O Panovi platí totéž, co o jiných antických bozích a příšerách: nejistý je nejen otec, ale dokonce i matka.

Otcovství bývá střídavě připisováno:

- Hermovi, ochránci obchodníků a podvodníků;

- mocnému Diovi;

- Kronovi, Diovu otci;

- a smečce ženichů, která sváděla ctnostnou Penelopu, zatímco se její manžel Odysseus komplikovaně vracel z trojské války.

Matkou mohla být nymfa Dryopa, nebo jiné víly Oineisis a Amaltheia.

Případně, ale to je krajně nepravděpodobné, již zmíněná Penelopa.

Vypráví se, že matka se novorozencova vzhledu lekla a utekla: Pan byl již při opuštění lůna neuvěřitelně ošklivý, měl rohy, špičaté uši, dlouhé vousy, ocas a chlupaté nohy s kopýtky. Připomínal kozla. 

Opuštěného dítěte se ujal bůh Hermes a donesl ho na Olymp, kde Panův nezvyklý zjev vyvolal bouři nevázaného (homérského) smíchu. 

Pan nebyl žádný mudrc, ale měl dostatek rozumu na to, aby si řekl, že nemá zapotřebí dělat šaška Olympanům, dětinským bohům zmítaným lidskými vášněmi. Odebral se do Arkádie, idylické krajiny uprostřed řeckého poloostrova Peloponésu, chránil tam stáda skotu i bravu, včelíny, pastýře a lovce a snažil se zmocnit co nejvíce nymf. Málo platné, měl v sobě kozlí vilnost. 

Poklidný život v arkádských horách se obrážel v Panově povznesenosti, dobré náladě a přívětivosti. Nicméně když ho někdo vytrhoval z klidu - zejména pokud rušil Panův odpolední spánek - odměnil se kozlí bůh nečekaným a tak strašlivým řevem, že se nešťastník vyděsil k smrti a prchl. 

Pan prý významnou měrou přispěl k vítězství Dia nad Kronem a jeho Titány, protože svým jekem zasadil už umdlévajícím Titánům poslední ránu. Ti rázem propadli panice a obrátili se na kvapný úprk. 

Podle neověřených zpráv se zastavili až v dnešní Británii.  

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít