Halík: Na začátku koronakrize jsem si často připadal jako v nějakém hororovém filmu
Strach, obavy o vlastní život, ale hlavně o život blízkých. Nebo příležitost zastavit se a přemýšlet nad tím, co by se mělo ve vašem životě změnit? Jak jste karanténu koronavirové krize prožívali? Se svými pocity se v pořadu Vertikála svěřují katolický kněz Tomáš Halík a protestantský kazatel Pavel Hošek.
„V ty první dny jsem necítil paniku nebo strach o sebe. Kdybych měl jít poctivě do hloubky, tak samozřejmě, že se tam občas objevilo takovéto – ano, jsem senior, můžu se nakazit, můžu umřít, a co si pak počnou ti chudáci, kteří budou muset dát dohromady mé rukopisy, kdo převezme ty či ony úkoly,“ přiznává Tomáš Halík ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Pak přišla úzkost o blízké, kteří mají zdravotní problémy nebo jsou zesláblí věkem.
„Taky na mne doléhal strach o svět. Zvláštní byly pocity hned na začátku, kdy jsem měl pocit, že jsem se snad ocitl v nějakém hororovém filmu. Když jsem se ráno probudil, ta první chvíle, že jsem se ze svého krásného snu dostal do nějakého hororového a že se z něj musím rychle probudit. Pak jsem si uvědomil, že jsme součástí takového filmu, ale na to jsem si ze začátku opravdu musel zvykat,“ vzpomíná kněz.
Strach? Panika? Hněv?
Kazatel a pedagog na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy Pavel Hošek na stejnou otázku říká: „Přiznám se, že jsem strach nezakoušel. Až jsem skoro měl pocit viny, že bych měl mít větší míru obav, než jsem měl. Dodržoval jsem pravidla a předpisy, ale nepodléhal jsem panice. Spíš jsem měl radost ze sounáležitosti, dobrovolnictví nebo ze šití roušek. Důležitější pro mne bylo učit se velkorysosti a empatii k těm, co strach měli, a tak se chovali někdy i trochu bezohledně.“
Podle kazatele se takový strach přetavoval v hněv. „K těm, co nedodržovali pravidla. Strach se totiž často překlopí v hněv, protože bezděky hledáme někoho, kdo by pro nás symbolizoval hněv bolesti, kterou zakoušíme. Je to ale dobré cvičení, abychom se učili s obavami pokud možno ohleduplně nakládat,“ myslí si.
O čase koronavirové krize se hodně přetřásalo, jestli nás to nějak změní. Halík tvrdí: „Žili jsme pod diktátem ,stále víc rychleji‘, v takové hektice. Až koronavirus nám ukázal důležitost zastavit a zamyslet se.“
Chceme zpět hranice?
Další věcí k zamyšlení je pak podle Halíka budoucnost globalizace. „Je to proces, který bude pokračovat. Bude mít své velké výhody, ale i svá nebezpečí. Budeme vážit, do jaké míry je třeba čelit pokusům proces globalizace zastavit. Vrátit se k nejrůznějším hranicím, k fundamentalismu a podobně“
Dvě epidemie naráz nepřijdou, očkovat bychom měli hlavně starší a nemocné, říká vakcinolog Beran
Číst článek
„Pak myslím, že co až dosud naši civilizaci ovládlo, byla víra v pokrok. Taková ta jistota, že vše máme pod kontrolou. Teď se ukázalo, že nemáme. Pravděpodobně se různé děsivé věci budou opakovat, a to nejen nákazy, ale i duchovní nákazy. Asi budeme v našem světě čelit katastrofám. To budí v lidech strach, a s tím velké téma, jak ho zpracovat,“ dodává.
Halíka zajímá i role totalitních režimů v koronakrizi, a to v oblasti informací. „Čína blokovala informace o počátku koronaviru, což mělo tragické následky. Dnes i Rusko zřejmě nedává pravdivé informace, a k tomu rozpoutalo vlnu fake news. Vidíme velkou aroganci obou těchto režimů vůči Česku.“
Zajímavé je i to, co to řeklo třeba o samotné Číně. „Ryze technická civilizace, která staví obrovské mrakodrapy, a v jejich stínu se prodávají na trhu netopýři. Tato nevyrovnanost byla i jednou z příčin této katastrofy,“ uzavírá Halík.
Celý pořad Vertikála si poslechněte v audiozáznamu.
