Prokop k prevenci: Od některých praktiků chodí na screeningy rakoviny 10 procent pacientů, od jiných 70
Ministerstvo zdravotnictví změní úhradovou vyhlášku a přidá peníze praktickým lékařům. V rezervních fondech zdravotních pojišťoven jsou podle ministra zdravotnictví vyšší jednotky miliard korun. Pojišťovny by je měly použít pro praktické lékaře a ambulantní specialisty. „Pojďme se zaměřit víc v kapitačních platbách na míru prevence,“ nabádá v pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research.
Proč jsou Češi vlažní k prevenci? Co ukazují vaše data?
Třeba když se zaměřujeme na screening rakoviny třeba tlustého střeva apod., tak jedna věc je vůbec nepochopení té prevence, že tam nemáte chodit ve chvíli, kdy už vám je dva roky špatně. Screening začíná v padesáti letech.
Poslechněte si další díl pořadu Život k nezaplacení se sociologem Danielem Prokopem
Příměr je, že k zubaři bychom taky měli chodit i ve chvíli, kdy nás zuby nebolí.
Je to tak. Nepochopení prevence je jedna věc. Druhá věc jsou další obavy, co se tam najde. No a zásadní věc, kterou říká asi 25 procent lidí, kteří přeskakují screeningy různých typů rakoviny, tak říkají, že je k tomu moc netlačil a nevyzýval jejich praktický lékař.
Je část lidí, která nechodí k praktikovi pořádně a potom část lidí, která k němu chodí, ale praktik je pasivnější v tom, jak očkuje. U nás hodně často praktici očkují málo třeba proti chřipce. A pacienti nám říkají, že se snaží dostat právě na screeningy rakoviny. Ale problém je, že v datech Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) se jeví to samé.
Některým praktikům na screeningy rakoviny chodí 10 procent lidí, některým 70 procent. Někteří očkují poctivě rizikové části populace na chřipku, starší lidi, kardiaky a diabetiky. Někteří vůbec neočkují. Náš článek, který jsem dělal s Pavlem Hroboňem, se právě týká toho, že by pojišťovny měly víc ohodnocovat praktiky podle toho, jak se snaží o prevenci.
Protože oni mají velkou páku na lidi, jak je někam dotlačit. Samozřejmě pokud člověk nechce, tak ho prostě nedonutí. Ale to, jak se liší praktici, a to i podobní praktici s podobným kmenem pacientů, ukazuje, že část z nich může přidat a inspirovat se svou nejlepší konkurencí.
Když říkáte, že například návštěva klíčových screeningů třeba rakoviny tlustého střeva u některých praktiků je kolem 10 procent a u jiných kolem 70 procent, tak co za tím může být?
Tak jednak je to tím, že třeba když jste v regionu, kde jsou screeningy a kolonoskopie dál, nebo naopak máte populaci, která je míň vzdělaná a míň důvěřuje lékařům, tak tam nedostanete taková vysoká čísla jako v Praze. Takže to není jenom chyba praktiků, ale i praktici, kteří mají podobné kmeny, se v tom hodně liší. A jeden problém je podle nás s Pavlem Hroboněm motivace, která je špatná, protože praktický lékař má tzv. kapitační platbu, což je měsíční platba za pacienta v evidenci.
To je kolik?
72 korun, když máte normálně nějakou praxi. Motivace za prevenci tam je, když k vám chodí asi 30 procent pacientů nad 40 let na preventivní kontroly, tak můžete dostat o dvě koruny víc, což je naprosto zanedbatelná finanční motivace. Zároveň je daná tak, že stačí překročit nějaký relativně nízký limit preventivních kontrol a zohledňuje jenom preventivní kontroly u praktiků a nezohledňuje míru proočkovanosti a screeningy rakoviny, tedy věci, o kterých je prokázáno, že zlepšují prevenci.
53:22
Smejkal: Covid ukázal, že zdravotnictví se musí změnit. Kdo se nestará o prevenci, ať si připlatí
Číst článek
Náš návrh je, že když se zvyšuje úhradová vyhláška, tak pojďme se zaměřit víc v kapitačních platbách na míru prevence, dát větší úhrady za samotné výkony, které vedou k prevenci, aby výplata praktiků, když to shrnu, byla založená na tom, jestli prevenci maximalizují, anebo jestli jsou v tom relativně pasivní, tak pak dostanou míň peněz.
I když třeba jednotlivé úkony, které souvisejí s prevencí, jsou hrazeny mimo tu kapitační platbu?
Ano, tak jsou hrazeny mimo ni některé diagnostiky očkování, ale kapitační platba je tak vysoká, i když k vám člověk vůbec nechodí, že nevytváří dostatečný tlak v kombinaci s úkony, aby to praktici maximalizovali.
Také když se bavíme s praktiky, tak oni nám říkají, když máte spoustu malých úkonů, tak to musíte vykazovat a kódovat všechno pojišťovně. A to pro praktiky, i když se třeba snaží to dělat dobře, tak už na to nemají tolik času. Když máte spoustu malých úkonů, které musíte nějak dokládat, tak zvýhodňujete praktiky, kteří jsou organizovaní pod nějakými firmami, které jim zařídí kódování výkonů.
Takže podle nás by bylo lepší se zaměřit na míň jasných charakteristik dobré prevence a za to líp honorovat praktiky. A mimochodem je to teda věc, kterou sdílí řada progresivních praktiků v Česku, kteří se o prevenci snaží a jsou lídry ve screeningu a v očkování.
26:21
Jdeme směrem chytré regulace drog, míní Mravčík. ‚Hlavní je směr prevence,‘ reaguje Philipp
Číst článek
Jak to udělat, aby se naplnilo české okřídlené rčení, že příklady táhnou, aby se jeden praktik dozvěděl třeba o některém jiném na druhém konci města nebo kraje, že tomu to jde?
Tak to je věc, která podle výzkumu existuje. Dělaly se prostě experimenty v Británii, v Americe, že se poslalo praktikům, kolik třeba na screeningy rakoviny chodí lidí u jejich kolegů s nějakými podobnými pacienty, a oni viděli, že u nich je to 20 procent a u kolegy třeba 60 procent, tak se zlepšili. Ústav zdravotnických informací a statistiky takové statistiky má a podle mě by to mělo být veřejné.
My se všichni bojíme pořád nějakých veřejných ukazatelů, ale já bych prostě všechno, tedy výkonové ukazatele za praktiky, za pojišťovny, dával klidně veřejně. Ale minimálně by to pojišťovny měly rozesílat a říkat praktikům, ať se podívají, kam to jde dotáhnout s podobným kmenem pacientů. Teď se bavíme o prakticích, to samozřejmě není zdaleka jediná část prevence. My jsme se na to v článku zaměřili, protože se ministerstvo bavilo o úhradové vyhlášce s praktiky.
Jaké jsou další možnosti pro zvýšení prevence onemocnění? Jak by k prevenci měly přistupovat pojišťovny? Pomohla by digitalizace zdravotnictví? Poslechněte si celý pořad Život k nezaplacení v audiu na začátku článku.
