Hana Horáková si užívá basketbal jako divačka a myslí na rodinu
V srpnu letošního roku se basketbalistka Hana Horáková rozhodla ukončit profesionální kariéru. Stříbrná medailistka z mistrovství světa 2010 a evropská šampionka z roku 2005 ale na svůj sport nezanevřela. Pokud jí to čas dovolí, zajde do hlediště haly Rosnička, aby sledovala zápasy domácího IMOSu.
Hana Horáková patří k nejvýraznějším osobnostem české basketbalové scény. Kromě zmíněných reprezentačních úspěchů rodačka z Bruntálu stihla desetkrát vyhrát ženskou basketbalovou ligu a stejně tak domácí pohár. Dvakrát se radovala ze stříbrné příčky v Eurolize. Jak ale sama říká, nadešel čas vrcholnou scénu opustit.
"Prvním důvodem bylo to, že mne už vážně hrozně bolela záda, víc jsem marodila než si užívala basketu. A druhá věc je, že je mi tolik, kolik mi je a chtěla bych přeskočit do toho normálnějšího života," svěřila se nejlepší hráčka Evropy za rok 2010 a nejužitečnější basketbalistka světového šampionátu pořádaném ve stejném roce v České republice.
Dnes si zápasy užívá v roli divačky. "Já jsem si basket užívala jako hráčka vždycky. A teď je to takové milé: Jdete do haly na zápas bez nervů a čekáte, že to dobře dopadne. Takže dnes pokaždé když jdu do haly, tak mám dobrou náladu."
A hlavně úsměv na tváři, kterým potěší všechny kolem sebe. Zároveň ale přiznává, že jí hra pod bezednými koši chybí. "Zahrála bych si, ale když jsem zase minulou středu viděla, jaká je to dřina, tak nevím... Takže si spíš užívám jiného života a nebolavého těla."
Poslední slova mohou svádět k různým domněnkám. Jisté je, že basketbalistka, která kromě Brna hrála také v USK Praha, Fenerbahce Istanbul a Jekatěrinburgu logicky myslí na rodinu a děti. "Přesně tak. Myslím, že k tomu dospěje každá hráčka."
Po letech strávených na palubovce ale není vůbec jednoduché smířit se s pohledem na dění jen ze sedačky v hledišti. Člověka to nenechá v klidu. "Strašně holkám přeju, aby se jim dařilo. Snažím se vždy najít něco, čím bych jim třeba pomohla a poradila, ale jak už nechodím na tréninky, tak ani nevím co trénují. Takže už jsem opravdu jen takový divák."
V hale Rosnička strávila zkušená rozehrávačka nejúspěšnější část své kariéry. Čas jí ale nedovolí přijít na každý duel bývalých spoluhráček. "Já jsem si myslela, kolik budu mít volného času, ale nějak nestíhám."
Populární Machule, jak se jí v basketbalovém světě přezdívá, držela palce i ve středečním večeru, kdy IMOS porazil ruský Orenburg a dočkal se první výhry v letošním ročníku Evropské ligy.
Basketbalové zkušenosti předává dětem
Bez aktivního basketbalu ale rozhodně nezůstala. Byla by škoda, kdyby si léty a úspěchy nabité zkušenosti nechala jen pro sebe. "Začala jsem trénovat malé děti. Dělám sice asistentku, ale je to strašně milé. Děti to baví a poslouchají."
Jenže jak se říká - nejen sportem živ je člověk. "Začala jsem pracovat u kamarádů ve firmě a tam se učím úplně novým věcem, které budu v budoucnu potřebovat. Je to jiné, už se nic nepodřizuje basketu," řŘíká na závěr Hana Horáková a nevylučuje, že se možná na palubovku vrátí. Jako reálná se jeví její start v družstvu z Podolí.
