Změnil se tenis, ale i atmosféra, libuje si někdejší světová jednička Novotná
Letošní rok zůstane ve sportovní historii České republiky zapsán jako jeden z nejúspěšnějších vůbec. I když pomineme olympiádu, pořád zůstává množství obrovských sportovních triumfů - třeba v tenise, kde Česko dokázalo jako první evropská země v jednom roce vyhrát Davis Cup i Fed Cup.
U výhry českých tenistek v O2 aréně byla v listopadu také legendární Jana Novotná, která si ještě dobře dovedla vybavit pocit vítězství. Ta prý zůstává pořád stejná, ale tenis, ten podle ní prošel v posledních letech obrovskou proměnou.
„Všechno se mění, že - doba, styl hráčů, jejich osobnosti, jak hrají, i jejich výsledky. Tenis se hodně změnil v tom, že nemáme stálé jedničky, jak to bývalo. Nastupuje vždy mladá generace, střídá se to," říká Jana Novotná a na zmíněné změně vidí spíš pozitiva.
Jana Novotná stále tenis sleduje, změny v samotné i hře i v chování diváků ji těší
„Na jednu stranu si myslím, že ženskému tenisu trochu chybí stabilní čtveřice, jak je tomu třeba u mužského tenisu, ale tak to je, s tím se nedá nic dělat. Dobré je, že divák se musí pořád učit a zvykat si na to, že se nepodívá na pavouka a neřekne si, že to vyhraje Serena Williams, nebo třeba jiná taková tenistka. V tom je to hodně nové, ale aspoň to diváka nutí zajímat se i o jiné hráčky."
Podle Jany Novotné, vítězky dvanácti grandslamů v ženské čtyřhře, se ovšem nezměnil jen samotný tenis, ale i atmosféra, která tenisové i jiné sportovní akce zejména v Česku doprovází.
„Naši diváci bývali dřív zaskočení, zvlášť když se hrávalo proti Češkám, nevěděli, komu mají fandit. Třeba Martina Hingis byla Češka, ale Česko nereprezentovala, lidé byli hodně konzervativní a nechtěli nikoho urazit. Teď se atmosféra uvolnila, lidé se nebojí ukázat své dojmy. Díky tomu, že tu máme podporu bubeníků a roztleskávačů, je to jiné. Já sedím v prezidentském boxu a říkám si, jak bych vyskočila a zazpívala si. A tak jsme udělali aspoň vlnu… člověka to nutí fandit, to je super," těší Janu Novotnou.
Na pozitivní proměně chování českého publika se podle ní bezpochyby podepsala změna režimu po roce 1989, na jiné podmínky si však podle ní musely zvykat i samotné hráčky.
„Nám to taky trochu trvalo, než jsme získaly nějaké sebevědomí a dostaly se do pohody. Musely jsme si říct, že už nejsme z té ‚východní' Evropy, že my už patříme prostě jen do Evropy, a můžeme ukázat, že jsme dobří a že máme být na co pyšní. Tohle bychom jako národ neměli nikdy ztratit."
Čtyřiačtyřicetiletá rodačka z Brna byla letos osobně přítomna v pražské O2 aréně, když české tenistky porazily ve finále Fed Cupu Srbsko. Triumf to byl letos jiný než vloni v Moskvě, z mnoha důvodů. Třeba proto, že ať chceme nebo ne, pořád platí, že obhájit titul je těžší než ho získat. A pak taky, a v tom se shodují všichni sportovci, na domácí půdě chutná triumf vždycky trochu jinak.
