Příčinou vymírání na hranici permu a triasu před 250 miliony let byly masivní sopečné erupce a devastující globální oteplení, které způsobily vysoké koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Nesmírně těžké časy dokázal přežít jen jeden z deseti druhů organismů. Hrstka přeživších se však stala základem pro rozvoj biodiverzity v následujícím období triasu. O tom, jak dlouho se život vzpamatovával, svědčí nové paleontologické naleziště Luoping z provincie Jün-nan na jihu Číny.

Paleontologové na něm strávili tři roky, během kterých přemístili mnoho tun kamení. Odměnou je jim asi 20 000 různých fosilií ryb, plazů, měkkýšů, korýšů a dalších živočichů mořského dna. Podle diverzity predátorů – především ryb (např. Saurichthys) a plazů (Mixosaurus, Nothosaurus) - vědci odhadují, že obnovení plně funkčního ekosystému trvalo asi 10 milionů let. Pak ovšem diverzita nejen překonala úroveň z počátku triasu, ale také se přiblížila stavu z doby před hromadným vymíráním.

Zdroj: University of Bristol

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít