Pro Džeka byly Teplice přestupní stanicí, zastavil až v Manchesteru City
V kádru anglického mistra Manchesteru City se ocitli hned dva útočníci, kteří do velkého fotbalu zamířili z české ligy. Bývalý sparťan Wilfried Bony a Bosňan Edin Džeko. Ten za City už od roku 2011 dává góly, které se učil střílet v Teplicích.
„Byl to tichý kluk, v kabině jsme o něm ani nevěděli. Přišel z Ústí, kde se rozehrával, protože tady v té době by stabilní místo neměl,“ vypráví Pavel Verbíř, současný sportovní manažer klubu, který prožil v kabině teplického týmu dvacet let, takže ho v ní neminula ani rok a půl dlouhá éra Edina Džeka.
Tomu aklimatizaci ulehčovalo, že byl na severu Čech součástí skupinky bosenských muslimů, se kterou to Teplicím šlo lépe na trávníku a veseleji mimo něj.
Edin Džeko se přes Teplice dostal so světa velkého fotbalu, nakonec zakotvil ve slavném Manchesteru City
„Byl jsem i svědkem toho, že snědli i to vepřový a říkali, že je to dobrý kuřecí. Asi pořádně ani nevěděli, že jedli vepřový, a mysleli si, že si pochutnávají na kuřecím.“
Do Čech, kde mu na talíř tu a tam zabloudilo i muslimy odmítané vepřové maso, přivedl Edina Džeka ze Željezničaru Sarajevo v roce 2005 v devatenácti letech Jiří Plíšek.
„Jeho příběh je neobyčejný. V Željezničaru ho nebrali vážně a nedávali mu velké šance. Pokud by tenkrát neodešel do Čech, tak by asi žádnou kariéru neudělal. Ale nikdy jsem si netroufl přemýšlet o tom, že to bude hráč pro Manchester City,“ vzpomíná Plíšek.
Z malého pokoje na Strahově do Premier League. Bony našlápl k velké kariéře ve Spartě
Číst článek
O tom nepřemýšleli ani tepličtí fotbalisté, když ho měli mezi sebou, ačkoli - z bosenské party, která se tehdy v jejich klubu sešla, byl prý nejvíce cílevědomý.
„Nebyl svatoušek, chodil se pobavit, ale ne v takové míře, jako to uměli jiní hráči. Bral Teplice jako přestupní stanici do velkého fotbalu. Makal, dřel a chtěl jít dál. I po tréninku zůstával na hřišti a chtěl být lepší a lepší,“ pěje chválu na Džeka Pavel Verbíř.
Podobně jako o pár let později sparťana Bonyho motivovala Džeka, který vyrostl v hrůze válečného Sarajeva, také touha získat fotbalem takové peníze a postavení, aby mohl pomáhat lidem, kteří to v jeho vlasti potřebují. Později se stal třeba prvním bosenským ambasadorem dětského fondu UNICEF.
Afričan Bony zase podle vzpomínek pamětníků vybíral od spoluhráčů ve Spartě obnošené kopačky a posílal je domů do Pobřeží slonoviny.
Teď se oba sešli coby spoluhráči i konkurenti v šatně Manchesteru City, kde si díky tomu, odkud vzešli, mohou popovídat v češtině.
