První učebnice esperanta vyšla před 125 lety. Jazykem mluví dva miliony lidí
Doktor Esperanto, tedy doktor Doufající. Tak podepsal polský oční lékař Ludvik Zamenhof svou první učebnici mezinárodního umělého jazyka, která vyšla právě před 125 lety. V dnešním světě se mluví skoro sedmi tisíci jazyky. Jen v Evropské unii existuje 23 oficiálních řečí. Vnést nějaký řád do tohoto jazykového zmatku se pokoušeli vědci i amatéři hlavně v 19. století. Nejúspěšnější z nich byl právě Zamenhof.
V rodišti Ludvika Zamenhofa, polském Bialystoku, památku tvůrce esperanta stále udržují. Má tu svou ulici, oddělení esperantské literatury v knihovně a dokonce pamětní desku na domě v místech, kde se v roce 1859 narodil. Dřevěný dům ale nepřežil pustošení německé a ruské armády za druhé světové války.
O esperantu mluvila na Rádiu Česko Pavla Dvořáková z Českého esperantského svazu
Zamenhof se jako malý od rodičů naučil ruštinu a jidiš. Pak se při školní docházce naučil polsky. Otec byl učitelem němčiny. Zvládl tedy i ji. Pak k tomu přidal francouzštinu, angličtinu, latinu, řečtinu a hebrejštinu.
Už jako dítě si všímal jazykových neshod mezi Židy, Němci, Poláky a Bělorusy ve městě. Zamenhof byl přesvědčený o tom, že hlavní příčinou nedorozumění mezi lidmi je jazyková bariéra. Neutrální jazyk by tak nezvýhodňoval žádný národ. Na gymnáziu se proto poprvé pokusil vytvořit umělý jazyk. První učebnice esperanta mu vyšla 26. července 1887 a byla napsaná v ruštině.
Esperanto se zvláště v počátcích své existence stalo fenoménem, módou a možná i vítaným nástrojem k porozumění mezi národy. Válkám ale nezabránilo. Existují v něm překlady řady knih. Třeba i Bible. U nás se počty lidí ovládajících esperanto dají podle Českého esperantského svazu odhadovat na tisíce. Ve světě jím mohou mluvit až dva miliony lidí.
„Zamenhof se nenazýval autorem, ale pouhým iniciátorem jazyka. Už v roce 1905 byl přijat určitý neměnný základ, dále se esperanto vyvíjelo jako každý jiný živý jazyk. Podle potřeby v něm stále vznikají nová slova, ať už systémem slovotvorby nebo přijímáním nových kořenů. Například v oblasti počítačů má esperanto více vlastních termínů než čeština. Jak roste počet literárních děl v esperantu, rozvíjí se také stylistika,“ říká Pavla Dvořáková z Českého esperantského svazu a doplňuje:
„Slovní zásoba esperanta pochází hlavně z mezinárodních kořenů, z latiny a řečtiny. Potom z románských, částečně anglosaských slov. Gramatika je jednoduchá, logická, bez výjimek. Přitom ale dokáže vyjádřit všechno potřebné.“
V esperantu vysílá několik rozhlasových stanic. Svůj program v něm má i Radio Polonia, obdoba zahraničního vysílání Českého rozhlasu Rádio Praha.
