Medvědice naučí na odpadky i mláďata. Vážné případy musíme odstřelit, tvrdí expert na šelmy

Slovensko se v posledních dnech potýká s nárůstem útoků medvědů na lidi. Minulý víkend došlo ke třem takovým případům, z toho jeden skončil vážným zraněním. Proč podle vás útoků zrovna v tuto chvíli přibývá?
Tím, že se teď za poslední dny sešly hned tři útoky, se zdá, že je ten nárůst velký, ale v průměru k nějakému výraznému zvýšení nedochází. Loni útoků bylo tuším kolem osmi, nyní jsme na nějakých šesti nebo se to blíží těm osmi, takže plus minus je to pořád stejné. Že by docházelo k dvojnásobnému, trojnásobnému zvýšení, k tomu nedochází. Je to mírné zvýšení oproti loňsku, ale dá se říct, že je to pořád v limitu.

Ta čísla, která jste teď říkal, byla za léto nebo za celý rok?
Ta čísla se týkají půlky letošního roku, tedy od ledna do června. Je to plus minus zhruba stejné, jako v minulých letech, je to nějakých osm útoků.

Porovnáváme tedy období prvního pololetí.
Ano.

Pokud se tedy bavíme o nějakém malém zvýšení, co za to může? Víc turistů ve slovenských horách, přibývá medvědů? Jaké jsou ty důvody?
K mírným fluktuacím může docházet nebo dochází každoročně a bez nějaké detailnější analýzy se nedá podrobně říct, čím to je, protože charakter útoků, jaké jsme zaznamenali, byl různý. Byly tam útoky v porostu, které se týkaly nějakých lesníků, kteří tam pracovali. Byly tam i útoky nebo střety s myslivci, kteří se nějakým způsobem bránili a na medvěda v sebeobraně stříleli – což je vždycky těžké ověřit, jestli to bylo skutečně tak, jak to popisovali lidé. A byly tam i útoky při setkání s medvědicí, kdy tam byla i mláďata – taková situace je vždycky riziková a tam k tomu útoku dojít může. Definovat jeden důvod není úplně možné. Pro hodnocení nebo nějakou detailnější analýzu by bylo potřeba znát trochu víc detailů a já tyto informace, na rozdíl od slovenských kolegů, nemám.

Léto bývá obdobím, kdy se určitě ve slovenských horách pohybuje více lidí, ať už to jsou lesníci a nebo turisté třeba i z České republiky, kteří tam míří na dovolenou. Zároveň druhá část mé otázky byla, zda medvědů přibývá. O tom, kolik jich ve slovenských horách je, něco víme?
Ohledně počtu medvědů byla v posledních dnech publikována studie, na které se podíleli kolegové z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Ten odhad, který se pohybuje kolem 1000–1200 medvědů, je zhruba stejný, jako byl ve studii, která byla publikovaná v roce 2016. K nějakému mírnému nárůstu pravděpodobně dojít mohlo, ty studie pracovaly s trochu jinou metodikou, takže nemusely ten nárůst zachytit. Nicméně, řádově se pohybujeme pořád ve stejných číslech. Určitě nedošlo k nějakému několikanásobnému nárůstu. Ale pravděpodobně k mírnému zvýšení dojít mohlo.

1000–1200 medvědů to je hodně? Nebo málo? Jak se to vůbec zjišťuje?
To záleží na tom, jak se na to díváme. Vždycky nejde o přesný počet medvědů, ale spíš o míru konfliktů, ke kterým dochází. Ten odhad se vytváří na základě genetického vzorkování populace, kdy se sbírá trus v určitém časovém období, pokud možno na co největším území, v celém areálu výskytu toho druhu a následně se porovnává množství opakovaných záchytů stejných jedinců. A podle poměru opakovaných záchytů těch jedinců se dá určit, jaký je reálný počet medvědů a jaká je přesnost těch odhadů. Takže je to poměrně náročná statistika. Já jsem se přímo té studie neúčastnil, takže nemůžu úplně říct, jak dobré bylo prostorové rozložení vzorků, jaké bylo to úsilí při získání. Nicméně hrubá čísla, která jsou momentálně k dispozici, víceméně ukazují to, že je tam nějaká nejistota, která je vždycky, ale není ta odchylka nějaká výrazná. Je to nějakých 100–150 jedinců, o které to číslo může být nižší nebo vyšší.

Rozumím. A to jsou ti medvědi, u kterých jsme ještě nezjistili, kde kálí.
Ano, to je to nějaký odhad, se kterým ta studia pracuje. To je ta nejistota.

Stejně ale tisícovka medvědů na Slovensku, to mí z čistě laického pohledu přijde jako velké číslo a zdá se mi, že se medvědům na Slovensku daří. Je to pravda?
Určitě. Ta populace je životaschopná, o tom není sporu. Každoročně dochází k reprodukci, takže z tohohle pohledu Slovensko splňuje nějaké základní parametry životaschopnosti populace. Udržuje ji v nějakém stavu, který si předsevzalo i vstupem do Evropské unie, to znamená že tento živočišný druh nevyhubí nebo nebude eliminovat. Takže to číslo je určitě slušné, ale jestli je příliš vysoké nebo příliš nízké, jaká je reálná kapacita, to se v případě medvědů nedá úplně tak od stolu říct, protože je to hodně závislé na úživnosti biotopu. A potom v posledních desetiletích, kdy ta populace postupně stoupá, nevíme, jestli už dosáhla maximální kapacity, nad kterou se dál nemůže šířit, nebo tam je ještě nějaký prostor k růstu.

Strašák otevřených popelnic

Jestli to chápu dobře, tak populace medvědů na Slovensku roste. Zároveň tedy medvědi naráží na to, že člověk obvykle zmenšuje prostor volně žijícím živočichům. To znamená, že tam třeba právě proto dochází k těm střetům člověka se zvířetem. Zároveň ale, nejsou to právě medvědi, kteří třeba i rádi využívají nějaké nenucené pohostinnosti lidí, že jim třeba chodí na pole nebo do odpadkových košů a podobně?
Je to tak. Jako jeden z těch příkladů dobrých podmínek je i to, že mají medvědi v podstatě neomezené možnosti konzumace potravy – hlavně v nižších polohách. To jsou ta kukuřičná pole, kam se v době mléčné zralosti kukuřice medvědi hromadně stahují a ty možnosti jsou v podstatě neomezené. Je to podobné jako divoká prasata, která tady taky nachází ideální podmínky. Z tohohle pohledu jim člověk vytváří relativně slušné podmínky k životu. Na druhou stranu to omezení při intenzivním pohybu lidí, houbařů, turistů nebo i myslivců, tam určitě hraje taky svou roli. Bavíme o soužití s velkou šelmou nebo s nějakým konfliktním druhem a o hledání nějaké rovnováhy soužití v krajině tak, abychom byli schopni vybalancovat všechna rizika, která s tím souvisí. A zároveň ten druh zcela nevyhubili.

Ale když jste říkal, že se medvědům na Slovensku daří, tak jste asi nemysleli jenom popelnice a kukuřici. Co všechno jim tam dělá dobře?
Tak určitě k tomu přispěla i postupná obměna lesů, ke které na Slovensku i po těch větrných kalamitách a podobně dochází. Tyto lesy dneska zarůstají bobulovitými rostlinami, spoustou maliní. To všechno jsou biotopy, které jsou pro člověka poměrně špatně přístupné, pokud se bavíme třeba o těch Tatrách. Takže celková úživnost těch biotopů je tvořena nějakou mozaikou, kdy se tam po té obnově lesa dostávají hlavně plodiny, jako jsou maliny, borůvky a tak dále. Ty navíc právě plodí, takže to jsou svým způsobem ideální podmínky. Dalším významným prvkem jsou bukové lesy. Přirozené lesy tvoří na Slovensku podstatně vyšší podíl, než je to třeba v Česku. Klíčové jsou především bukvice – bukové porosty. Pokud je dobrý semenný rok, tak tam medvědi mají spoustu potravy a v podstatě pak nemají ani tendenci chodit hledat potravu do blízkosti lidí.

Méně lesů v Česku než na Slovensku „chrání“ Česko před tím, aby k těm střetům nedocházelo mezi člověkem a medvědem třeba i u nás?
Já jsem to myslel tak, že na Slovensku je vyšší podíl těch přirozených lesů. Kde je třeba víc jedlobučin, které mají vyšší úživnost.

Já jsem to myslel úplně stejně. To znamená, že když tu ty lesy nemáme, tak to znamená, že tu nemůžeme mít ani medvědy?
I u nás ty podmínky jsou. Problém je ten, že jsme na okraji té populace. Takže, když už se k nám nějací medvědi dostanou a třeba i ty podmínky najdou, tak jsou mnohem víc ohrožováni okrajovým efektem té populace. To znamená, že někde jsou dálnice nebo nějaké bariéry, které třeba hůř překonávají. Anebo je tu vyšší míra pytláctví a nepochopení než na Slovensku, kde už jsou přece jenom místní obyvatelé i myslivci na výskyt medvěda zvyklí.

Když se k nám zatoulá jeden, dva medvědi, tak je to většinou poměrně velký poprask a lidé to považují za něco nepřirozeného. Na Slovensku, i když je tady právě nějaká mediální vlna, je to pro řadu lidí v těch vesnicích normální stav. Tolerance k medvědům je tam určitě vyšší.

Medvědi nemají rádi překvapení

Dobře, ať už tedy v Česku nebo spíš tedy na Slovensku, narazím-li na medvěda, tak co dělat?
Vždycky je důležitý kontext té situace. Já nebo moji kolegové jsme se setkali s medvědem, hlavně tedy na Slovensku, opakovaně a žádné to setkání nebylo nějakým způsobem rizikové, kontroverzní. Samozřejmě člověk, když poprvé najde nějaký pobytový znak medvěda, nebo ho vidí, tak má velkou obavu, protože se mu v hlavě začnou objevovat všechny ty katastrofické zprávy, které četl třeba v médiích. Ale reálně je medvěd relativně plaché zvíře a pokud člověka uvidí, tak má spíš tendenci utéct. Rizikovější to může být v případě, pokud člověk potká medvědici s mláďaty – ale i ta má často tendenci medvíďata varovat a od člověka utéct. Případně může dávat nějaké signály – třeba naznačit útok, že se rozběhne nebo postaví se na zadní. To neznamená, že by medvěd chtěl útočit, ale třeba zjišťuje, jaká je aktuální situace, aby měl lepší rozhled, nasál pach toho člověka. Takže obecně pokud vidíme medvěda na nějakou větší vzdálenost, řádově třeba stovky metrů, například vidíme medvěda v protějším svahu, kdy nás pravděpodobně medvěd nevidí, tak není potřeba panikařit, ale stačí ho sledovat. Pokud bychom medvěda viděli na nějakou bližší vzdálenost, desítky metrů, tak je lepší se vydat jinou cestou a dát o naší přítomnosti medvědovi vědět, aby nebyl překvapen.

Takže na něj mluvit.
Vydat nějaký zvuk. To může medvěda na naši přítomnost upozornit.

Není tedy cesta i křičet nebo mluvit nahlas?
Určitě, je to tak. Zároveň nemá smysl po celou dobu, kdy se pohybujeme v lese, vytvářet nějaký velký hluk. Pokud se pohybujeme na turistických značkách, kde projde denně desítky, někdy i stovky turistů, tak medvědi samozřejmě velmi dobře ví, že tahle území jsou využívaná lidmi a není zdokumentovaný žádný případ, kdy by medvěd napadl člověka na turistické značce. Spíš to jsou případy překvapení, které se dějí lesníkům v nějakém nepřehledném terénu nebo houbařům někde v porostu, který může být taky nepřehledný. Nebo jsou to pak právě ty střety člověka s medvědicí a medvíďaty. Ty můžou být poměrně rizikové.

Ve Spojených státech se v národních parcích prodávají spreje proti medvědům. Je něco takového užitečné a dá se to koupit i tady ve střední Evropě?
Ano. Řada studií ukázala, že spreje jsou poměrně úspěšné, dokonce úspěšnější než nějaké zbraně v sebeobraně. My jsme je nějakou dobou dováželi i do České republiky a nabízeli jsme je lidem, kteří jeli třeba na Slovensko. Ale s tím jsme přestali. Ty spreje jsou poměrně drahé a sami jsme je nepoužívali, protože poté, co jsme sami opakovaně spali v oblastech, kde se vyskytují medvědi, tak jsme poznali, že medvědi nejsou tak nebezpeční, že bychom je potřebovali. Zároveň nám přišlo, že lidem dodávají nějaký falešný pocit bezpečí a že si pak můžou dovolit víc, než by měli. A myslím, že to není úplně ten správný přístup, jaký bychom měli mít. V Severní Americe jde o trošku jiný typ útoků – tam medvědi někdy na člověka skutečně útočí bez přípravy. Ve střední Evropě jsou to spíš případy obranných útoků nebo obranné reakce medvěda, pokud k nějakým střetům dojde. A tam ten sprej až tak potřeba není.

Jak přesně to funguje? Je to pachový sprej nebo je to sprej na omráčení toho zvířete?
Je to pepřový sprej, který má na rozdíl od těch malých pepřových sprejů, které se dají koupit u nás běžně pro sebeobranu, poměrně velký dosah. Je to nějakých 8 až 10 metrů, záleží na velikosti. A je schopen medvěda zasáhnout nebo odplašit včas, než dojde k tomu člověku na blízko. Takže je to skutečně už nějaká relativně kontaktní vzdálenost.

Konečné řešení – odstřel?

Když se zpátky dostaneme k aktuální situaci na Slovensku, tak tam teď Ministerstvo životního prostředí avizovalo, že jedním z řešení bude posílení zásahových týmů. Ty zásahové týmy takovéto prostředky nemají i k dispozici s sebou? Nebo co oni přesně dělají? Co je jejich úkolem?
Úkolem zásahových týmů je zaměřit se na ty jedince, kteří jsou problematičtí; a může to být právě kvůli té synantropizaci. To, že je v nějaké oblasti (a v Tatrách to je pořád časté) relativně velké množství kontejnerů, které nejsou zabezpečené. Medvědi se na ně učí, chodí na ty odpadky a postupně ztrácí respekt nebo plachost před člověkem. Takoví medvědi jsou pak mnohem nebezpečnější. Ale medvědi se mohou objevit i v jiných oblastech než třeba v Tatrách, kde je konfliktů nejvíce. Úkolem zásahových týmů je ty problematické jedince identifikovat a snažit se je z té populace buď odstranit, pokud už je to skutečně velmi silná habituace nebo synantropizace na člověka, anebo nejdřív použít třeba gumové projektily a nějakým způsobem pomocí takzvaného averzivního podmiňování tomu medvědovi zážitek s člověkem znepříjemnit tím, že ucítí bolest která ho ale nezraní). Tak je možné medvědy donutit, aby se člověku vyhýbali. Pokud tyto averzivní metody nezafungují, tak pak dochází k odstranění z populace. A to je vlastně asi ten nejlepší způsob, jak předcházet konfliktům, protože nikdo nemá zájem, aby se tu pohybovali medvědi, kteří jsou nebezpeční, kteří se přibližují lidem a hledají u nich potravu. Takže pokud už k nějaké té synantropizaci dojde, tak je potřeba to medvědy buď odnaučit anebo je odstranit.

A to znamená odstřelení, pokud to chápu dobře?
Ano, v tomhle případě odstřelení. Ale je potřeba říct, že tohle je cílené odstřelení, zaměřené skutečně na jedince, kteří můžou být předtím i třeba telemetricky sledovaní. Kolegové v Tatranském národním parku na polské straně všechny tyhle medvědy nejdřív označují, sledují detailně jejich chování, protože někdy to může být jenom dočasná změna chování, která souvisí s životním cyklem toho medvěda, který souvisí třeba s nedostatkem potravy. A měli jsme takový případ i v České republice před asi čtyřmi lety, kdy tu byla medvědice, která působila relativně velké škody. Byla často viděná. My jsme ji vlastně s kolegy z Polska v tom dalším roce obojkovali a poté jsme mohli pozorovat, že úplně změnila své chování. I ten samotný odchyt je pro to zvíře stresující, byl tam nějaký kontakt s člověkem a i to mohlo mít dopad na to, že se v podstatě lidem relativně vyhýbala, a pokud dělala nějaké škody, tak to byly jenom škody na úlech, které byly nezabezpečené někde uprostřed lesů nebo na nějakých loučkách.

Když jsme byli u toho odstřelu, tak někteří poslanci na Slovensku teď vybízejí k tomu, aby se medvěd hnědý mohl lovit. Koukal jsem se do agentury TASR, třeba Boris Kollár, předseda slovenského Parlamentu ze strany Sme rodina to navrhuje. Je to podle vás na místě?
Určitě se nedá říct, že by počet medvědů výrazně koreloval s množstvím konfliktů. Odstřel v podstatě může mít efekt pouze v případě, že bychom odstřelili všechny medvědy z toho konkrétního regionu – pak by ty konflikty nebyly. Ale pokud jenom snížíme počet medvědů o polovinu nebo o třetinu nebo o dvě třetiny, tak to neznamená, že konflikty nebudou. Řada útoků, které proběhly teď nebo v minulých letech, se odehrála v oblastech, kde není vysoká koncentrace medvědů. Je to třeba okraj areálu, jde buď o náhody nebo o nějaké problematické jedince. Ale jsou tu oblasti i na Slovensku, i v jiných zemích, kde je koncentrace medvědů poměrně vysoká, a přesto tam konflikty skoro nejsou. Takže to není o hustotě populace medvědů, ale spíš právě o těch problematických regionech, na které je potřeba se zaměřit a kde je potřeba posílit práci zásahových týmů.

Takže posílení zásahových týmů je podle vás v tuto chvíli jednoznačně nejlepší řešení? Vytipovávání problematických jedinců a v případě nějakého zhoršení toho chování odstřelení.
Tam je důležitý jeden faktor, že pokud tam je medvědice, která třeba je synantropizovaná, která chodí na odpadky, tak to učí velmi pravděpodobně i medvíďata. Takže, když už je takový vážný případ, tak je potřeba skutečně odstranit i ta medvíďata. Byť to z etického pohledu i pro některé myslivce může být kontroverzní a problematické, tak tady zkrátka není jiná možnost. Pokud medvíďata jsou s matkou a už se to naučí, tak pokud si nechceme vychovávat další generaci medvědů, tak musíme celou medvědí rodinu, včetně těch medvíďat, odstranit z populace.

A tam není skutečně žádná šance na nějaké přeučení těch návyků?
Naprosto minimální. Nejlepší šance kromě zásahových týmů je v té prevenci. To znamená mít dobře zabezpečený odpad v regionech, kde medvědi jsou, abychom nedávali možnost medvědům nebo jejich mláďatům si na tu potravu zvyknout. To je asi nejlepší přístup k nějakému soužití, které může fungovat.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z Ranné noviny, Topky.sk