Strašák černý kašel: Proč se šíří Českem a kdy zajít na přeočkování

Praha 4. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přes 1 200 lidí se letos v Česku nakazilo černým kašlem. Je to podle vás alarmující číslo? Za celý loňský rok to bylo pár stovek případů…
Ano, je to alarmující. A musím říct, že jsme to neočekávali. Nějaký nárůst jsme čekali, vzhledem k tomu, že covidová opatření snížila výskyt respiračních onemocnění. V té době nám poklesl právě i výskyt černého kašle. Určitě jsme tedy očekávali stav, který by byl navýšen, ale toto nás překvapilo. 

Jak se to nejčastěji projevuje?
Na začátku je to velmi neodlišitelné od běžného nachlazení, takže je rozpoznán až diagnostikou. Po odběru vzorku se bakterie analyzuje v nemocnici.

Odběr vzorku děláte jak?
Stěrem z nosní sliznice. Začátek černého kašle vypadá jako běžné nachlazení. Může to být ucpaný nos, podráždění. Je popisováno, že není doprovázen vysokými teplotami. Může ho doprovázet mírně zvýšená teplota, nebo probíhá bez teploty, ale vypadá to jako běžné nachlazení. Toto stadium trvá asi sedm dnů, a že je to černý kašel se projevuje až v dalším stadiu. Je to velmi urputný kašel, až takový kokrhavý, kterého se nemůžete zbavit. 

Je tedy urputný, až dávivý?
Přesně tak, a dlouhotrvající. V Číně se dokonce nejmenuje černý kašel, ale kašel sta dnů.

Ohrožuje kašel sta dnů děti i dospělé?
Ano. Všichni se jím mohou nakazit, ale nejvíce může ublížit samozřejmě dětem.

Chronicky nemocným, starým lidem, s oslabenou imunitou…?
Přesně tak. Ohroženi jsou lidé s nějakým imunodeficitem nebo i starší populace, tedy lidé již v důchodovém věku. Ale skutečně nejohroženější skupinou jsou miminka, která ještě nebyla očkována. To je právě část populace, která na něj může i umřít.

Kašel sta dní

Musím se přiznat, že mi to zní hrozně středověce. Kde se vůbec vzal, co to je za nemoc?
Máte naprostou pravdu. První záznamy o černém kašli pochází, myslím, zhruba z 5. až 6. století z Číny, kde to právě popsali jako kašel sta dnů. Bylo popsán jako dětské onemocnění a dlouhotrvající kašel. Jsou to historické záznamy, ale tušíme, že v té době skutečně popisovali černý kašel. Byly ale dohledány i další výskyty, například v 16. století v Paříži. Bakterie černého kašle však izoloval až Jules Bordet v roce 1906. Od té doby víme, že černý kašel způsobuje bakterie Bordetella pertussis. Ta má ještě takovou sestřičku bakterii, která se jmenuje Bordetella parapertussis, která způsobuje onemocnění, které je také popsáno jako černý kašel, akorát má mírnější příznaky. Některá literatura tedy udává, že černý kašel způsobují tyto dvě bakterie.

Jak se přenáší? Kapénkovou infekcí?
Ano, je to přenos pouze z člověka na člověka kapénkovou infekcí. Bakterie není schopná přežít v prostředí mimo hostitele, je vyloženě specifická jenom pro lidské hostitele. Není tedy možné, že by třeba kočky měly Bordetellu pertussis. Tato bakterie mimo svého hostitele ani dlouho nepřežívá, kapénky velmi rychle vyschnou a přežití tak není dlouhodobé.

Říkala jste, že nejvíc ohroženými jsou malé, ještě neočkované děti. To samozřejmě vede k několika otázkám. Proti černému kašli se v Česku očkuje povinně?
Ano, očkujeme povinně. První očkovací dávka se miminkům dává v devátém týdnu. Pak následuje další dávka, která probíhá ve čtyřech měsících a další v jednom roce. Je to schéma 2 plus 1 a je to povinné očkování. Pak je ještě přeočkování v pěti a v deseti letech. Je to tedy pět dávek vakcíny.

Očkování proti černému kašli je součástí hexavakcíny v ČR. Tam je několik onemocnění, proti kterým se očkuje v rámci jedné vakcinace…?
Ano.

Jak je možné, že nám tu – a není to poprvé – narůstá počet onemocnění černého kašle, když jsme na to všichni povinně očkovaní?
To je docela komplexní problematika. Důvodů může být několik. První vyvinutá vakcína, kterou byly očkovány starší ročníky, byla celobuněčná, to znamená připravená z celých bakterií. Napěstovala se kultura Bordetella pertussis a ta se inaktivovala formaldehydem nebo něčím podobným. Následně se to používalo pro imunizaci lidí. Problém s touto vakcínou byl, že byla vysoce reaktivní, takže se objevovaly nežádoucí účinky.

To bylo někdy v 50. letech?
Přesně tak, máte naprostou pravdu. Myslím, že tuhle vakcínu vyzkoušeli v USA v roce 1942. U nás byla tato celobuněčná vakcína zavedena v roce 1958, a od té doby jsme ji používali. Samozřejmě se snažíme, abychom minimalizovali rizika nežádoucích účinků. Byla tu snaha vakcínu změnit a udělat ji bezpečnější. Podívali jsme se na to, které komponenty té bakterie jsou schopny stimulovat imunitní systém – zarudnutí nebo například bolesti v místě vpichu.

V Japonsku, v roce 1970, navrhli možnost udělat podjednotkovou vakcínu, kdy nebereme celou bakterii, ale vybereme si jen její antigenní části, zjistíme, které části máme a potom je připravíme a sestavíme z ní podjednotkovou vakcínu, my říkáme acelulární. Tato vakcína pak nahradila tu dřívější celoubuněčnou. Myslím, že se to nejdříve stalo v tom Japonsku, potom v USA. Pokud se nepletu, tak se ČR přidala v roce 2007. Od té doby očkujeme acelulární, tedy podjednotkovou vakcínou. Zdá se, že minimálně tady existuje několik problémů. Vakcína je funkční z hlediska toho, že nás chrání před vážnými nežádoucími účinky onemocnění, to znamená, že i když jste očkován, stále se můžete nakazit, ale zároveň nevykazujete příznaky onemocnění. To znamená, že sice nemáte dlouhotrvající kašel, ale stále jste bakterií kolonizován.

… A stále můžete být přenašečem…?
Přesně tak, můžete být přenašečem. Takže idea toho, že se nám podaří černý kašel vymýtit, to se nedaří. Věřím tomu, že tahle podjednotková vakcína je jedním z důvodů, proč se to nedaří, protože neumožňuje úplně sterilní imunitu, tedy že nejste kolonizován bakterií po imunizaci. Zároveň tahle imunizace není dlouhodobá. Takže vy můžete být očkován, ale po určité době se vaše imunita oslabuje, a můžete tak být mnohem lépe a silněji bakterií infikován.

Bakterie se vyvíjí

Nemůže být druhým důvodem třeba to, že bakterie našla strategie, jak jinak útočit na lidské tělo?
Ona se vyvíjí, a skutečně je pozorováno to, že jedna z komponent podjednotkové vakcíny je protein, který se jmenuje pertaktin. V zemích, kde se tato komponenta ve vakcíně používá, pozorujeme takzvané escape varianty bakterií, které tento protein ztratily. Pro bakterii totiž není životně nezbytný. Je sice oslabená, ale stále je schopná se v hostiteli uchytit a žít. Takže žije i oslabená, ale ve srovnání k tomu, aby existovala ta imunita, je pro ni výhodnější protein ztratit. A skutečně tyhle kmeny v populaci detekujeme, pozorujeme jejich rozšíření a dáváme si to do souvislosti právě s tou podjednotkovou vakcínou, ve které je pertaktin.

Není tedy na místě uvažovat o jiném typu vakcíny, nebo i klidně znovu podjednotkové, ale která bude zaměřena na jiný protein, na jiný antigen? 
V současné době je tu snaha se nad tím zamyslet, protože jsme si i z hlediska experimentů, které děláme na zvířecích modelech, uvědomili, že současně používaná podjednotková vakcína není nejideálnější. Hledáme lepší řešení. Ale samozřejmě je to běh na delší trať. V současné době existuje několik různých způsobů, jak tomu pomoci. Teď mě napadají tři. Jedna z možností, jak by bylo možné to opravit, by bylo se vrátit k celobuněčné vakcíně. Zároveň ale musíme předtím geneticky vyřadit faktory bakterie, které dráždí imunitní systém. Mohli bychom mít zachované všechny proteiny v bakterii. Druhým způsobem je to, že bychom použili oslabený živý kmen bakterie. Byla by to atenuovaná živá vakcína, která by taky dokázala systém velmi dobře stimulovat. 

