Čeští vědci pracují na digitalizaci lidského pachu. Zprostředkování vůně na dálku může pomoc lékařům
Čeští vědci se podílejí na digitalizaci lidského pachu. Ten by se mohl dát do budoucna přenášet na dálku stejně jako obrazy nebo zvuky. Pomoct by to mohlo třeba v medicíně. Alespoň takový je cíl evropského projektu SMELLODI, na kterém Češi spolupracují s odborníky z Německa, Finska a Izraele.
Že by zprostředkování vůně na dálku mohlo být v budoucnu zcela běžné, vysvětluje Robert Hanus z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.
Poslechněte si reportáž o výzkumu, který se snaží o digitalizaci lidského pachu
„Představme si takovou ambiciózní vizi, že dneska létáme do Vesmíru a za deset let tam budeme létat jako turisti. Skutečně se to děje,“ ukazuje na příkladu Hanus.
„Představme si na druhé straně krabičku, která nám bude umět namíchat ze stovek různých ingrediencí a složek nějakou reálnou vůni, která byla zdigitalizována, a ona bude schopná přečíst tu digitální informaci a něco vygenerovat,“ vysvětluje vědec.
K digitalizaci lidských vůní a pachů vědci používají špičkový přístroj - dvojdimenzionální plynový chromatograf.
„Napřed musíte zhodnotit, co to je za vzorek a co s ním chcete dělat. Ten stroj může operovat jenom s plynnými látkami. Tady to jsou čistá rozpouštědla, tam se ta jehla opláchne, pak přijede k tomu zásobníku, propíchne septum vialky, nabere vzorek, a vpraví ho tady do toho zadního otvoru, kde se zplynní v takové skleněné trubičce a pak se separuje v této kapiláře,“ ukazuje chromatograf Natan Horáček.
Tímto způsobem vědci stroj doteď využívali ke zkoumání hmyzu. Robert Hanus vysvětluje, že jeho vědecká skupina Chemie společenského hmyzu zjišťovala, jak mezi sebou hmyz komunikuje právě prostřednictvím pachu.
„My jsme dříve nebo později museli dojít k tomu, že tyto báječný přístroje a pracovní postupy lze použít i pro zkoumání dalších a pro lidstvo důležitějších otázek. A tudíž jsme si v principu nezávazně hráli s tím přístrojem a zkoušeli rozlišit naše tělesné vůně jednoho od druhého, členů naší laboratoře. A překvapilo nás, že to funguje.
Možnosti v medicíně
A tím se čeští vědci úplnou náhodou dostali k tomuto unikátnímu mezinárodnímu výzkumu.
„Přesvědčili jsme partu partnerů v Německu, Finsku a Izraeli, že bychom se jim mohli hodit, a že to skutečně umíme,“ říká Hanus. V praxi to tedy funguje tak, že se lidem třeba vatovým tamponem odebere vůně z podpaží a pomocí plynového chromatografu ji vědci zdigitalizují.
„A na druhé straně potom jsou partneři průmysloví a univerzitní z Finska a Německa, kteří si potom lámou hlavu, jak naopak tu informaci zase zmaterializovat zpátky z té spousty jedniček a nul,“ doplňuje Hanus.
Zdigitalizovanou lidskou vůni vědci vidí v podobě grafu. Robert Hanus na počítači ukazuje, jak lidský pach vypadá v 3D verzi.
„Tady například se můžeme podívat na pachový profil člověka, když si připadá v klidu, a člověka, který prodělal nepříjemný stresový rozhovor,“ vysvětluje vědec.
U vystresovaného člověka je na grafu mnohem víc výkyvů. A vědci se snaží přijít na to, co jednotlivé aspekty pachu znamenají.
„Co v naší lidské vůni může být indikátorem onemocnění, co může být typickým znakem toho, že jsem žena nebo muž, co z naší komplexní vůně, která obsahuje stovky až tisíce jednotlivých sloučenin, obtiskuje náš věk, a tak dále,“ popisuje aspekty Robert Hanus, podle kterého by se tyto poznatky daly využít v medicíně jako diagnostická metoda.
Vize je taková, že stejně jednoduše a běžně, jako dnes používáme třeba digitální teploměr, by se mohly analyzovat i lidské pachy, ze kterých by se dalo vyčíst například i to, jakým onemocněním člověk trpí.
