Místo českých korun běloruské rubly. Zdánlivě nesmrtelný podvod v pražských ulicích popisuje Janek Rubeš

Okrádají turisty v centru Prahy a jsou agresivní. Takzvaní ruličkáři nabízí návštěvníkům hlavního města výměnu valut za českou měnu. Místo korun ale turisté dostanou dávno prošlé běloruské rubly. Podvod se odehrává v pražských ulicích už několik let, zatím ho zvládla přibrzdit jen pandemie koronaviru. Teď se ruličkáři po vynucené covidové pauze vracejí zpět. Jak se proti jejich počínání dá bojovat?

Vy se dlouhodobě zabýváte odhalováním turistických pastí především v Praze, ale i v jiných městech a rozkrýváním podvodů, které mohou na turisty číhat. Teď jste se s projektem Kluci z Prahy, pustili do kauzy, které říkáte ruličkáři. Kdo to jsou ruličkáři a v čem spočívá hlavní problém, na který jste se snažili poukázat? Ruličkáři jsou pánové, kteří postávají před směnárnami v Praze a nabízí turistům výhodnou směnu. Většinou stojí u směnáren, které mají nevýhodný kurzy, to znamená, že ten pán, ruličkář, nejdříve řekne „pozor, tady si nesměňujte peníze, tady mají nevýhodný kurz,“ což je něco, co bych já udělal, když bych turistu viděl, jak tam jde, ale vzápětí ten ruličkář řekne „já s tebou vyměním peníze. Já mám tady směnárnu za rohem“. Těch triků, jak to dělají, je plno. My je budeme postupně rozkrývat. Není to úplně třeba jen takto jednoduchý. Bohužel ten turista za svoje eura nebo za svoje valuty nedostane českou měnu, ale prošlé běloruské ruble, které jsou bezcenné.

No a pojďme se podívat na to, kde v Praze na takovou praxi tedy člověk může narazit?
Můžu vám dát dělat přesné časy a přesné ulice a přesné dny. Je to centrum, je to ulice Karlova, je to ulice Celetná, je to Náměstí Republiky, je to Václavské náměstí - spodek Můstek. Jsou to posledních šest let vlastně neměnná místa a neměnné lokace, neměnné obličeje. Je to pořád stejné.

Můžeme odvyprávět možná na jednom konkrétním případu, protože vy jste takový příběh natočili, zachytili a publikovali, co všechno s tím typem toho podvodů souvisí? Jak to vlastně vypadá, jak to probíhá?
My máme natočenou situaci, kdy rodina mění peníze s podvodníkem. Je to v ulici Kaprova a ten podvodník využíval chvíli, kdy zavře tamní dobrá směnárna, a řekl „já tam pracuju, já vám vyměním nějaký peníze“. A skutečně s nimi směnil. Bylo to 200 euro.

A oni vždy pracují v páru, vždy jsou dva, většinou ten druhý buď sleduje, jestli nejde policajt nebo jestli nejdeme my s Honzíkem s kamerou, ale v tomto případě tam ještě je skvělý moment, který jsme natočili, kdy ve chvíli, kdy proběhne výměna těch peněz, aby ten turista si je nezačal prohlížet, nezačal nad tím spekulovat nebo tak něco, tak přišel ten druhý podvodník, podal tomu turistovi foťák a řekl „mohl byste mě vyfotit tady“? A turista samozřejmě velice ochotně, to se neodmítá. Proč bych někoho nevyfotil? Tak vzal foťák a začal podvodníka fotit. A mezitím druhy podvodník zdrhnul pryč.

Takže tím odvedli jejich pozornost…
Odvedli pozornost, takový jako velice jednoduchý tríček.

A nakonec tedy byly tam vůbec nějaké vyměněné peníze nebo to byly všechno falešné bankovky?
Všechno, co dostali ti turisté, byli prošlé běloruské rubly, takže za 200 euro dostali 5200 rublů, které jsou naprosto bezcenné a mohou si je nechat akorát jako suvenýr na svůj výlet do Prahy.

My jsme tu rodinu kontaktovali, oni nám popsali ten příběh, ukázali nám ty bankovky…

My jsme si na ně vzali kontakt a druhý den jsme toho podvodníka našli na stejném místě

 … a ten příběh dopadl tak, že ten podvodník je zase zpátky v Praze a dělá znovu dále to samý. A není sám.

Když jsi s tou rodinou mluvil, jak vysvětlovali, že se rozhodli pro takovou službu a nepočkali třeba na to, až se otevře směnárna nebo nevyužili třeba bankomatů a podobně?
Věřili mu. Já nemám rád asi tu kriminalizací oběti. Protože je to trik, není vždy takto jednoduchý…ti lidé opravdu třeba drží klíče v ruce a vypadá to, že zrovna tu směnárnu zavřeli, takže tam není důvod tomu člověkovi nevěřit. Já si nemyslím, že máme na každého pohlížet, že to je podvodník, že nás chce podvést. Někteří lidé si myslí, že David Copperfield nechal zmizet Sochu svobody. Je to nějaký druh podvodu, kterému někteří lidé věří. Ano, turisté jsou hloupí, ale to říkám i sám o sobě. Já když jsem turista, tak jsem také hloupej a jsem mnohem více zranitelný, ale to neznamená, že toho máme zneužívat. Nehledě na to, když se to tady děje opravdu jako na denní bázi a děje se to tady tolik let. A ještě k tomu dodám, že my utrácíme fakt hodně peněz za propagaci naší země v zahraničí.

A je to vlastně nějaká investice, kterou my jsme udělali. My jsme řekli těm turistům přijeďte, utraťte tady vaše peníze a oni přijedou a okrade je cizinec a odveze si je někam jinam. Tak to mě mrzí.

A můžete popsat, jak se vám to povedlo vlastně všechno zachytit a jak dlouho tuto praxi vlastně sledujete?
Sledujeme je šest let. A tím, že se to děje na těch stejných místech, tam, kde je nejvíce turistů, tam, kde jsou ty špatné směnárny, je jednoduché si tam najít balkonek, najít si tam kancelář, najít si tam kamaráda, najít si tam kavárnu a tam prostě sedíte a natáčíte.

A postupně ty obličeje začnete poznávat…postupně si začnete přiřazovat jednoho k druhému.

Je to jako velice dobře organizovaný gang, který tedy mimochodem nepůsobí samozřejmě jen v Praze, ale i jinde po Evropě.

No a dá se popsat možná ještě podrobněji, co se tedy o těch ruličkářích vám podařilo zjistit? Kdo to je? Tedy, jak říkáte, nejde o jednotlivce, jde o nějaký gang, který asi operuje možná i napříč státy. Co dalšího o nich víte?
Vím o nich hodně. Bohužel také vím, že někteří z nich žijí v Česku a velice bedlivě sledují mé mediální kroky. Takže určitě nějaký z nich teď poslouchá a říká si, tak co ten Rubeš o mně ví. Vím, že pracují spolu. Vím, kdy sem přijíždějí. Vím, na jaké sezony sem jezdí, a vím, že byli potrestaní už v mnoha zemích Evropy. Jsou různé případy, kdy tito pánové samozřejmě nejen dělají tento podvod s penězi, dělají také kapsařinu, to znamená, obcházejí restaurace, kradou lidem peněženky a mimochodem dělají i skořápky, což mě docela pobavilo, že skutečně jsou to ti borci, který uměj ten trik kde je kulička, kde je kulička?

A ti tedy fungují v nějaké organizované skupině?
Ano, fungují v organizované skupině, což máme dokázáno nejen tím, že je vidíme pospolu, ale i takovými detaily, jako jak si mění mezi sebou oblečení a podobné věci. Nevím, do jaké míry by věci, co mám zaznamenané, by obstály u soudu, aby je usvědčili z toho, že to je organizovaná skupina. Ale pro mě je důležité, abych já takových bodů měl pět. A ve chvíli, kdy vím, že těchto pět chlapů je organizovaných a že pracují spolu a vím to já na 100 procent, jsem rád.

No a vy jste zmiňoval, že ten případ, který jste zachytili té podvedené rodiny, došel až na policii. Jak se to stalo? S jakou reakcí se tam ti podvedení setkali a co se dělo potom?
Podvedení peníze zpátky nedostali. Už nevím, jestli on se k tomu přiznal. Já jsem do toho případu nahlédnout nemohl. Ale mohu popsat situaci, která se stala teď, kdy byla okradena francouzská rodina o 370 euro. Mně se podařilo dohledat jednoho z těch podvodníků, který u té směny byl, ale sám ji neprovedl. Já jsem ho přivedl na policejní stanici a ve chvíli, kdy to nebyl ten konkrétní muž, i přesto, že jsem měl, a teď nechci říkat, který konkrétní body to byly, že já vím, že ten člověk se na tomto podvodu podílel bohužel musel být propuštěný. Ten hlavní problém je, že směna peněz na ulici za tuto částku není trestný čin. Když vám ukradnou peněženku z vaší kapsy v tramvaji a budete v ní mít stokorunu, tak to je trestný čin, protože je to prostě kapsářství a to už je kvalifikováno jako trestný čin a já s tím můžu mít problémy. Takže bylo by skvělé, kdyby politici udělali nový zákon, že ve chvíli, kdy vy někoho okradete o peníze na ulici podvodnou směnou, tak to prostě je trestný čin a je jedno, jestli ho podvedl o 9 999 nebo 10 000 a jednu korunu. Tuplem, když to děláte organizovaně šest let.

Já jsem přesně k tomu mířila, protože vy se s těmi problémy se směnárnami, které se nedržely vytyčených regulací, což je trošku jiný příběh, zabýváte, to znamená i tímto v uvozovkách směnárenstvím na chodníku, který je ale podvodný. Můžete popsat jaký typ regulace tedy vlastně zastřešuje všechny ty činnosti?
Směnárny samozřejmě řeší Česká národní banka (ČNB), to znamená, tam jsou nějaká jasná pravidla, která se mimochodem v nedávné době změnila a bylo to z důvodu, že některé směnárny zneužívaly nevědomosti turistů a dávaly jim za jedno euro 14, 15 korun. Turisté byli nešťastní a neexistovala směna zpět.

Teď už existuje. Kdokoliv má možnost ve směnárně do tří hodin vlastně zrušit tu směnu a nechat si vrátit peníze. Pomáhá to. Pomáhá to velice, protože když ti lidé jsou opravdu naštvaní a přijdou o hodně peněz, pomůže to. Taková věc by pomohla, si myslím i v tomto. Mimochodem, já když chytám ty podvodníky, kteří vymění 100 euro na ulici a policie řekne bohužel to není trestný čin, my si na něm nic moc nemůžeme vzít, tak já mám chuť říct a nešlo by ho vzít do ČNB, protože on je vlastně směnárna bez licence, za což hrozí pokuta asi 10 milionů korun. Vždy si tedy představím, jak tohoto křičícího pána, který na mě řve na ulici, přitáhnu do ČNB a řeknu, prosím vás, to je směnárník, nemá licenci, udělte mu pokutu 10 milionů korun, hrozně by to pomohlo.

A když se zabýváte tolik i těmi směnárnami, nevadí jim, když tito podvodníci působí před jejich vchodem?
Vadí. Tyto směnárny, které aktuálně v centru dávají třeba 18, 17 korun za euro,  mají vylepené na svém okně tyto ty falešný bankovky, říkejme tomu falešné, ale jsou neplatný a píšou tam „pozor, neměňte s těmito pány“. Je to vlastně vtipné, že oni říkají neměňte s nimi a zároveň ti pánové říkají tady si nevyměňujte v té směnárně, má nevýhodný kurz. Akorát, že když vyměníte v té směnárně, tak přijdete jen v uvozovkách o 30 procent svých peněz. Když vyměníte s tím pánem, tak přijdete o 100 procent svých peněz.

No a vy jste zmiňoval, že když mluvíte s policií, tak ona vysvětluje tedy to, že nemůže zasáhnout současnou legislativou? Jiné možnosti, jakým způsobem dostat ty podvodníky z pražských ulic neexistují?
Existují. Musíte zaznamenat to množství těch směn, aby přesáhly 10 000 korun. To znamená, musíte toho podvodníka dlouhodobě sledovat. Já v žádném případě nechci, aby to znělo, že policie nedělá, co může. Policie dělá neuvěřitelnou práci i v těchto věcech a plno dalších, toto je vlastně takový malinkatý problém. Je to nějaký binec, který nám tady zbyl a dá se vyřešit, ale musí se na to prostě někdo zaměřit a opravdu to začít sledovat. Mimochodem ten problém, také je, že ti turisté to málokdy někomu nahlásí. Stydí se, udělali hroznou chybu, vůbec nevědí, co se stalo, takže maximálně se jdou podívat zpátky do té ulice, jestli tam ten podvodník je a málokdy jdou na policii, aby to zaznamenali a ta policie následně měla zaznamenáno, aha, tak tady dvacetkrát se to stalo, tak mi to nějak budeme řešit. Já jsem to začal řešit, no, protože tam jsem na té ulici každý den s kamerou a nevyhnutelně do nich vrazíte.

A máte představu, jakých částek se to třeba většinou týká? Je to kolem těch 200 euro?
Jsou to možná stovky eur, ale každý den desítky podvodníků za den. Je to vlastně docela dost a živí to pár rodin docela dobře.

A podepsala se na této praxi nějak pandemie, protože víme, že vylidnila Prahu i jiná velká  města. Jednu chvíli tady žádní turisté nebyli. Změnilo to nějak tu ruličkářskou praxi?
Ruličkáři se vrátili snad jako první. Ti už v květnu 2020 byli nastoupení na Václaváku a říkali mi není práce, není práce, nejsou turisté.

Říkám, pánové, to není práce, to, co děláte, vy okrádáte lidi. Ale samozřejmě během COVIDu, během toho, když tady nebyli turisté, neměli moc koho okrádat.

Vy jste zmiňoval, že s vámi ale mluví. Takže se s vámi baví?
Baví se se mnou, no. Jak kdy. Mě to prostě hrozně štve. Oni absolutně nechápou…to je na tom možná to nejzávažnější, oni vůbec nechápou, proč mi to vadí.

Oni absolutně nechápou, proč mi vadí, že oberou nějakého turistu. A oni vždycky říkají „my mu to ale nekrademe z kapsy, on nám to dá“. Já říkám „ale dává vám to podvodem. To je prostě podvod“. „A proč ti to vadí?“ Oni říkají police no problem, people no problem, you are problem.

Vy a vaši kolegové sledujete situaci v Praze, která se týká těch podvodů na turisty dlouhodobě, už léta. Mění se nějak, jaká je dlouhodobá trajektorie?
Samozřejmě v těchto věcech pomáhá to, že více platíme kartami, že více podniků přijímá eura. Konkrétně tento problém moderní technologie docela myslím vyřešily, jako problém s taxíky, kdy víceméně všechny taxislužby už dnes fungují na aplikacích, kde vidíte, kolik vás to má stát. Takže nějak se to posouvá. Já občas říkám, že ty staré podvody se mohou začít znovu opakovat, protože lidé už si je nepamatují. Já jsem byl v lednu na dovolené v Los Angeles a tam hráli chlápci na ulici skořápky. Tak jsem si říkal, tento devadesátkový podvod a malý holky, kluci dvacetiletý tam prohrávali peníze na skořápkách. A ten důvod je, že ti lidi to předtím nikdy neviděli a neví, jak ten podvod funguje.

Když takto cestujete, v těch reportážích se neomezujete jen na Prahu, vidíte někde nějaké zajímavé momenty, které by třeba Praha jako město mohla aplikovat, zavést, kterými je možné se inspirovat?
Euro pomáhá, čímž nechci tady deklarovat, jestli jsem pro nebo proti přijetí eura. Vím, že to je třaskavé téma, ale samozřejmě v rámci Evropy a cestování je euro určitě věc, která pomáhá proti těmto podvůdkům a plno turistů k nám jezdí a vůbec nechápou, jak to, že tady nebereme eura v této zemi. Vždyť jste v EU, jste ve středu Evropy, jak to, že vy jste ta jedna země na našem výletu, kde neberou eura? Myslím si, že je nemáme trestat za to, že neznají tady naší politickou situaci.