Při Pražském povstání před 71 lety zahynulo na tři tisíce českých vlastenců
Lidé v Protektorátu Čechy a Morava začali 5. května 1945 léta potlačovanou nenávist k německým okupantům projevovat veřejně. Odstraňovali německé nápisy a nacistické symboly a vyvěšovali české vlajky. A Český rozhlas od šesti hodin ráno vysílal jen česky. Po půl jedné se pak ozvala památná slova, která odstartovala Pražské povstání.
„Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do Českého rozhlasu,“ hlásil vzrušeným hlasem Zdeněk Mančal.
„Já jsem v šest hodin ještě vzhůru nebyla, ale vím, že to hýbalo všemi lidmi kolem, že to tatínek řekl. Také velmi riskoval, když tohle řekl,“ vzpomíná dcera Zdeňka Mančala, paní Dagmar Suchá.
Léta potlačovanou nenávist k německým okupantům začali lidé 5. května 1945 projevovat veřejně. Více od Jaroslava Skalického
Začal dramatický boj o rozhlas. Ozvěny střelby pronikaly do zvuků hudby.
„Nejhorší bylo, že potom, co volal četnictvo, se odmlčel. Maminka si myslela, že se mu něco stalo, nebo že je mrtvý. To už se mnou hodně cloumalo. Pak se ozval znovu, jenže máma už byla na cestě. Byla se zeptat, jak to tady opravdu bylo,“ vypráví paní Dagmar.
Na pomoc rozhlasu přišel i tehdy ani ne sedmnáctiletý Lubor Šušlík: „Byl jsem mezi prvními, kteří se do rozhlasu dostali přes střechy. Díky tomu jsem se účastnil dost divoké bitvy uvnitř. Tady jsem získal pušku a spoustu nábojů.“
V bojích o rozhlas padlo 170 českých vlastenců, v celém městě při Pražském povstání tři tisíce lidí.
Uctít památku dnes k rozhlasu přijde třeba předseda Senátu Milan Štěch nebo ministr obrany Martin Stropnický s náčelníkem generálního štábu Josefem Bečvářem. Na oběti povstání budou lidé vzpomínat i u pomníku na mostě Barikádníků nebo u Staroměstské radnice.
