Stříbro z Moskvy. Pozemní hokejistky si před 35 lety přivezly olympijské medaile
Slavné časy pozemního hokeje u nás už jsou dávno pryč a je otázkou, jestli ještě nějaké přijdou. Mužský i ženský národní výběr hraje výkonnostně druhou evropskou divizi, teď zrovna na mistrovství Evropy v Praze. Přitom pozemní hokej v Česku nebo ještě Československu býval tradičním a občas i velmi úspěšným sportem. Vždyť ženský reprezentační tým vybojoval před 35 lety olympijskou medaili, zatím poslední v případě kolektivních soutěží na letních hrách.
„Byly jsme nadšené,“ vzpomíná Alena Mejzlíková, tehdy ještě Kyselicová, na zisk stříbrných medailí.
I mnohem zkušenější členky sestavy ale tehdy svazovala v posledním zápase velká nervozita. V utkání s nejslabším soupeřem skupiny potřebovaly vyhrát, aby získaly stříbro, v opačném případě mohly skončit i bez medaile.
Na největší úspěch v historii českého pozemního hokeje vzpomínala tehdejší reprezentantka Alena Mejzlíková
A v duelu s Polkami, kterým jinak běžně sázely jednu branku za druhou, se hodně trápily. „Stačilo jakkoli vyhrát, i o gól. Tenkrát jsme nedaly dvě penalty,“ připomíná rodačka z Trenčianských Teplic, které bylo v době olympijských her 22 let.
Československé hráčky mohly mít i zlato, jenže prohrály hned ve svém prvním utkání s tehdejším Sovětským svazem 0:2 a tyto body jim pak v tabulce chyběly.
Pozemkářky tak mohly naříkat podobně jako fotbalisté či hokejisté, kteří se v tehdejším komunistickém režimu povinně stávali učiteli a trenéry.
Pozemní hokej Jakub Mejzlík nikdy nehrál, jako rozhodčí ale pojede možná do Ria. I díky fotbalu
Číst článek
„My jsme vlastně Rusky pozemní hokej učily. Dělaly jsme jim sparingpartnery a docela často jsme tam létaly trénovat,“ vzpomíná Alena Mejzlíková.
Z červencové návštěvy Sovětského svazu v roce 1980 se i proto pozemkářky vrátily „jenom" se stříbrem, ale o zklamání mohly mluvit jen těžko.
Druhý cenný kov přidali fotbalisté
Vždyť tehdejší hry z politických důvodů řada západních zemí bojkotovala, a reprezentantky Československa, které jinak v 80. letech patřily ke světové špičce, se do Moskvy vůbec nemusely dostat.
„Zlato jsme ani nechtěly, říkaly jsme, že by to zase bylo moc,“ dodává Alena Mejzlíková, která se mohla se svými spoluhráčkami ze stříbra radovat přesně 31. července, po posledním zápase na turnaji.
Ještě o dva dny později v Moskvě vybojovali zlato fotbalisté a byly to zatím poslední olympijské medaile z kolektivních soutěží na letních hrách pro československé a později i české výpravy.
