Kořeny sázek u nás sahají do dostihového areálu v Chuchli
Dostihový areál v Praze-Velké Chuchli není jen místem pravidelných závodů, sahají sem kořeny kurzového sázení v Česku. Potvrzují to i vzpomínky největšího chuchelského bookmakera 80. let Jiřího Balcara, který stál po revoluci u vzniku první české sázkové kanceláře.
„Všechny společnosti, které vznikly po revoluci, mají kořeny v Chuchli, protože společnost Chance založil pan Svoboda s panem Olivou, to byli také exponenti v Chuchli, Tipsport zase Dragoun s Noskem, kteří byli taky černí bookmakeři,“ připomíná Balcar.
„A my, kteří jsme založili Fortunu, jsme v té době byli taky černí bookmakeři – já, Bouma a Kůrka, a jako posledního jsme k tomu přizvali Michala Horáčka.“
První sportovní sázky u nás byly ilegální, StB je tiše tolerovala
Číst článek
Posledního jmenovaného si Jiří Balcar s kamarády přizval ke spolupráci kvůli legislativě, protože pro vnik sázkové kanceláře bylo nutné změnit zákony. Textař a skladatel Michal Horáček ale odmítá, že by porevoluční změna legislativy byla jen jeho zásluha.
„Ty zákony se tvořily ještě koncem 80. let, to se neví, kolikrát mi někdo říkal, že jsem chytrý, že jsem si nechal napsat zákon po revoluci. Ale to není pravda, ten zákon začal v květnu 1990, přijímala ho Česká národní rada. Ale na konci 80. let státní závodiště samo přišlo s kurzovými sázkami.“
A to všechno, co se na konci 80. let rodilo, bylo třeba zákonně upravit, takže to, co vzniklo v 90. letech, už bylo jen výsledkem vývoje, který už byl stejně nastartovaný. A někde bylo nadšení až možná přehnané.
„Možná v té doby bylo to nadšení pro úplné otevření se všemu a ten zákon byl liberální až příliš. Já osobně mám proti automatům obrovské výhrady, nepřipadá mi to jako hra, je to stroj, který je nastavený tak, aby si z vašich peněz vzal dvacet procent a to je celé,“ poukazuje na problematiku i z jiného úhlu pohledu Michal Horáček.
Loterijní zákon se tedy změnil a 1. května v roce 1990 byla v Česku otevřena první sázková kancelář, ke které Jiří Balcar dodává:
„Já se přiznám, že jsem myšlenku legální kanceláře měl v hlavě dávno. Jako byli v době komunismu absurdní jiné věci, tak jsem já bral za absurdní, proč bychom měli být černí bookmakeři, když můžeme být bílí bookmakeři.“
Což se na počátku 90. let vyplnilo.