… Což mimochodem musíme říct, že to je naprosto běžný způsob, u vakcinace proti jiným onemocním. A ten třetí?
To mi dovolte se vrátit k pozorováním, co vidíme ohledně podjednotkové vakcíny. Zase jsme si ve zvířecích modelech – a potom tedy na studiích na paviánech – všimli toho, že když použijeme podjednotkovou vakcínu, tak ta neindukuje profil imunitní odpovědi, jak by měla. To znamená, že když nás infikuje bakterie Bordetella pertussis nebo když jsme použili celobuněčnou vakcínu, tak ten profil vidíme do Th1 až Th17. To jsou pomocné buňky, které instruují náš imunitní systém, aby on bakterii zabil, aby určité buňky dobře fungovaly, třeba makrofágy, a aby to byla buněčná imunita.

Rozumím. Prostě na škále 1 až 17 to má působnost.
Není to škála, ale typ imunitní odpovědi, který vzniká při imunizaci. A při použití podjednotkové vakcíny dostáváme úplně jiný typ odpovědi. Není to tedy škála, ale druh. Typ je spíše do Th2. My víme, že tento typ není dobrý pro kompletní sterilizační odpověď proti pertussis. A kdybychom pro podjednotkovou vakcínu použili jiné pomocné látky, tak bychom typ imunitní odpovědi mohli zvrátit, a mohli bychom tak tu podjednotkovou vakcínu udělat lepší.

Říkala jste, že se za covidu tato onemocnění nešířila, a že jste očekávali, že až tu covid nebude v takové míře, v jaké tu byl v minulých letech, tak se to třeba víc rozšíří. Neumožnil nám covid ale také jinak nahlédnout na výrobu vakcín? Nemůže teď pomoct třeba právě při inovaci vakcinace proti černému kašli?
Vakcína proti covidu byla velmi specifická, a minimálně v současné době jsem nezaregistrovala to, že by se o tomto schématu – mRNA vakcinaci – z hlediska pertussis uvažovalo. Je potřeba si uvědomit, že covid byla jiná situace, kdy jsme byli velmi rychle nuceni vyvinout vakcínu. To se skutečně podařilo, ale byla to velmi speciální situace. Když se děje něco takového, tak přece jenom všechno trvá mnohem déle a já si myslím, že v současné době už máme některé kandidáty a některé cesty, které se zkoumají. Kdybychom teď začali implementovat schémata, která byla použita pro výrobu covidových vakcín, tak se vrátíme úplně na začátek. Hlavně teď ani nemáme žádný důvod se domnívat, že by fungovaly nebo nefungovaly. To znamená, že bychom se vrátili a opustili bychom tu rozdělanou práci.

(Pře)očkování

Bavili jsme se o tom, že se bakterie vyvíjí a hledá nové strategie. Druhá věc je, že vakcíny, které máme k dispozici, nejsou úplně ideální, a že se vyvíjí nové způsoby, jak očkovat. Vrátím se ještě k jednomu důvodu. Je to povinné očkování. Jsou ale všichni opravdu očkování? 
Řekla bych, že proočkovanost v ČR je stále dobrá. Samozřejmě bychom si tato čísla měli udržet. Ale myslím, že proočkovanost z hlediska toho, co v současné době pozorujeme, není tím, že by lidé byli neočkování. Myslím, že ČR – a je to dobře – si v souvislosti s tímto stojí velmi dobře.

Velmi dobře ale neznamená, že to je 100 procent? Stále jsou děti, které nejsou očkované? Zdůrazněme, že očkování je jeden z nejlepších vynálezů lidstva.
Přesně tak, naprosto souhlasím. V současné době, kdy výskyt černého kašle roste, je to velmi důležité právě pro miminka. Lékaři doporučují očkovat maminky v třetím trimestru těhotenství, protože je dítě nechráněné. Říká se, že začne být chráněné dva týdny po druhé dávce vakcíny, takže do zhruba čtyř měsíců je miminko nechráněné. Ale pokud se maminka nechá naočkovat právě v tom třetím trimestru, tak přes placentu dokáže dítěti předat protilátky, a dítě je tak chráněné.

Kdy je vhodné zajít na přeočkování?
Přeočkování bych volila v okamžiku, kdyby se ve vašem okolí vyskytoval někdo, koho byste mohl ohrozit, pokud byste očekával miminko nebo byste měl staršího pradědečka nebo prababičku. V případě kontaktu s těmito lidmi ale vždycky doporučuji opatrnost, třeba roušku. 

Rozumím. Je ale běžné, že se lidé třeba po třicítce zajdou přeočkovat?
Je tam doporučení právě pro rodiče, aby v okamžiku, kdy očekávají narození potomka, byli očkováni. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity z České televize a CNN Prima News.