Bronzový plavec Povýšil: paralympiáda v Londýně byla neuvěřitelná
Jedenáct cenných kovů přiveze česká výprava z paralympijských her v Londýně. V české sbírce je nakonec jedna zlatá, pět stříbrných a pět bronzových medailí. O cenný kov se zasloužil třetím místem i plavec Jan Povýšil.
Paralympik Povýšil byl z Londýna po rozhlasových linkách hostem v Ranním interview Radiožurnálu. Zpovídal ho moderátor Jan Kroc.
Kolikátá už je to gratulace v řadě k vaší bronzové medaili?
Už ani nevím, přestávám to počítat. Pořád přicházejí další gratulace od lidí, kteří se to dovídají postupně.
Před odjezdem na paralympiádu jste říkal, že od sebe nic nečekáte, a domů si přitom vezete bronz. To jste vždycky takhle skromný?
V žádném případě nejsem skromný. To byste mě museli znát. Já jsem spíš od sebe opravdu nic nečekal. Myslel jsem, že budu klasicky čtyřikrát čtvrtý a nakonec to vyšlo.
Také jste před odletem zmínil, že si myslíte, že doteď jste pokládal za nejlepší Hry vůbec ty v Sydney 2000, ale že Londýn to překoná. Naplnilo se tohle vaše očekávání?
Naprosto jednoznačně! To co předvedli Angličané a to co se tady v Londýně děje je něco neuvěřitelného, abyste denně potkávali 100 000 lidí, kteří se jdou dívat, jak někdo vrhá koulí na stadionu nebo se někdo válí v bazénu je opravdu neuvěřitelné.
Plavci si po olympiádě pochvalovali bazén v Aquatics Centre, jak s ním byli spokojeni paralympici?
Myslím, že byli všichni maximálně spokojení, protože bazén je neuvěřitelný a nádherný stejně jako samotná stavba.
Plaval jste snad skoro každý den. Stihl jste se vůbec podívat i jinam než jenom na plavecký bazén?
Ne. Já jsem byl jen na bazénu. Nic jiného jsem bohužel nestihl a neviděl.
Takže si to budete moci vynahradit dnes na slavnostním závěrečném ceremoniálu?
Konečně ho taky jednou stihnu, snad budu ještě nějakým způsobem při smyslech. Doufám, že si to užijeme. Už jsme viděli, když jsme šli zezadu kolem atletického stadionu, některé ukázky, které už se tam připravovaly, a říkali jsme si, že tam fakt musíme jít. Vypadá to, že to bude veliké a hrozně hezké.
Pistorius vyhrál na paralympiádě 400m a Oliveira mu pak nepodal ruku
Číst článek
Poslední závod, dvoustovku volným způsobem, jste ale neabsolvoval, plaval jen váš kolega Arnošt Petráček, jak to?
Skoro od začátku paralympiády jsem byl na antibiotikách. Včera už jsem se cítil hodně špatně a tak jsem se ráno rozhodl, že nenastoupím, že to nemá smysl, protože by to bylo trápení. Na medaili by to asi stejně nebylo. To bych musel být zdraví.
Už jsme zmínili, že domů přiveze česká výprava jedenáct medailí, je to pro ni dobrá vizitka, nebo jste čekali víc?
Hodnotím to kladně. Koukal jsem, že třeba Jihoafričané mají podobný počet medailí jen o něco víc zlatých a přitom měli mnohem početnější výpravu než my. V dnešní době už je jakákoliv paralympijská medaile stejný úspěch jako cenný kov z olympijských her. Jediné co mohlo být, tak možná víc zlatých medailí. Pak bychom byli v hodnocení států ještě výše, ale takhle si myslím, že jsme kolem 40. místa a to je velmi dobré.
Měl jste už čas přemýšlet, co se ve vašem životě změní po bronzu z paralympiády?
Bude toho docela dost, protože budu muset nastoupit do práce (smích). Paralympijským sportem se totiž v Čechách živit nedá. Pak budu přemýšlet, jak budu stíhat tréninky, aby se to dalo nějakým způsobem skloubit na ještě další cyklus.
Sportovci tuhle otázku nemají moc rádi, protože je to prý daleko - ale přemýšlíte už nad tím, jestli se za čtyři roky budete chtít podívat do Ria?
Nemám nad tím ani přemýšlet. Od reprezentační trenérky mám nařízeno, že do Ria za čtyři roky jedu. Takže je to hotová věc. Je to naprosto automatické.
Jak budete doma bronz slavit?
Až doberu antibiotika, tak si konečně čas na slavení najdu.
