„To začalo tak, že jsme se potkali na chodbě a jednou jsme po sobě stříleli takový ty vozíčkářský fóry,“ vzpomíná na pár měsíců starou historku Tomáš Pětník, který je upoutaný na elektrický vozík.

„Říkali jsme si, že jsme překáželi. To byl základ té situace. Překáželi jsme někomu v cestě. A tak jsme řekli: Překážíš někomu v cestě, jedno kolo stojíš. A pak já jsem řekla: Nepřišel ti asistent, dvě kola stojíš,“ doplňuje ho jeho kamarádka a zároveň mluvčí Ligy vozíčkářů Ladislava Blažková.

„Anebo máš plnýho bažanta, nehraješ, protože se nemáš jak vyčůrat,“ přidává Pětník.
Oba sedí u stolu v kavárně a ukazují prototyp jejich hry. V ní člověk zažívá trable, nad kterými by se normálně nezamyslel. Třeba přejít tramvajové koleje před hlavním nádražím v Brně.

„To se takhle musí naklopit ten vozík a překonat ty koleje, aby se ty přední kolečka nezasekla. Jinak má vozíčkář tendenci házet šipku na beton. A pro člověka na mechanickém vozíku, který má handicapovanou ruku tak jako já, tak je opravdu možnost to tady projet jenom s asistentem,“ komentuje Blažková každodenní problém s městskými bariérami.

Město hází překážky

Laďčin asistent se jmenuje Jan Sedlačík a pomáhá celou hru vyvíjet. „My jsme se hned na začátku dohodli, že nebudeme dělat Člověče, nezlob se ve vozíčkářské grafice. Takže jsme vymysleli hru, která trošku víc simuluje život vozíčkáře v Brně. A to město samotný vám hází překážky. A aby to nebylo tak jednoduché, tak přece jenom jsme v Brně, kde jsou neustále nějaké vykopávky,“ naráží Sedlačík na to, že kvůli četným opravám ulic je v Brně složité se pohybovat i pro chodce, natož pro vozíčkáře.

„Přijdete třeba na bezbariérový záchod a ten záchod je zamčený, aby tam nechodili zdraví lidé. A vy se tam stejně nedostanete, protože ten klíč nikdo nemá nebo nikde není,“ uvádí Blažková typickou situaci.

„V té hře je osm postav a každá má nějaké své postižení. Dětská mozková obrna, svalová atrofie, cukrovkář, amputář… A máme tam dokonce i simulanta,“ vyjmenovává Pětník.

„Tím, že u každého je popsaný krátký příběh, tak si ten hráč uvědomí, že každý handicap má svá specifika,“ vysvětluje Blažková.

Přežít den v Brně

Hráč se stane na jeden den vozíčkářem. Všichni začínají kolo doma na elektrickém vozíku, odkud vyjíždí za běžnými úkoly do města. Vozíku tah po tahu pomalu dochází baterie, kterou je ovšem možné dobít. Hráč taky musí být najedený, mít dost žetonů peněz, ale taky mít kam jít na záchod.

„Třeba vám přijde smska z pošty: Nebyli jste doma, máte balík na poště. A tím, že si ho vyzvednete, tak dostanete bod spokojenosti. Ale jsou tam i jiné úkoly, třeba si jít vyřídit dotaci na nákup vozíku na úřad nebo vyzvednout kamarádovi hamburger v hospodě a dovézt mu ho,“ nastiňuje Sedlačík úkoly ve hře, kterou se snaží porazit – přežít jeden den v Brně.

„Účelem té hry není přivádět zdravé lidi do nějakých situací jako že ‚Tyjo, oni mají smutnej život, oni jsou takoví chudáci.‘ Naopak by to mělo ukázat, že ano, má to nějaký problém, má to nějaké mantinely, ale dá se to zvládnout. I proto tam máme karty s tím, že ti někdo pomůže, nebo ti někdo něco podá. Je to opravdu o vzájemné spolupráci a pomoci,“ zdůrazňuje Blažková.

Liga vozíčkářů sbírá na internetu peníze od dárců, aby hru mohli ještě letos vydat.

„Ta hra se jmenuje Provětrej kolečka, stejně jako se jmenuje náš program zážitkových akcí pro vozíčkáře. My bychom prodejem té hry chtěli vyzískat peníze tady na tento program, aby vozíčkáři mohli opravdu někam jet na výlet,“ objasňuje Blažková.

Poprvé si lidé budou moct hru zahrát v září na festivalu Vinohradské vozíkohraní v Brně.

Tomáš Kremr, onz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít