Teror ve jménu revoluce. Před půl stoletím vznikla Frakce Rudé armády, na svědomí má desítky mrtvých
Bezpočet útoků, které stály život přes 30 lidí. Taková je bilance teroru, který rozpoutala německá krajně levicová teroristická organizace Frakce Rudé armády. Ta se zrodila přesně před 50 lety - 14. května 1970. Svou činnost oficiálně ukončili teprve v roce 1998. Poslechněte si, jak o ní před listopadem 1989 informoval Československý rozhlas.
Rote Armee Fraktion, zkráceně RAF, vyrostla z německého studentského protestního hnutí konce šedesátých let minulého století.
Důležitou roli v jejím vzniku měla demonstrace, jež se v roce 1967 konala na protest proti návštěvě íránského šáha v západním Berlíně.
Policie tehdy zastřelila jednoho z účastníků, studenta Benna Ohnesorga. V reakci na tuto událost vzniklo několik skupin, které chtěly proti západoněmeckému režimu vést boj i násilnými prostředky.
Molotovem proti lhostejnosti
Vůdcem jedné z nich byl Andreas Baader, jenž v dubnu 1968 společně se svou partnerkou Gudrun Ensslinovou podpálil dva obchodní domy ve Frankfurtu nad Mohanem. Použili čtyři Molotovovy koktejly a způsobili škodu přes dva miliony marek. Dvojice tak chtěla upozornit na lhostejnost Němců vůči válce ve Vietnamu.
Po činu byli zatčeni a odsouzeni ke třem rokům vězení. O dva roky později, 14. května 1970, se Ensslinové, jež se z vězení dostala o něco dřív, podařilo Baadera vysvobodit. Na akci se podílela také známá levicová novinářka Ulrika Meinhofová. Tento den se zpravidla také považuje za datum zrodu RAF.
Členové nově vzniklé organizace se nejdřív vydali do Jordánska, kde podstoupili vojenský výcvik.
Po návratu pak zahájili takzvanou městskou gerilu: přepadávali banky a podnikali teroristické útoky. Chtěli vytvořit masovou základnu pro revoluci, jejímž úkolem podle nich bylo změnit společensko-politickou realitu v Západním Německu. Velký úspěch však neměli. Nejdůležitější členy – Baadera, Ensslinovou, Meinhofovou a několik dalších – policie zatkla už v roce 1972.
Jejich osvobození se stalo hlavním úkolem takzvané druhé generace RAF. Teroristé toho chtěli dosáhnout vydíráním západoněmecké vlády.
V září 1977 unesli šéfa svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera. Požadovali, aby vláda propustila vězněné členy RAF a umožnila jim vycestovat do země podle jejich výběru. Pro nás je zajímavé, že Schleyer byl členem NSDAP a za protektorátu se podílel na arizaci českého průmyslu.
Téměř současně, 13. října 1977, uneslo čtyřčlenné palestinské komando Boeing 737 německé letecké společnosti Lufthansa, který letěl z Mallorky do Frankfurtu nad Mohanem. Donutili posádku, aby se vydala na dlouhou cestu na východ – přes Řím, Kypr, Dubaj a Aden až do somálského hlavního města Mogadiša, kde přistáli 17. října.
Za osvobození 86 cestujících teroristé žádali propuštění vězněných členů RAF, několika dalších palestinských teroristů, a navíc ještě vyplacení 15 milionů dolarů. Právě o těchto dramatických událostech se hovoří v dobových zprávách Československého rozhlasu.
Tehdejší německý kancléř Helmut Schmidt ale neměl v úmyslu nátlaku teroristů ustupovat. Vyjednával s nimi jen naoko a do Mogadiša vyslal německou protiteroristickou jednotku GSG 9, která překvapivým útokem všech 86 rukojmích osvobodila. Při zásahu zahynuli tři ze čtyř příslušníků teroristického komanda.
Zatím se v Německu – díky tomu, že měli v cele ukryté malé rádio – o neúspěchu Palestinců dozvěděli věznění členové RAF. Když pochopili, že už nemůžou doufat v propuštění, rozhodli se k sebevraždě.
Život si vzali Baader, Ensslinová a Jan-Carl Raspe, kteří byli odsouzeni na doživotí. Meinhofová spáchala sebevraždu už o rok dříve. Na oplátku teroristé po 44 dnech zajetí zavraždili Schleyera. Události takzvaného „německého podzimu“ 1977 znamenalo pro RAF velký neúspěch.
Organizace ale v boji pokračovala dál. Zlomem se stal až roku 1982, kdy byla část jejích členů zatčena a část nalezla útočiště v NDR. Takzvaná třetí generace RAF pak působila zhruba od roku 1986 až do prvních let po znovusjednocení Německa – to její členové považovali za anexi NDR Německou spolkovou republikou.
Stíny minulosti
K posledním obětem RAF patřil Detlev Rohwedder, jenž odpovídal za privatizaci východoněmeckých podniků. Od roku 1993 byla Frakce Rudé armády prakticky paralyzována a v roce 1998 oficiálně ukončila svou činnosti. Přesto se na ni tak docela nezapomnělo.
Tři bývalí členové RAF se letos začátkem května dostali kvůli přepadení dodávek s penězi a supermarketů na severozápadě Německa v letech 1996 až 2016 na seznam nejhledanějších osob Evropského policejního úřadu (Europol).
O Frakci Rudé armády také vznikla řada knih, dokumentů i hraných filmů. Velký úspěch měl zvlášť film Baader Meinhof komplex, který do kin přišel na jaře 2009. Natočen mimochodem byl v německo-francouzsko-české koprodukci.
A proč Československý rozhlas tak zajímalo unesené západoněmecké letadlo? K únosu letadla došlo jen o dva dny dříve, 11. října 1977, i v Československu.
Zaměstnanci ČSA Vlastimil Ťoupalík a Růžena Vlčková se zmocnili proudového Jaku-40 létajícího na lince Karlovy Vary – Praha. To přistálo ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se také s oběma únosci, které německé orgány odmítly vydat do ČSSR, konal soud. Československá strana neskrývala své pobouření, že jí Německo „vzdušné piráty“ nevydalo.
