Vědcům se poprvé podařilo analyzovat složení starověkého parfému. Je dva tisíce let starý
Staří Římané voněli – pačuli. To je závěr studie španělských vědců. Vůbec poprvé se jim povedlo analyzovat složení starověkého parfému z 1. století. Umožnil to nález hermeticky uzavřeného flakónku se zatuhlým zbytkem voňavky staré dva tisíce let.
Vědci našli lahvičku se zbytkem parfému před čtyřmi lety ve španělském městě Carmona, nedaleko Sevilly. Dělníci tam tehdy stavěli bazén a odkryli – jak se pak ukázalo – římskou hrobku z 1. století. Carmona se za římských časů jmenovala Baetica.
Bylo to jedno z měst v římské provincii, Hispánii. Jsou tam antické památky a taky největší starověká nekropole na Pyrenejském poloostrově. A hrobka byla k radosti archeologů nedotčená. V pohřební komoře je osm výklenků pro urny. Bylo tam pohřbených šest lidí, tři muži a tři ženy, takže to bylo zřejmě rodinné mauzoleum.
V jedné z uren s ostatky (zbytky spálených kostí) asi čtyřicetileté ženy, byla ta lahvička. Jedinečná provedením, obsahem a zátkou.
Flakónek (takzvané unguentarium, „slzná nádobka“) je luxusní, z křemenného skla. Nepropustnou zátku má z nezvyklého materiálu – z minerálu, z dolomitu. Podle studie je to první známý doklad zátky z dolomitu se živičným utěsněním. Živice jsou viskózní organické kapaliny typu dehet, takže rarita.
Z toho vyplývá, že majitelé hrobky byli nepochybně hodně bohatí. Obrázky najdeme ve studii vědců z Córdobské univerzity, teď vyšla ve švýcarském odborném časopise Heritage. Části té studie pochopíme i my laici, i když většina je pro chemiky. Lahvička byla pevně uzavřená, takže se uchoval ztuhlý obsah. A córdobští chemici měli co analyzovat.
Vzácný obsah lahviček
Vzácný je obsah lahviček. Z analýzy toho ztuhlého parfému z Carmony vyplynulo, že vonnou složkou bylo pačuli, olej ze suchých listů rostliny pačule obecné. Tehdy, v 1. století, byla k mání v Indii. Takže konkrétní flakónek nejspíš pocházel z daleké části římské říše, a movití majitelé té hrobky si ho koupili.
Archeologové ve Španělsku našli nejstarší evropská ohniště. Jsou stará 250 tisíc let
Číst článek
Autoři studie jsou si jistí, že šlo o parfém. Složení odpovídá, protože podle klasických pramenů obsahoval parfém nejméně dvě různé složky: esenciální olej z rostlin (jako jsou růže nebo jasmín), kořenů nebo pryskyřic, a nějaký tuk. Tady máme extrakt z pačule a rostlinný tuk, takže to sedí.
Ve studii se dočteme, že Římané propadli kouzlu voňavek, když ve druhém století před naším letopočtem ovládli Malou Asii, dnes je to neevropská část Turecka. Výroba parfémů pak v Římské říši jela na plné obrátky. Parfém lidé používali denně a byla to taky běžná součást pohřební výbavy.
Řecký lékař z 1. století, Pedanius Dioscorides, zaznamenal recepty na vonné oleje, které tehdy sloužily jako parfém i lék. Anebo římský historik Plinius starší popsal, jak vyrobit parfém.
Staří Egypťané věřili, že parfém je od boha Slunce, Rea. Před čtyřmi lety němečtí vědci zrekonstruovali vůni – z usazenin v jedné amfoře – z doby královny Kleopatry, tam byla základem myrha.
Nejstarší známý parfém je starý přes čtyři tisíce let. Jeho stopy našli italští archeologové asi před 16 lety na Kypru. Našli tam tehdy celou voňavkářskou dílnu. A ty vůně, to prý byly levandule, vavřín (bobkový list), šalvěj a koriandr.