Termální lázně na předměstí Reykjavíku lákají místní i turisty. Voda se pak využívá k vytápění
Tradičním místem setkávání je v našich končinách hospůdka, jinde to může být třeba kavárna nebo mešita. Na Islandu tvoří základní osu společenského života horká lázeň. Mnozí Islanďané se převlékají do plavek klidně i denně, aby naložení ve vyhřáté vodě se sousedy nebo kamarády probrali, co je nového. A tak když nedaleko Reykjavíku nedávno otevřeli novou termální lagunu míněnou hlavně pro turisty, rychle si ji zamilovali i místní.
Ze šatny sestupuji po betonových schůdcích do vody, ze které stoupá pára. Vypadá to trochu jako zaplavená šachta, ale stačí popojít pár metrů a mezi útesy ze sopečného kamene porostlými mechem se otevře výhled na moře, kterým se člověk může kochat ponořen do teplé vody.
Nacházím se v termálních lázních Sky Lagoon, tedy Nebeská laguna, doslova na dohled přes záliv od Reykjavíku.
„Fungujeme tady něco přes dva roky a už jsme zapustili kořeny, jako bychom tady byli odnepaměti,“ vítá mě Fríða Jonsdóttir z vedení laguny. Lázně vznikly na industriálním předměstí islandské metropole, na jednom z mnoha zdejších pramenů.
Udržitelné lázně
„Naše voda pochází z přírodního geotermálního pramene. Je to udržitelné řešení. Ale přesto, že máme vody na Islandu dost, snažíme se k tomuto cennému zdroji chovat s úctou. Každá kapka vody projde lagunou čtyřikrát, než zamíří pryč, a i potom ještě využíváme její teplo k ohřevu vody, vytápění budov a nakonec i parkoviště, což je důležité v zimě.“
Voda je příjemně teplá, má necelých 40 °C a je cítit, že je to minerální voda, podle aromatu je poznat, že v ní bude asi trochu sirovodík, ale ne moc. „Bylo pro nás důležité najít místo na břehu oceánu. Tady na Islandu jsme s mořem všichni propojení. Po staletí nám poskytovalo obživu,“ dodává Fríða.
Výhledu na oceán si tady návštěvníci užijí nejen ve venkovní nádrži, ale také ve zdejší sauně, jejíž hlavní předností je prosklená čelní stěna, popisuje kolegyně Fríðy Elma Dís Árnadóttir: „Naši saunu mám nejradši, když je venku větrno a oceán se bouří. Můžete ho sledovat, nechat se v duchu unášet vlnami, přitom sedíte v teple a v tichu. To je něco nepopsatelného.“
Nebeská laguna je moderní areál vybudovaný s citlivostí k přírodě i islandským tradicím. Vznikl ale záměrně v blízkosti metropole s cílem nalákat zahraniční turisty. Když se rozhlížím, vidím jich spoustu, ale slyším také dost islandštiny.
Zájem místních jako zadostiučinění
„Místních je tady hodně. My sem společně vyrážíme často,“ vyvádí mě z mé prvotní představy o čistě turistické atrakci starší dáma z Reykjavíku, která se v doprovodu kamarádek uhnízdila na kameni u jednoho z útesů. „Líbí se mi to tady, protože si musíte zajistit rezervaci. Nestane se tak, že by to tady bylo přeplněné, jako u nás v bazénu.“
Vyrazit si do vyhřátého bazénu nebo lázní je totiž oblíbenou kratochvílí Islanďanů, pro mnohé z nich každodenní. „Snad i v tom nejmenším městečku na Islandu najdete nějaký vyhřívaný veřejný bazén. Horké prameny jsou po staletí hlavním místem setkávání. Dnes už máme různé moderní lázně a sauny, ale lidé je dál rádi využívají,“ vysvětluje Fríða.
Není tak překvapivé, že ve zdejších lázních o přízeň místních hodně stáli. Ostatně jim na začátku ani nic jiného nezbylo. Areál se poprvé otevřel v době pandemie, kdy z ostrova turisté zmizeli.
„My na Islandu máme v povaze být nedůvěřiví k novinkám a umíme se hodně ozvat, když se nám něco nezdá. Takže když si nás přišli vyzkoušet místní, a pak si nakoupili permanentky, znamenalo to pro nás velké zadostiučinění,“ dodává Elma Dís.
Island je zemí, kterou každoročně navštíví několikanásobně víc turistů, než kolik má obyvatel. Na řadě míst to působí problémy. Těžko říci, zda za to může atmosféra lázní, v Nebeské laguně se ale mezi místními a cizinci zjevně podařilo najít harmonii soužití.
