Případ Němců zabitých v Budínce není pro mnohé dosud uzavřený
Kopáním na louce Budínka u Dobronína se před dvěma lety otevřel hrob s kosterními ostatky místních českých Němců. A spolu s ním se otevřelo i citlivé téma českých poválečných dějin. V květnu 1945 bylo v Dobroníně zabito nejméně 12 místních Němců. Příbuzní pohřbili jejich ostatky až loni v září na jihlavském hřbitově. Pro některé však není případ z Budínky dosud uzavřený.
„Jmenuji se Heinrich Polzer. Narodil jsem se v Kamenné. Můj otec Josef zemřel při masakru na Budínce,“ říká Heinrich Polzer, který žije už několik desítek let v Bavorsku.
Ve svém rodném kraji kolem Kamenné byl naposledy loni v září, kdy po smuteční mši pohřbívali na jihlavském hřbitově ostatky svých příbuzných.
„Byl to můj otec. Kdo by nebyl dojatý, když pohřbívá rodiče? Přestože v mém případě byl ten pohřeb spíš ‚abstraktní‘ záležitostí, protože ostatky mého otce policisté nenašli,“ vysvětluje Polzer.
U Heinricha Polzera jako jediného nemohli kriminalisté prokázat spojitost mezi jeho vzorkem DNA a některou z kostí, kterou policie objevila na Budínce a v dalším hrobě U viaduktu.
„Bylo by samozřejmě pěkné, kdybych věděl, že v Jihlavě při pohřbu byly v té rakvi i ostatky mého otce. Pro mě to ale není tak podstatné. Pro mě je důležité, že se ten obřad mohl konat a že se nesl ve smířlivém duchu,“ říká.
O osudu svého otce ale Heinrich Polzer pochybnosti nemá. Sice neví, kde je zakopaný a kde leží jeho kosti, ví ale, co se s ním stalo.
„Na vlastní oči jsem viděl, jak ho v pětačtyřicátém odvedli, a vím, že byl zavřený spolu s ostatními. Proto si myslím, že je to jen problém identifikace. Vím, že tam byl. A vím, že zemřel s ostatními. Možná je nedaleko od Budínky nějaký další hrob,“ míní Polzer.
Bude hledání pokračovat?
Je Budínka pro Heinricha Polzera uzavřená záležitost, nebo chce naopak dále hledat? „K čemu by to bylo? Místo hromadného hrobu známe. Není přece možné rozkopat celý les. Možná je pohřbený o kus dál, někde poblíž. Pro mě to ale není důležité,“ tvrdí.
Pro příbuzné obětí z Budínky případ skončil. Potvrzuje to i Johann Niebler, který je v posledních letech zastupoval a který na Budínce přišel o svého strýce.
„Ano, pro mě je Budínka vyřízená. Nemám žádný důvod pokračovat v hledání,“ říká Johann Niebler. O Budínku se začal zajímat před deseti lety. Tehdy ho vůbec nenapadlo, že by kdy mohl na Jihlavsku pohřbít svého strýce. V Česku o existenci masového hrobu na Budínce oficiálně nikdo nevěděl.
„Musím říct, že to byl to zázrak. Nikdy jsem si nepomyslel, že by se v případu Budínka půjde tak daleko. A že to udělá český stát, že se exhumují těla, že se identifikují. A že to celé skončí důstojným pohřebním obřadem. I dneska mi to přijde jako zázrak,“ svěřuje se Niebler.
Existují další hroby, tvrdí novinář
To si ale nemyslí Miroslav Mareš, novinář z Vysočiny, který případ Budínky před více než třemi lety dal do pohybu, když podal podnět na státní zastupitelství k vyšetření této události. Letos v lednu poslal státnímu zastupitelství další podnět.
„Podle mého názoru nesouhlasí počet pohřbených na počet pohřešovaných. Někde v okolí Dobronína musí být ještě další neodkryté nebo nenalezené hroby, minimálně dva,“ je přesvědčen Mareš.
Pro příbuzné obětí je to ale uzavřený případ. Policie našla masový hrob a identifikovala dvanáct těl. Jejich ostatky dnes leží na jihlavském hřbitově. Nabízí se tedy otázka, proč pátrat dál.
„Je to, jako kdyby bylo řečeno – to už stačí, skutek se dostal do české historie, je přesně popsaný, děj je jasný. Musí platit jednoduché heslo – když spravedlnost, tak úplnou. Když popsat historickou událost, tak úplně a do detailu,“ míní novinář.
