v českých věznicích. Dosud toto prvenství držel muž narozený v roce 1953, Hlubik je ročník 1949.

V současnosti je k tomuto trestu odsouzeno kromě něj 48 lidí, z toho jeden odsouzený má plánovaný nástup k odpykání doživotního trestu v říjnu 2030. Do té doby si bude odpykávat tresty za jiné činy, za něž byl odsouzen.

Nejvíce doživotních vězňů, 14, je v současnosti ve věznici ve Valdicích na Jičínsku a devět si tento trest odpykává na Mírově na Šumpersku. Mezi doživotně odsouzenými jsou také tři ženy, ty jsou umístěny ve věznici v Opavě.

„Aktuálně nejdéle vykonává doživotně uložený trest Zdeněk Vocásek, který byl prvostupňovým soudem odsouzen k trestu smrti. Nejvyšší soud ale jeho trest změnil na doživotí. Nástup do doživotního trestu měl v srpnu 1990. Zároveň je i nejdéle vězněnou osobu v rámci aktuálního věznění, které mu započalo v dubnu 1987. Od této doby je vězněn nepřetržitě,“ uvedla mluvčí.

Doživotně odsouzený člověk může o podmíněné propuštění požádat po 20 letech, respektive 30 letech.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít