Zblízka: Vztah Tomáše Vernera a Vlasty Kopřivové
Pro konečný úspěch je vztah mezi trenérkou a závodníkem skutečně velmi důležitý. Na místě v případě Tomáše byl v jeho klukovských letech i obrovský respekt.
„Já když jsem přišel do Prahy jako 12-ti letý a viděl jsem paní Kopřivovou, tak jsem měl vždycky stažená zadek, když jsem šel kolem. To jsem chodil většinou velkým obloukem a nebyl jsem jediný, takových tam bylo více. Ten respekt je myslím na místě u trenéra takových kvalit, jako je paní Kopřivová," připustil mistr Evropy z roku 2008.
Čím se pro něj právě jeho trenérka stala?
„Ne mým vzorem, ale takovým mentorem všeho, co se týká ledu. Díky ní jsem se dopracoval tam, kde jsem teď a to jenom proto, že jsem ten respekt měl a poslouchal jsem co jsem měl dělat. Samozřejmě to nebylo vždycky jednoduché," vzpomíná Verner.
„Když jsem se koukal na své záznamy z mistrovství Evropy, tak musím říct, že byla obrovsky statečná, že se se mnou vydal, s takovým nezmarem, na mistrovství Evropy. Já bych vedle sebe nechtěl stát."
Musím věřit
Asi tušila, že z Tomáše může vyrůst krasobruslař světového formátu. Mezi oběma je možné vnímat i něco více, než jen vztah nazvaný jako profesionální.
„Trenérovi musíte důvěřovat, jak tam není důvěra tak nemůžete pracovat. Alespoň ne u mě. Někomu komu nedůvěřuji, s tím se loučím a jdu dál," říká Verner.
Určitě ale byly okamžiky, které Tomášovi nešly pod nos. Možná si říkal, proč právě to či ono má udělat. To by nebylo nic výjimečného. Na něco zajímavého jsme ovšem narazili.
„Někdy mám trošku vztek, když mi něco vykládá a hlavně mám sto chutí říct, že za jejích let se bruslilo, tak jak se bruslilo. To bylo úplně v jiných dimenzích. Nikdo neskákal trojité Axely a jezdilo se na kroužku v povinných cvicích, takže vlastně co mi chce vysvětlovat, když nezná ten pocit."
Tak vážné to jistě nikdy není. Stačí pár minut a vše vnímá jinak. „Ano, potom se uklidním a zjistím, že ty základy bruslení, na nich je třeba postavit něco a z toho se všechno odvíjí. Takže když jezdila dvojité skoky, tak má ty základy, aby mě mohla učit ty čtverné," připustil Tomáš Verner.
Jsem s ním spokojená
A pohled trenérky? Že by, alespoň zpočátku, Vlasta Kopřivová něco napráskala, to rozhodně ne. „Já toho ani moc prásknout nemůžu. On je celkem takový vychovaný, mladý muž. Je sám dostatečně ctižádostivý, takže s tím já problémy nemám, s nějakou kázní. To ne," pochvaluje si trenérka Kopřivová.
Inu, jak si trenérka závodníka vychová, takový je.
„Ne, že by to byla moje zásluha, že takový je. Já si myslím, že už takový přišel už z rodiny, z domova vychovaný. Byl držený na uzdě, takže tam nejsou žádné problémy. Možná, že si dal moc vysoký cíl. To je těžko říct," přemýšlí Vlasta Kopřivová.
„Já jsem s ním spokojená. Jako s klukem, jako se svým svěřencem, jsem s ním spokojená. Nikdy mi neudělal žádnou ostudu, vždycky se snažil, tak já nevím co bych na něho práskla."
Ze slov trenérky by se mohlo zdát, že je vlastně Tomáš prototypem ideálního muže.
„To teda není. Já bych chtěla vidět nějakého ideálního mužského. Pak bych se chtěla znovu narodit a vzít si ho."
Ale podívejme se. Tak přeci jen nám Vlasta Kopřivová něco prozradí. A zkusíme jít ještě trošinku dále. Poslouchal Tomáš všechny její rady? „Taky samozřejmě odmlouvá, to jo. Třeba, že dneska ne, ale zítra, že to udělá. Co si vymyslím, že zítra udělá," prozrazuje Kopřivová.
Nechtěl dělat balet
A k čemu ho musela nejvíc nutit a přemlouvat? „Když byl malý, tak jsem ho musela nutit, aby si vytahoval nohy. On hrozně rád hrálo fotbal a takové ty sporty, které skoro nesouvisí s krasobruslením."
„Tak jeho představa, že má stát u tyče a vytahovat si nohy, to bylo pro něho neuvěřitelné.Postupně, ale začal i ten balet brát vážně. Věděl, že bez té pohybové průpravy, že na ten led přeci jenom nemůže vylézt."
Asi Vlasta Kopřivová tušila, co si v těch chvílích o ní Tomáš říká. „Co si o mě ta ženská myslí? Vždyť to nemá z mužským projevem nic společného," usmívá se trenérka.
A jak by bylo možné na závěr vzájemný vztah obou osobností českého krasobruslení charakterizovat?
„Ten vztah, abych ho zhodnotil jedním slovem. Tak je, že si paní Kopřivové hrozně vážím, že se mnou absolvovala tu dlouhou cestu. Myslím si, že i jí se ta cesta se mnou vyplatila. Ta zlatá ze Záhřebu, byla pro ní dostatečným zadostiučiněním a jí jsem jí tu zlatou medaili moc rád zavěsil na krk," konstatoval na závěr, před vrcholem sezony, olympiádou ve Vancouveru, Tomáš Verner.
