„Dějiny vznikajícího českého státu jsou vlastně rodinnou historií Bořivoje a Ludmily, jejich synů a vnuků. Nevěděli bychom o ní téměř nic, kdyby Boleslav nedal zabít Václava a Drahomíra Ludmilu. A kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých,“ píše v knize Václav Cílek, jeden z autorů nové publikace Tetín svaté Ludmily.

Vedle legend jsou dalším zdrojem poznatků o svaté Ludmile bádání antropologů. Vyplynulo z nich, že Ludmila trpěla těžkou endokraniozou.

„Je pravda, že Emanuel Vlček při antropologickém rozboru jejích pozůstatků zjistil na lebce onen typ onemocnění, zřejmě ne zcela běžný. Ale je to onemocnění, které má jako průvodní jevy migrény, ale také nespavost,“ potvrzuje historik z Univerzity Karlovy, profesor Petr Charvát.

„Soudí se, že Ludmila nebyla právě osobností, která by kolem sebe vyvolávala harmonické, klidné, jemné prostředí, což mohlo mít vliv i na konec jejího života,“ vysvětluje.

Ostatky svaté Ludmily nechal Václav převézt z Tetína na Pražský hrad.

„Je to mimořádně významné, protože šlo o translaci, převezení těch ostatků. V raném středověku to znamenalo v podstatě přípravu k prohlášení za svatého, kanonizaci,“ doplňuje historik.

Až ve 14. století Petr Parléř přistavěl k románské stavbě svatojiřského kláštera pohřební kapli, ve které svatá Ludmila spočívá dodnes.

Regina Květoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít