Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Jako šestý je podle losu na řadě Občanská demokratická aliance. Zastupuje ji předseda Pavel Sehnal.

Rozhovor s lídrem Praha 11:00 12. září 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Začneme ekonomikou. Ta vykazuje velmi dobré tempo růstu. Otázka zní, co bychom měli v době, kdy se nám hospodářsky daří, dělat především?
My, Občanská demokratická aliance, máme ve svých programových prioritách asi os věcí, z nichž ta úplně nejdůležitější je podpora podnikání. Chtěli bychom postupně snižovat daně z příjmu fyzických a právnických osob, u právnických osob z 19 procent postupně na 15. A chtěli bychom omezovat dotace, protože křiví podnikatelské prostředí. A to, co pokládáme za úplně nejzásadnější v rámci našich priorit, je zahájit proces hlubší integrace do Evropské unie. Vedou nás k tomu tři důvody. Ten první jsou ekonomické, protože kdybychom vystoupili z Evropské unie, tak firmám klesnou tržby a zdraží se nám nákupy. Ten druhý důvod je bezpečnostní, protože pořád je snadnější chránit společnou Evropskou unii, společné evropské společenství než jednotlivé státy. A ten třetí důvod je, připusťme, politický, protože sice evropské zákony jsou administrativně náročné, ale jsou demokratické a v případě, že by se nedej Bože v České republice ujala vlády pouze jedna nebo dvě strany, tak nám ty demokratické zákony můžou přepsat nějakými jinými zákony, asi méně demokratickými.

Je v tomto směru podle vás Evropská unie dostatečnou pojistkou?
Podle našeho názoru ano a jinak z těch ostatních priorit samozřejmě nezapomínám ještě na podporu rodin, zejména rodiny s více dětmi. Domníváme se, že ta správná zdravá rodina by měla mít nejméně tři děti, měla by mít možnost dobře bydlet. A pokud bydlí ve větším městě, měla by mít také možnost se do zaměstnání dopravit rozumně rychle a mít kde zaparkovat.

Když mluvíme o ekonomickém růstu, co bychom v takové době neměli dělat?
Jsou určité neduhy české společnosti - takzvaná sousedovic koza, kdy úspěch souseda, místo aby nás motivoval k nějaké naší větší výkonnosti, spíš přemýšlíme o tom, proč a jak ta koza sousedovi vyrostla. Já si myslím, že je potřeba, abychom se my, občané, v tomto smyslu jaksi zlepšili, abychom přáli někomu jinému úspěch, pokud ten úspěch byl podložen čestnou a poctivou prací.

Pojďme se podívat na zdravotnictví. Jak na tom podle vás v současné době je?
Zdravotnictví po stránce kvalitativní je na relativně slušné úrovni. Na druhou stranu za posledních 3,5 roku, kdy pan ministr financí Babiš vládl státní pokladně, tak neudělal některá zásadní opatření. A to sice ve věci dvou největších výdajových položek státu, to jsou důchody a právě zdravotnictví. Zdravotnictví, které v roce 92 stálo 40 miliard, v současné době spolyká 300 miliard. A to tempo růstu 20, 30 miliard ročně je asi příliš velké na to, aby si to Česká republika mohla dovolit. Takže je potřeba zahájit nějakou celospolečenskou diskusi a říct si, jak dále ve zdravotnictví postupovat.

A vy máte nějaký recept?
Pro nás ten recept je například ten, že by měla vzniknout účtenka u lékaře, protože někdy si občan neuvědomuje, jak drahý a složitý ten úkon, který právě absolvoval, je. A proto se domníváme, že pokud by například na straně občana bylo to, že mu ponecháme 5 procent peněz více, než odvede zdravotním pojišťovnám, a on by si u lékaře těch 5 % hodnoty výkonu připlatil, byl by důvod, aby u lékaře vznikla účtenka a občan by viděl, kolik ten úkon stál, bez toho, aniž by se ho to dotklo. Jemu by ty peníze zůstaly, protože by odvedl méně zdravotním pojišťovnám, ale připlatil by si tu spoluúčast u lékaře.

Co by mohlo zastavit odchod nových lékařů do zahraniční?
Česká republika samozřejmě není počítačová velmoc, není ani velmoc z hlediska investičních celků a v tomto slova smyslu ani není velmocí v oblasti zdravotnictví a medicíny. Takže samozřejmě mladé lékaře lákají ty vyspělejší technologie v západní Evropě a my bychom se měli asi ve zdravotnictví více specializovat, protože v současné době je lékař, nechci říkat všeuměl, ale je nucen tím systémem, aby poskytoval poměrně široký rozsah své lékařské činnosti. Já si myslím, že větší míra specializace lékařů by vedla k tomu, že by je to v podstatě i více bavilo a občanovi nabídli kvalitnější, specializovanější péči.

Takže není to podle vás jenom otázka mezd?
Není to pouhá otázka mezd.

Chybí něco českému školství? Je to třeba více učňů a řemeslníků?
Já jsem hodně diskutoval a konzultoval otázku školství, protože pro českého voliče a občana je velmi důležitá. A angažoval jsem třeba pana Zdeňka Somra z Hospodářské komory, čestného prezidenta, který se školství už věnuje několik desítek let. A německý model duálního školství je tam velmi zajímavý. Je to vlastně model, kdy student má maturitu z gymnázia, kde se naučí češtinu, dějepis a podobné všeobecné předměty, ale pak má výuční list řekněme z Volkswagenu. A uvedu to na případu mojí firmy, Obchodní tiskárny Kolín. Vysoká škola polygrafická v České republice nemá a nemůže mít tiskařské stroje. Ten stojí řády desítek až stovek milionů korun. K tomu potřebuje také přípravu válců a podobně. Takže si umím představit, že by student, který chce studovat polygrafii a tiskařinu, měl to všeobecné vzdělání z nějakého obecného vzdělávacího institutu a k tomu odborné vzdělání přímo ve fabrice. Ať už formou jakéhosi stipendiálního programu, ale prostě podstatné je to, aby se ti žáci čili přímo v těch továrnách na strojích, které existují, a nikoliv na obrázcích z internetu.

Proč se nám nedaří výrazně zlepšit poměry v těch oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nebo společensky nepřizpůsobiví?
To je asi velmi komplexní otázka, na kterou lze těžko odpovědět jednou větou. Jsou regiony, které jsou zaměřené na těžbu a na zpracování uhlí a tady je asi potřeba jakéhosi impulzu vlády, abychom těmto regionům nabídli možná pomocnou ruku v tom, jaký další obor by se v tom regionu dal uzpůsobit. Pouhá práce s těžebními limity asi nepřinese změnu v regionu. Prostě ten region byl nějak industriálně nastaven a je na vládě, abychom mu pomohli hledat nějaké další možnosti rozvoje, aby mohli částečně třeba nahradit to zpracování uhlí a teplárenství, aby ho mohli nahradit nebo doplnit nějakými dalšími obory.

A vy tady vidíte nějakou souvislost s těmi ghetty, kde žijí sociálně slabší?
Otázka, jak začlenit nebo jak vyhovět všem sociálním skupinám občanů v České republice, je samozřejmě o tom, že bychom spíše měli podporovat ty zdravé a šikovné, aby vytvořili dostatek prostředků k tomu, aby těm, kteří pomoc potřebují, byl stát schopen ji nabídnout.

Pojďme k další otázce. Měla by podle vás Česká republika stavět další jaderný reaktor?
Podle mně dostupných informací je Česká republika v podstatě vývozcem elektrické energie, jedním z největších vývozců v Evropě. Takže z tohoto pohledu se domnívám, že nepotřebujeme další energetický zdroj. Spíše bychom jako Občanská demokratická aliance chtěli orientovat firmy i občany k úspoře energie. Takže aby bylo energie dost, znamená buď jí více vyrábět, anebo s ní více šetřit. Takže my jsme spíše pro tu cestu více šetřit.

Měli bychom ze státního rozpočtu podporovat sport a fyzickou aktivitu občanů víc, než se to dělá dosud?
Ano. V Americe platí, že za jeden dolar, který dáme do sportu, ušetříme čtyři dolary ve zdravotnictví. Takže jestliže jsem tady zmínil, že české zdravotnictví spotřebuje 300 miliard ročně, umím si představit, že bychom z toho tři pět šest miliard ročně přesunuli ve prospěch sportu, bychom budovali zdravější populaci. Ale samozřejmě je otázka, který sport podporovat. Tady mám na mysli zejména ne tolik podporu vrcholového sportu, ale podporu občanského sportu, občanského vyžití, protože tam to přinese tu největší úsporu na té zdravotní péči.

Když mluvíte o vrcholovém sportu, jsou naši sportovci tou nejlepší reklamou České republiky ve světě?
Nepochybně je to způsob, jak Českou republiku do zahraničí prodávat. Daří se nám to už úspěšně v oblasti ledního hokeje a já věřím tomu, že například náš prezidentský kandidát, pan Vratislav Kulhánek, který řídil automobilovou akciovou společnost Škoda 10 let, tak třeba to je zrovna člověk, který dokáže tu značku České republiky dobře prodávat v zahraničí. Takže kromě toho, abychom se prodávali jenom prostřednictvím sportu, řekněme hokeje, tak bychom se měli prodávat i jako země, která je naplněna pracovitými a služnými lidmi.

Mluvíme-li o Evropské unii, vy jste řekl, že jste v rámci bezpečnosti země pro užší integraci. Znamená to, že jste jednoznačně pro přijetí eura?
Ano. My, Občanská demokratická aliance, jsme byli jedna z prvních politických stran, která se jednoznačně černobíle vyslovila pro to, že bychom měli zahájit proces přijetí eura. Ten proces trvá 4 až 5 let. Samozřejmě pokud se během té doby objeví nějaké nové okolnosti, že Evropská unie nabere jiný směr, můžeme kdykoliv své rozhodnutí modifikovat. Ale v současné době je Česká republika připravena pro zahájení procesu přijetí eura. Potvrzují to i odborníci z České národní banky, takže myslím si, že není na co čekat.

Je to podle vás víc otázka politická, nebo spíš ekonomická?
Já si myslím, že to je otázka určitých symbolů a zatím pro Čechy byla česká koruna trochu národním symbolem, jako třeba prezidenta nebo vlajka či hymna. A já si myslím, že ekonomický pohled je jednoznačný. Otázka národní hrdosti, čím suplovat pocit jedinečnosti české koruny, je právě o tom, abychom ho nahradili pocitem hrdosti národa.

Co považujete za nejzávažnější problém České republiky v roce 2017?
Myslím si, že je potřeba určitě začít od odbyrokratizování podnikatelů, prostě nechat jim prostor k tomu, aby tvořili. Ale mám-li na mysli podnikatele, tak tím myslím jakékoliv firmy a instituce, protože dneska už banky tvrdí, že třetina úředníků banky pracuje na nějakém výkaznictví buď pro centrální banku, nebo pro nějaké další složky. A to se pak náklady přenáší k nám na občany ve formě různých poplatků. Takže já si myslím, že určité zjednodušení státu by určitě všem prospělo, protože firmám se bude lépe dařit, a já tvrdím, že úspěšná firma má spokojené zaměstnance a spokojený zaměstnanec, to je právě spokojený občan.

Návrat k zelí, kapustě a kedlubně

Teď tedy na otázky k vašemu volebnímu programu. S dovolením začnu úplně posledním bodem, který spadá do kapitoly zdravá příroda. Cituji: „Podpoříme obnovení přirozených stravovacích návyků.“ Co tím myslíte?
V podstatě se jedná o následující koncept. To, co jíme, to, co pijeme, a to, co dýcháme, je pro nás pro lidi to nejzásadnější. S tím, co dýcháme, si jako občané nemůžeme tolik poradit sami, protože to je otázka nás, politiků a ekonomů, abychom v zemi dosáhli stavu, že budeme mít zdravý vzduch. To, co pijeme, je toho do jisté míry obdobou, protože chránění zdrojů vody je zase na úrovni komunální politiky a státu. Ale to, co jíme, to je v našich rukou. A v současné době převažuje celá řada tropických plodin, které můžeme nakoupit v supermarketech. Ale historicky náš národ byl postaven na to, abychom jedli zelí, kedlubny, kapustu a řekněme brukve. A z tohoto pohledu nám ty minerální látky, které tento druh zeleniny obsahoval, dneska jako generaci chybí. Takže jsem-li vždycky dotazován na toto téma, říkám: Pojďme se vrátit k určité tradiční formě jídla, protože náš organismus byl generacemi nastaven na to, abychom právě jedli zelí, kapustu a kedlubny, a omezme třeba ty tropické plody.

Chápu. Ale proč to považujete za potřebné vtělit do volebního programu?
Protože se domníváme, že zemědělství je v současné době také na křižovatce. Zemědělství spolyká podle mých informací kolem 36 miliard dotací ročně a na straně druhé je tady skutečnost, že dneska máme asi 60procentní zemědělskou soběstačnost. A v současné době ministerstvo zemědělství tvrdí ve svých plánech, že by chtělo dosáhnout až na 80procentní zemědělskou soběstačnost. Jenže trojčlenkou dopočítáme, že bychom spotřebovali ne 36, ale až 55 miliard dotací. A já si myslím, že tento způsob vedení hospodářské zemědělské politiky není správný, že kdybychom se vrátili k plodinám, které sem místopisně přísluší, tak bychom naopak mohli spotřebu dotací omezovat a nebylo by to proti zdravé přírodě, bylo by to naopak v jejím souladu.

Jak ale chcete učit lidi přirozeným návykům, jak říkáte, a jak je chcete motivovat k tomu?
Samozřejmě každý politik má kromě ekonomické kalkulačky a odpovědnosti za daně a hospodaření státu povinnost působit na občany. Takže pokud jsem předsedou předsednictva pravicové strany, tak říkám: To není pouze ekonomická kalkulačka, ale je to i zdravá rodina. To znamená rodina, která má nejlépe tři děti, které se dobře vzdělávají, a ať už je to otázka učňovského, nebo obecného školství, tam patří i zdravý způsob života. Dostatek sportu, dostatek pohybu a dobré jídlo.

Ano. Ale jak to těm lidem chcete vysvětlit, jak je k tomu přimět? To je ta otázka. Vlastním příkladem?
Určitě. Asi bych řekl spíše vlastním příkladem než tím, abychom přijali další zákony. Protože popravdě řečeno zákonů generuje Poslanecká sněmovna příliš mnoho. Je to zhruba jeden metr papíru, který vygeneruje každý měsíc. A to už je nad rámec schopností a možností běžného podnikatele se s celou dávkou zákonů a vyhlášek seznámit do té míry, abychom je beze zbytku naplňovali. Takže kdybychom měli možnost, tak bychom spíše vyvolali diskusi nad tím, jak zákony zjednodušit, které vyškrtat, které sloučit, aby se rozsah právních povinností zmenšil a zjednodušil.

Prioritou Občanské demokratické aliance je snazší podnikání pro všechny. Ostatně vy jste o tom mluvil v samotném úvodu našeho rozhovoru. V čem to ale hlavně spočívá? Můžete to teď přiblížit?
Kromě odbyrokratizování podnikatelů, kromě toho, že bychom jim chtěli zmenšit daně a ponechat jim prostředky k tomu, aby více investovali sami, je i potřeba hledat scénář k tomu, aby veřejné peníze, ty, které jsme odvedli státu na daních, nevstupovaly do zóny, kde už funguje nějaký soukromý kapitál. Prostě pokud si nějaká městská část postaví městskou obecní jídelnu a zlikviduje všechny hospody v ulici, tak to je nesprávné. Někdy na to politici reagují, říkají: My jsme chtěli občanům nabídnout nějaké levnější stravování. Já říkám: Tomu podnětu, té myšlence rozumím, ale lze třeba dotovat stravenku, kterou sociálně slabší občan uplatní ve stávající hospodě. A ne že se pustí veřejný kapitál do toho, že se vybuduje městská jídelna, že se za veřejné peníze koupí budova, za veřejné peníze se koupí vybavení kuchyně. A na druhé straně ulice se zavře hospoda, kterou někdo v potu a doslova krví možná vybudoval ze země.

Soudy musí rozhodovat rychle. To je váš další cíl. Jak se k němu ale doberete?
Současná legislativa už celou řadu možností nabízí, ale soudci ji nevyužívají. Je to třeba otázka, teď jsem příliš konkrétní, otázka třeba mezitímního rozsudku. Celá řada těch soudů, sporů mezi firmami navzájem nebo mezi firmou a obcí je o tom, že má tu meritorní část, jestli byla, nebo nebyla splněna smlouva. A pak je druhá věc, jakási náhrada škody. A ten mezitímní rozsudek právě umožňuje oddělit ty dvě části toho soudního řízení od sebe. A pokud se prvotně rozhodne o tom, zda smlouva byla, nebo nebyla porušena, tak nechat těm stranám prostor k tomu, aby ten stav napravily. A teprve když ho nenapraví, tak jít cestou, že soud zadá znalecké posudky a dohledává, jak velká škoda vznikla. Ale v současné době institut mezitímního rozsudku je málo využíván, takže soudy stráví poměrně hodně času, třeba 80 procent, tím, že dokazují výši škody, dělají se znalecké posudky, znalecké expertizy, ale možná že v řadě případů by ty firmy byly ochotny a schopny najít kompromis, jak se vzájemně vypořádat, pokud by existoval meritorní rozsudek o tom, zda smlouva byla, nebo nebyla porušena.

Jak ale zase motivovat nebo přimět soudce, aby - pokud máte pocit, že někteří z nich pomalu pracují - rozhodovali rychleji?
Ano, tady je to už zase naopak na pánech poslancích, aby ten právní a správní řád dotáhli do konce. Třeba v oblasti stavebního práva ten zákon ukládá stavebním úřadům, aby nějak konaly ve lhůtě třiceti až šedesáti dnů, ale pokud stavební úřad nekoná v zákonné lhůtě, tak tam není žádná sankce, která by ho pak postihla. Strana té stavební firmy, projekční firmy nebo developerské společnosti je krácena na svých právech, protože čeká na  dokument třeba šest měsíců místo 60 dnů. Mezitím jí stojí lidi na stavbě. Takže tady je potřeba, aby legislativa byla jednoznačná a stanovila i odpovědnost na straně státu a státních institucí a úřadů.

Propagujete zavedení branné povinnosti ve formě tříměsíčního kurzu. Máte o tom už konkrétnější představu?
Ano. Jsme rádi, že Občanská demokratická aliance vlastně byla první, která už v loňském roce s tou myšlenkou přišla. Ale ta dřívější praxe dvouleté vojenské povinnosti byla asi příliš dlouhá a neodpovídala by současné moderní společnosti. Ale myslíme si, že takový tříměsíční kurz, který by připravil lidi na určité mimořádné situace, by byl na místě. Naše představa je taková, že tento kurz by byl pro muže povinný s tím, že pokud někdo odmítl z důvodu, že nechce mít v ruce zbraň, měl by povinnost třeba nastoupit někam do nemocnice a tam provádět službu ve prospěch veřejnosti. Pro ženy by byl kurz dobrovolný. Ale během něj by si mladí muži, případně ženy, osvojili třeba základy ženijní techniky. Protože situace, že přijdou povodně, jsou zatopeny sklepy nějakými přívalovými dešti a je potřeba nastartovat diesel agregát, natáhnout nějaké improvizované prostředky, to jsou situace, které mohou nastat. Myslíme si, že procvičit mladou generaci v těchto prostředcích je správné. A možná i ta skutečnost, že by si během toho kurzu vystřelili z nějaké střelné zbraně, ze samopalu, z pistole, je povede k větší míře zodpovědnosti při rozhodování, jestli zbraň vlastnit, nebo ne.

A co by bylo s těmi branci nebo jak je nazvat, podle vaší představy do budoucna? Měli by si nějak osvěžovat ty dovednosti, které získali během toho tříměsíčního kurzu.
S tím jsem popravdě příliš nepočítal, protože já jsem nedávno byl účastníkem nějaké dopravní nehody, respektive byl jsem jeden z prvních, co k ní přijeli. A tam byla převrácená dodávka, vedle dodávky muž a ten měl utrženou ruku a stříkala mu z ní krev. A tak jsem si vzpomněl, že na základní škole jsme se učili ve zdravovědě, jak použít škrtidlo a tak se mi to vybavilo a možná jsme mu zachránili ještě s kolegou život, protože jsme tu utrženou ruku škrtidlem zavázali a přivolali jsme záchranku. Takže si myslím, že pokud se ten kurz povede kvalifikovaně, základní vědomosti v člověku zůstanou a pak už je to samozřejmě na jeho ochotě se dále v té odbornosti třeba vzdělávat.

Vlako-tramvají až do Prahy

Přiznám se, že mě zaujal ještě jeden bod ve vašem programu. Proč je pro vás důležitá vlako-tramvaj? Co máte na mysli? Jak by měla zlepšit příměstskou dopravu?
Ano. Ze zahraničí všude známe takzvané S-Bahny, jsou to příměstské vlako-tramvaje. Odborníci to nazývají spojení kolej-kolej. A ta situace, řeknu-li, že mluvím za Prahu a Středočeský kraj, který znám nejlépe, tak občané Středočeského kraje dojedou na hranici Prahy, třeba na Jižní Město, a tam zaparkují na parkovištích Jižního Města. Praha 11 nemá dostatek parkovišť ani pro vlastní občany, natož pro ty lidi, kteří přijíždí ze Středočeského kraje. Takže představa je taková, aby se podzemní metro, které vede na Jižní Město, vlako-tramvají prodloužilo směrem dál do Středočeského kraje, aby právě vedlo k odlehčení krajních stanic metra. Umožnilo by to, aby ti občané, pokud už dojíždí do Prahy za prací, mohli použít toho spojení kolej-kolej a dopravit se pomocí té vlako-tramvaje tak, aby přesedli z jednoho dopravního prostředku na druhý a nechali odstavené vozidlo někde za hranicí Prahy, kde ten prostor je k tomu větší a disponibilnější.

Jaké voliče chcete svým programem oslovit zejména?
Všechny rozumné, čestné a pracovité lidi.

Tak za ty se považují asi všichni. Máte nějakou představu, ke komu třeba teď promlouváte?
Samozřejmě naše "černobílá" myšlenka o tom, že si myslíme, že být v Evropské unii je správně, tak tu sdílí 40 procent populace, těch zbylých 60 procent v tom ještě nemá třeba zcela jasno. Takže my budeme rádi, pokud jim svojí osvětou pomůžeme názor nalézt. Takže v současné době jsme spíše atraktivní pro lidi, kteří mají tento pocit a na druhou stranu otázka zdravé přírody, tří dětí v rodině, možná i spravedlivých důchodů, tak to jsou témata, která oslovují každého voliče bez ohledu na věk, na sociální skupinu. Domnívám se, že můžeme být atraktivní pro každého.

A co budete považovat za úspěch v parlamentních volbách?
Úspěchem pro každou stranu, která jde do parlamentních voleb, je uspět tak, aby získala poslanecká křesla. My se o to budeme snažit všemi dostupnými legálními prostředky.

Rozhovory s lídry

• Vláda nikdy nebyla tým, který někdo řídí. Stát má fungovat jako rodinná firma, zopakoval Babiš
• EET je ten nejstupidnější nástroj na výběr daní, říká lídr strany Radostné Česko Boleslav Buzek
• Protiruské sankce jsou neefektivní. Evropské země na ruském trhu nahradily Spojené státy, říká Filip
• Výbuchy, mrtví, vraždění kamiony. Nechci malovat čerta na zeď, ale může to přijít i k nám, říká Sehnal
• Česko není chráněno proti terorismu. Množství uprchlíků je alarmující, říká Vančatová

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít